Africký zápisník IX. aneb Střelba jak u Verdonu, ať N'Jie Gold Cup!

Georges Mandjeck si pochutnal na Thomasi Parteyovi. Wilson Eduardo doručil nejhorší spálenou šanci turnaje. Benin a Guinea-Bissau taky nastoupily k fotbalovém zápasu a víceméně přitom i hrály fotbal. Otázka se tak doslova nabízí: ARE YOU NOT ENTERTAINED?

Poprvé od 21. ledna 2002 se během jednoho dne Afrického poháru národů odehrály tři bezbrankové remízy. Letos se přitom jednalo o malinko přehnanou kompenzaci za dosavadní absenci bezbrankových remíz. Protagonisty obou těchto významných dnů byli Ghaňané; jednou v mimořádně mladém provedení, podruhé v sestavě, která kdyby ve stejné podobě nastoupila v roce 2015, nikdo by ani necekl.

Od duelu Keni s Tanzanií jsme v šesti utkáních viděli celkem čtyři góly. V součtu s Copou Amérikou stejných dnů... šest gólů z deseti zápasů a pár penalt vrchem. No není to krásné?

Tady jsou slova, která bych nikdy neřekl, že vypustím z klávesnice: Zaplaťpánbůh za Gold Cup. Noční zápas Kanada-Haiti byl vyloženým balzámem na duši.

---

1. Mauritánie pochopila, a zatím snad nejlíp reagovala na rozhodování na turnaji. Už dříve jsme si referovali o tom, jak mají rozhodčí v Africe ke kartám vždy pořádně daleko. Od té doby letošní trend spíš posílil, než oslabil, a týmy se začínají pomalu přizpůsobovat. Mauritánie toho byla dobrým příkladem.

Pokud rozhodčí nebudou na tomto šampionátu dávat žluté karty za jakkoliv cynické zatahání za dres či ruku unikajícího protihráče, a pokud jakýkoliv skluz, který aspoň trochu škrtne balon, nemá na žlutou též ani tu nejmenší šanci, potom proč se takových věcí nedopouštět v jednom kuse? Mauritánci takhle ve středu pole zkraje sice Angolanům příliš nestíhali, ale stačilo pár zákroků a potahání, a ony je ty běžecké výpady středem pole hnedle přešly. Vzhledem k tomu, že pak Angola tradičně odmítá nakopávat, a že rozhodčí v tomhle konkrétním utkání pískal opravdu úplně všechno, byli Palancas Negras rázem v nouzi.

2. Ty na mě standardkami, tak já na tebe taky. O angolské expertíze přes standardní situace jsme už dávno věděli a včera nám dokonce předvedla i takové to, jak se hráči před rohem naskládají navrch velkého vápna a pak se při centru bezhlavě naženou dovnitř, aby z toho pranic nebylo. Mauritánci si mezitím většinu svých šancí tvořilo z centrů po přímých kopech a do budoucna s ní nutno počítat.

A ještě jedna věc: na tým, který typicky brání v poměrně hlubokém bloku, Mauritánci nemají problém do útočení zapojit podstatné množství hráčů. Na jeden centr po postupném útoku takhle ve vápně skákali rovnou tři Mauritánci. (A ani jeden se k centru nedostal, samozřejmě.)



1. Angola má vykoumaný centr na zadní tyč. Nejméně třikrát čtyřikrát Palancas Negras nachytali svého soupeře útokem po jedné straně a následně krouceným centrem do volné kapsy za beka na protější straně. Za něho přitom často zabíhal i sám angolský bek, zejména napravo Bruno Gaspar, který se jenom v první půli takhle v dobré pozici ocital hned dvakrát. Jednou nebezpečně centroval, podruhé zakončoval. Tohle schéma Angole opravdu klapalo, škoda že v podstatě jako to vůbec jediné.

2. Dál už Angola nemá moc co nabídnout. Jinak lusofonní reprezentace nemá na hrotu žádný stožár, o který by si narazila, nechce moc vysílat dlouhé pasy, a jakmile jí ucpete křídla, je prostě nahnaná. Buď tedy coby soupeř udělejte to, anebo nechte Wilsona Eduarda zakončovat před prázdnou brankou — ve finále to vyjde nastejno.

---

1. Začněme pozitivem: zlepšenou obranou. To byla vlastně dopředu daná věc. Zmatkař John Boye nemohl kvůli červené kartě hrát, čímž uvolnil cestu do základu Jonathanovi Mensahovi, svému dlouholetému partnerovi a taky své pravidelné kotvě. Právě Mensah je nejlepším ghanským stoperem a včera to potvrdil. Kraloval ve vzduchu a pokrýval záběhy za obranu. Jednou se vytasil i s parádním skluzem/blokem na poslední chvíli. Sám Mensah tedy udělal dost, a do značné míry vyvážil i skutečnost, že spolehlivého levého beka Lumora pro tento zápas nahradil nadšenější výletník Baba Rahman.

Ghaňané navíc evidentně studovali standardní situace. Nejen, že sami donáškou Wakasa Mubaraka zlobili, oni se hlavně zjevně připravili na kamerunskou specialitu — roh zahrávaný nakrátko se dvěma muži u praporku. Seedorfův tým nakonec ze vzduchu skoro nezahrozil, a to je velké plus pro Kwesiho Appiaha.

