Foto Max Pixel
O podivnosti není mezi prezidentskými kandidáty v Americe nikdy nouze. I ti „normální“ jedli salát hřebenem, streamovali svoji návštěvu u zubaře, nechali se v pozici starosty nahradit v průvodu svým dvojčetem nebo si vymysleli imaginárního kamaráda z dětství a zaplétali ho do různých historek. Laťka je tedy nastavená opravdu vysoko.
Mike Gravel
Jednoznačným králem bizarních kandidátů nadcházejících voleb je bývalý senátor Mike Gravel, který v sedmdesátých letech zastupoval stát Aljaška. Jeho nejvýraznějším počinem na půdě senátu bylo rozhodně hrdinné přednesení leaku týkajícího se války ve Vietnamu, takzvaných Pentagon Papers, do zápisu. Ve chvíli, kdy Pentagon Papers předčítal, ještě nebylo vůbec jasné, jestli budou moci být zveřejněny – právo Washington Postu a New York Times na otištění reportáží vycházejících z leaku totiž v tu dobu projednával americký Nejvyšší soud.
Nejkomičtějším momentem Yangovy kampaně byl prozatím mítink v Seattlu, kde mimo jiné slíbil, že pokud bude zvolen, bude prvním prezidentem, který pro každoroční projev v Kongresu použije powerpointovou prezentaci. Dav jeho fanoušků začal skandovat: „PowerPoint! PowerPoint!“
Gravel zmizel z politiky na začátku osmdesátých let a zčistajasna se vrátil až během kampaně v roce 2008. Nejdřív překvapil Ameriku asi nejlepším volebním spotem, co kdy svět spatřil. V tříminutovém videu mlčky hledí do kamery, následně přijde k břehu jezera, zvedne kámen, hodí ho do vody a odejde do dáli. Gravel se v roce 2008 také účastnil debat demokratických prezidentských kandidátů, kde v podstatě všechny své konkurenty označil za válečné štváče.
Lze si proto těžko představit, že by letošní kampaň senátora Gravela byla ještě bizarnější. Ale je tomu tak. Všechno začalo tím, že si ho oblíbila skupina teenagerů z New Yorku, kterým se zalíbila představa, že by Gravel zopakoval svoji roli z roku 2008. Neváhali, bývalého senátora oslovili, a ten jim nejen posvětil plán oficiálně založit jeho kampaň, ale také jim předal heslo ke svému twitterovému účtu. Během pár dní tak senátorův účet chrlil tweety jako: „Meritokracie je lež, kterou šíří vládnoucí třída této země, aby zachovala drtivou nerovnost. Přečtěte si Gramsciho.“
Gravel ani studenti, kteří mu vedou kampaň, pochopitelně nevěří, že by se mohl opravdu stát prezidentem. Primárním cílem je dostat Mikea Gravela opět do debat demokratických kandidátů. Ta první se koná už tento týden a Gravel bohužel byl jedním z čtyř kandidátů, kteří se do ní nekvalifikovali. Snad se mu to podaří při nějaké další. Následující rok a půl kampaně by bez něj byl jistě o něco depresivnější.
Andrew Yang
Mike Gravel je možná kandidát, který se nebere příliš vážně. Jinak je to ale s byznysmenem Andrewem Yangem. Jestli hledáte kandidáta pro geeky, kteří obdivují Elona Muska, je to právě Yang. Je samozřejmě otázkou, nakolik Yang věří, že skutečně může vyhrát a nakolik se chce jenom zviditelnit. Jeho specifické politické návrhy však naznačují, že to myslí vážně. O Yangovi se mluví hlavně v souvislosti s tím, že je jediným kandidátem, který hlasitě podporuje koncept nepodmíněného základního příjmu. Až na to, že v Yangově podání není nepodmíněný a vypadává z něj zjednodušení byrokracie, díky kterému je tento koncept pro mnohé atraktivní. Yangův základní příjem by totiž nenahradil existující sociální dávky, ale existoval by paralelně vedle nich. Občané by si pak museli vybrat, jestli chtějí jedno, nebo druhé. Yangovi levicoví kritici tvrdí, že celý jeho koncept je trojský kůň, který by zasadil poslední ránu sociálnímu státu. Yang se ovšem rád ohání tím, že s nápadem základního příjmu koketoval i Martin Luther King junior. Ten si ho ale sotva představoval stejně jako Yang se svým technokratickým uvažováním a notnou dávkou nadšenectví pro Silicon Valley.
V talkshow Billa Mahera tak Yang nedávno popisoval, proč podle něj Donald Trump vyhrál volby. „Je naším prezidentem, protože jsme zautomatizovali čtyři miliony pracovních pozic v Michiganu, Pensylvánii, Ohiu a Wisconsinu, což jsou klíčové státy, bez kterých by nevyhrál,“ domnívá se Yang. Vidíte, jak je vše jednoduché?
