Diktátor dostal samopal, partyzáni pivo. Zákulisí největšího únosu Čechoslováků

Ponurá atmosféra a stopy po kulkách. Dějiště největšího únosu Čechoslováků obrazem
Městečko Alto Catumbela se nachází v hornaté části Angoly, země, která leží na jihozápadě Afriky.
Místo se stalo dějištěm největšího únosu v československých dějinách.
12. března 1983 odsud vojáci hnutí UNITA bojující v občanské válce proti vládním komunistickým jednotkám unesli 66 Čechoslováků. Vedli je na dalekou základnu Jamba.
Z městečka Alto Catumbela až na základnu Jamba. Tuhle trasu museli Čechoslováci překonat.
Foto: Jakub Plíhal
Jan Hejl Jan Hejl
Aktualizováno 3. 4. 2022 17:41
K rohovému domu v pražských Holešovicích mířila naprosto nesourodá skupinka lidí, která pět let před sametovou revolucí musela budit pozornost kolemjdoucích. Dřevěnými dveřmi, nad kterými do ulice vyčníval vývěsní štít, vešli dovnitř diplomaté v obleku s trojicí afrických partyzánů. Posadili se ke stolu a objednali si pivo. A začali jednat o propuštění Čechoslováků, kteří byli uneseni v Angole.

V Angole tehdy zuřila občanská válka, která definitivně skončila až mnohem později, v dubnu 2002. Nicméně v červnu roku 1984 ve vyhlášeném hostinci U Sojků se konala schůzka, která byla důležitá nejen pro Angolu, ale i pro Československo. Nakonec pomohla na svobodu desítkám Čechoslováků. Slovenský diplomat Eduard Kukan detaily jednání popsal Aktuálně.cz před třemi lety. Partyzáni z Angoly tehdy vtipkovali, že na pivo čekají moc dlouho, protože se výčepní dozvěděl, že jsou "ti špatní".

Eduard Kukan, který vyjednával propuštění československých zajatců v Angole.
Eduard Kukan, který vyjednával propuštění československých zajatců v Angole. | Foto: Leila Paul/Wikimedia Commons

"Atmosféra byla příjemná, uvolněná, ale všem nám bylo jasné, že jde o hodně," popsal Kukan pro Aktuálně.cz.

V první polovině 80. let měl na československém ministerstvu zahraničí na starosti subsaharské státy, po revoluci byl osm let slovenským ministrem zahraničí a neúspěšně kandidoval na prezidenta.

Kukan a další českoslovenští diplomaté tehdy řešili naprosto bezprecedentní krizi, která propukla v sedm tisíc kilometrů vzdálené africké zemi. V březnu 1983 během angolské občanské války došlo v městečku Alto Catumbela k únosu 66 Čechoslováků. Na vině byli partyzáni z hnutí UNITA, bojující s podporou USA proti socialistické vládě. Občanská válka definitivně skončila až o mnoho let později, 4. dubna 2002 podepsáním mírové dohody.

Českoslovenští experti uprostřed Afriky obnovovali provoz v místní papírně a celulózce. Vojáci UNITA fabriku přepadli a zajatce vláčeli angolskou buší až na dalekou vojenskou základnu. Čechoslováci, včetně žen a malých dětí, museli pěšky ujít 1326 kilometrů.

Z městečka Alto Catumbela až na základnu Jamba. Čechoslováci museli překonat cestu přes celou Angolu.
Z městečka Alto Catumbela až na základnu Jamba. Čechoslováci museli překonat cestu přes celou Angolu. | Foto: Jan Kačer

Mučily je obrovské průjmy, hlad a strach o život. Jejich pochod trval dva a půl měsíce. "Bylo to nezastavitelné. V noci jsem dvacetkrát vstával a odešel na záchod. Strava byla špatná, všichni jsme zhubli až 20 kilogramů," popsal dříve v rozhovoru pro Aktuálně.cz Petr Kocian, jeden z přeživších v angolském zajetí. Na cestě zemřel Slovák Jaroslav Navrátil, 38. den v zajetí spadl z nosítek a vážně si poranil hlavu.

