Inspirace/Rozhovor – Bára Prášilová

Představovat tuto osobitou a precizní fotografku je tak trochu nošením fotografického dříví do fotografického lesa. Právě ona preciznost, neotřelost obrazových nápadů, neomezená fantazie, obrovský smysl pro design a barvy, vytrvalost a důslednost jí přinesly velké množství ocenění, z nichž většina patří ve světě fotografie k nejprestižnějším. V jednom z řady rozhovorů řekla o svém ženském fotografickém stylu toto: „Já si myslím, že podstatná je inspirace. Mám pocit, že ženy, ať už jenom samy o sobě, anebo když také tvoří, jsou úžasnou inspirací pro muže a vlastně i ostatní ženy. Jsme podle mě takové zvláštní anténky. Vlastně přesně nevím, jak to mám popsat, nicméně tu inspiraci, ať už vědomě nebo podvědomě, vyhledávají úplně všichni. To, co produkuji skrze svoje fotky, je právě určitá forma inspirace.“

Ptal se Rudolf Stáhlich, foto a odpovědi: Bára Prášilová, baraprasilova.com, Instagram: @bara_prasilova, Facebook: @BaraPrasilovaPhotography

Milá Báro, nejdříve bych chtěl poděkovat za to, že jste přijala pozvání k rozhovoru od našeho fotografického časopisu. A nyní moje první, dlouhá otázka: Nedávno jsem se díval na náš web, kde jsme téměř přesně před třemi roky psali o výstavě s názvem Čtvrtstoletí, která se tenkrát konala v Praze, jejíž jste byla součástí (vlastně vaše fotografie). Byla uspořádána k pětadvacátým narozeninám Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Vy jste jeho absolventkou, že? Co vám dalo dotyčné studium?
Děkuji za pozvání a rovnou se přesouvám k odpovědím: Škola mi dala obrovskou svobodu a můžu díky ní vyprávět i poutavý příběh o tom, jak jsem byla z této školy vyloučena. Nicméně kdybych začala studovat znovu (se zkušenostmi, které mám teď), zaměřila bych se hodně na nekreativní část práce, která tvoří 90 % mé činnosti. Schopnost manažovat své projekty, právní znalosti, komunikace s klienty a hlavně dovednost správně projekty prezentovat. Protože náš obor je pro většinu lidí velmi těžko uchopitelný a ne každý si dokáže představit, kolik práce, energie a úsilí se za každou fotkou skrývá. To bychom měli umět lidem kolem srozumitelně shrnout a dokázat tak kultivovat okolí nejen pro sebe, ale i pro své kolegy. Školy by také měly mít tu moc ve studentech podporovat sebevědomí. Aby se autoři v budoucí komunikaci s klienty viděli jako partneři, kteří přicházejí s unikátním pohledem a přístupem. To je právě ten obrovský a nenahraditelný potenciál umělců, který v Čechách ještě není úplně doceněn.

Celý článek a krásné a dobře vytištěné fotografie najdete v červencovém vydání FotoVideo. Více obsahu tohoto krásného vydání najdete zde.