Jednoduchá řešení komplexních problémů a afinita k Silicon Valley možná částečně vysvětluje bizarní oblibu, které se Yang těší u určité části internetového alt-rightu. Yangovi fanoušci jsou kapitola sama pro sebe. Takzvaný Yang Gang si na mítinky například bere transparenty s jediným slovem: „MATH“. Nejkomičtějším momentem Yangovy kampaně byl prozatím mítink v Seattlu, kde mimo jiné slíbil, že pokud bude zvolen, bude prvním prezidentem, který pro každoroční projev v Kongresu použije powerpointovou prezentaci. Dav jeho fanoušků začal skandovat: „PowerPoint! PowerPoint!“ Podivná směsice trapnosti, pobavení a zmatení, které u sledování tohoto výjevu zažijete, je to hlavní, co byste si z Yangovy kandidatury měli odnést.
Marianne Williamson
Marianne Williamson je původně autorka psychospirituálních „self-help“ knih. Od devadesátých let vydává rovněž knihy o nutnosti „zachránit duši Ameriky“. Po „duchovním probuzení“ Spojených států volá i v rámci své prezidentské kampaně. V minulosti založila několik charitativních organizací zaměřených na pomoc pacientům s HIV, boj s chudobou nebo za mír. Její politické názory se příliš neliší od Bernieho Sanderse nebo Elizabeth Warren. Podporuje zavedení všeobecného zdravotního pojištění, zvýšení minimální mzdy na 15 dolarů a Green New Deal. Ostatně při minulých prezidentských volbách Williamson aktivně podporovala právě Sanderse.
Jako každý z kandidátů, kteří se pohybují v průzkumech na spodní hranici, má ale i Williamson jedno „svoje“ téma, které prosazuje hlasitěji než ostatní: jsou to reparace potomkům afroamerických otroků. V jejím podání by nešlo o přímé platby, ale o sto miliard dolarů v investicích například do vzdělávacích projektů v konkrétních komunitách. Její kandidatuře se dá snadno vysmát, nedá se ale popřít, že téma reparací se řeší jenom kvůli ní. „Naše problémy jsou hluboké, ale náš politický dialog je mělký,“ řekla Williamson, když oznamovala svoji kampaň. Dokáže ho prohloubit autorka psychospirituálního popu?
Bill Weld
Nebylo by fér, kdyby na seznamu bizarních kandidátů nebyl žádný republikán. Tentokrát ale není moc z čeho vybírat. Jediný politik, který oznámil, že se pokusí porazit Donalda Trumpa, je bývalý guvernér státu Massachusetts Bill Weld. Podle Welda Trump nereprezentuje ideály republikánů, a proto se sám staví do čela „hnutí“ #NeverTrump. Jeho snažení by možná bylo chvályhodné, kdyby #NeverTrump bylo skutečné hnutí, a ne marginální hashtag. Přes hlasité protesty se totiž většina vlivných republikánů dávno za Trumpem sešikovala a o žádném výrazném rozkolu v rámci strany nelze vůbec mluvit.
Při minulých volbách Weld kandidoval na viceprezidenta za americkou Libertariánskou stranu. V této marginální straně, která se po většinu své historie v prezidentských volbách pohybuje pod úrovní jednoho procenta, se Weld s naprosto těsnou nadpoloviční většinou procpal na pozici kandidáta na viceprezidenta. Jeho kandidaturu podpořil hlavní libertariánský kandidát Gary Johnson. Nutno podotknout, že Johnson s Weldem zaznamenali na poměry své strany v minulých prezidentských volbách historický úspěch. Hlasovala pro ně něco přes tři procenta voličů. Kandidatura Billa Welda každopádně není bizarnější než samotný fakt, že Trump je prezidentem.
Bill de Blasio
Suverénně nejabsurdnějším kandidátem nadcházejících voleb a třešničkou na dortu tohoto seznamu je ale newyorský starosta Bill de Blasio. Když před šesti lety kandidoval na starostu, americká politika byla o míle jinde a de Blasio byl svými oponenty vykreslován jako levicový radikál. Žádný levicový teror však po jeho zvolení v New Yorku nenastal. Jednak proto, že přes rétoriku jeho odpůrců de Blasio žádný socialista opravdu není, především ale proto, že v souboji s newyorským establishmentem de Blasio prohrál na plné čáře a rozhodně se nestal výrazným starostou. Absurditu toho, že si člověk, který není schopen změnit ani město, jehož je starostou, myslí, že může porazit úřadujícího Trumpa, nejlépe vystihl plátek New York Post na své titulní straně v den, kdy de Blasio kandidaturu ohlásil: zachycuje řadu zaskočených rozesmátých obličejů.
Ničím lepším zmar příštích amerických prezidentských voleb uzavřít nemůžeme.
Autor je publicista.