2. Škoda že vpředu se zase vše hrálo na ryzí náhodu. Pokud jsme u Senegalu psali, že to z jejich strany je až příliš individualistické, a že se hráči na hřišti s balonem nedoplňují, o Ghaně to možná platí dvojnásob. Oba bratři Ayewové mají jeden z nejlepších pohybů na kontinentu, a přesto se Parteyovi s Wakasem nedařilo je řádně dotovat balony. Partey po utkání sám přiznával, že zahrál mizerně, přičemž Wakaso klasicky tuze riskoval a plno míčů posílal přímo na kopačky soupeřů. Black Stars neměli žádný směr, nic.

Kwadwo Asamoah na levém křídle potom nastoupil snad jen proto, aby si později v zápase mohl Kwesi Appiah udělat soukromý výlet někam do roku 2010 a nahradit ho Vrchním Náčelníkem Asamoahem Gyanem. Kwadwo tady může hrát maximálně ve středu zálohy, okupovat kraj už prostě nezvládá.

Mimochodem, byť se v ghanském táboře dušují, že je vše v pořádku, ona kauza s kapitánskou páskou evidentně moc velkou dobrotu uvnitř týmu nedělá. Nebo to tak aspoň navenek působí. Takhle rozhozeného Andrého Ayewa jsem snad nikdy nepozoroval a Ghaňané na sebe obecně příliš štěkají.



1. Seedorfova změna rozestavení vypadala chytře, ale byla? Benin proti Ghaně nastoupil s formací 5-4-1 a pořádně jí potrápil, dokonce jí vstřelil i dva góly. Když se tedy Kamerun rozhodl stejný přístup kopírovat, zdálo se to přinejmenším zajímavé a přinejlepším vychytralé. Menší problém je, že Seedorf na takový systém nemá tak úplně hráče a ti zároveň nevypadali být připraveni jeho pokyny (?) vykonávat. Gaëtan Bong nastoupil na levém stoperu a celý zápas vypadal, jako by mu ulétly včely. Oba "vnější stopeři" nikdy nevěděli, kdy mohou vystoupit a kdy to naopak není radno, aby nakonec v první půli na pravé straně mimo Bassogoga zela takováto hrozivá mezera. V rozehrávce to tedy nepomohlo a ve finále byl hlavní efekt ten, že si tentokrát příliš často nepřihrávali dva stopeři, nýbrž tři.

2. V defenzívě se pak Kamerun začal sypat, jakmile Seedorf zatratil původní formaci. Nizozemský kouč evidentně sám od nové formace nedostával to, co si vysnil. A tak v 74. minutě vystřídal Bonga za útočníka Choupo-Motinga a přetočil rozestavení na něco o trochu konvenčnějšího, ale rozhodně ne familiárnějšího. Kamerun totiž okamžitě ztratil kontrolu nad zápasem, dovolil Ghaně první dvě velké šance, a v rámci jedné si ještě mohl libovat, že rozhodčí přehlédl pravděpodobný penaltový faul na Jordana Ayewa. Střídat v 82. minutě dominantního záložníka Anguissu možná taky nebyl zcela dobrý nápad.

Nebylo to tedy nakonec úplně přesvědčivé, ale co je důležité — Kamerun takhle v pěti střetnutích na APN Ghaně stále povolil jediný gól, o který se postaral Ayew. Nikoliv Abedi (Pelé), nikoliv André, ba dokonce ani Jordan. Roku 2000 to byl Kwame, tedy pro tuto chvíli asi ten poslední Ayew, o němž byste měli vědět.

---

Oukej, tenhle zápas pojmeme trochu jinak, protože v tuhle chvíli mi už koncem dne trochu došla trpělivost.

Zde jsou moje poznámky ke všem nejzajímavějším událostem utkání:

Sori Mané přihrál soupeři na velké vápno. Nic z toho není. PROČ
Sességnon je faulován a ztratil přitom kapitánskou pásku. Lol vzrůšo
Mohli by aspoň gólmani začít dělat blbosti jako ten mauritánský?
D’Almeidovy vlasy jsou skvělé, když se rozběhne, vlají jako koňská hříva
Mounié šance
Piqueti umí i dlouhé auty, paráda
Poté dostal kolenem do brady, au
Poločas 0:0. Existují ještě vůbec góly?
Benin měl právě míč v útočné třetině a do pěti sekund s ním skončil u vlastního gólmana
Ugh, Mounié...
Mám takový dojem, že si Sori Mané až příliš často myslí, že je druhý Yaya Touré
Frédéric Mendy zkouší kličku u lajny, klouže se a padá
Sességnon hlavičkuje z dobré pozice nad bránu
Mama Seïbou docela závan svěžího větru od příchodu




1. a 2. Když nic jiného, Benin nám aspoň dal Angélique Kidjo. Vše odpuštěno.






1. a 2. O Guiney-Bissau nic nevím, ale tohle nikdy nezklame. Na světě je pořád dobře.