Čechoslováci unesení v Angole.
Čechoslováci unesení v Angole. | Foto: ČTK

Spojte se i s čertem

"Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Žádné zprávy o tom, že by se něco chystalo, jsme neměli. Byl to velký šok," líčil Eduard Kukan okamžik, kdy se o únosu Čechoslováků dozvěděl. Spolu s náměstkem ministra zahraničí Stanislavem Svobodou ihned odešel za Vasilem Bilakem, který na Ústředním výboru KSČ působil jako tajemník pro mezinárodní vztahy. Překvapený normalizační kádr je poslal na Hrad ke Gustávu Husákovi.

"Prezident se choval velice slušně. Na jednu jeho větu si budu pamatovat vždycky: 'Spojte sa aj s čertom, len ich priveďte domov'," vybavuje si Eduard Kukan Husákův pokyn, který diplomatům rozvázal ruce.

Začalo dlouhé vyjednávání, které vyústilo až v návštěvu představitelů UNITA v Praze, během níž se Angolané podívali nejen do hospody U Sojků, ale také na představení do Národního divadla.

Kukan i po mnoha letech vzpomínal, jak zástupce angolských partyzánů vítal na ruzyňském letišti. "Když jsme šli z ranveje do budovy, zmateně jim tikaly oči. Báli se, jestli po nich někdo nezačne střílet," usmíval se.

Vyjednávací tým v čele s náměstkem Svobodou nedlouho po první zprávě o únosu začal sondovat, kdo by mohl s propuštěním zajatců pomoct. Diplomaté se obrátili dokonce na amerického velvyslance, kterému sdělili veškeré detaily, což bylo v 80. letech nevídané. Eduard Kukan také osobně letěl do tehdejšího Zairu (dnes Demokratická republika Kongo) a setkal se s nechvalně známým diktátorem Mobutuem, který vraždil své politické oponenty a jednoduše vytiskl peníze, když jeho vládě došly.

Zairský diktátor Mobutu
Zairský diktátor Mobutu | Foto: Frank Hall/Wikimedia Commons

"Vzali jsme příhodné dárky, abychom si získali jeho přízeň. Mobutu měl na sobě fešáckou čepičku z kůže leoparda," vzpomíná na setkání se zairským vůdcem Kukan. V prezidentském paláci mu jako pozornost předal československý samopal Škorpion. Mobutu si zbraň se zájmem prohlédl a přislíbil pomoc.

Tajná cesta za vůdcem partyzánů

Diplomaté se potom přes prostředníky dozvěděli požadavky únosců. Hnutí UNITA chtělo oficiální jednání se zástupci Prahy, což by pro něj fakticky znamenalo mezinárodní uznání. Československo přitom v občanské válce podporovalo marxistickou vládu v Luandě.

"Nešlo jim o léky nebo potraviny. Chtěli uznání, že jsou reálná politická síla na území Angoly, která má co říct do řízení země," vysvětloval Kukan.

VIDEO: Jarmilky mi máma podšila kusem kabátu, vzpomíná Čech na angolský "pochod smrti"

Jarmilky mi máma podšila kusem kabátu, vzpomíná Čech na únos v Angole | Video: Jan Hejl, Tomáš Cetkovský, Blahoslav Baťa, Jakub Plíhal

Vyjednávání o zajatcích v prvních měsících po únosu ovlivnila nečekaná postava. Se svou vlastní iniciativou přišel exulant Jiří Pelikán, který před totalitním režimem uprchl do Itálie. Osobně znal lídra hnutí UNITA Jonase Savimbiho, a v Angole ho dokonce tajně navštívil. Chtěl dojednat, aby partyzáni zajatce pustili, výměnou za osvobození politických vězňů v Československu. Úspěšný ale nebyl.

Únos 66 Čechoslováků v Angole

Vojáci hnutí UNITA, kteří v občanské válce bojovali proti tehdejší marxistické angolské vládě podporované Sovětských svazem i ČSSR, přepadli Alto Catumbelu 12. března 1983. Jako cennou kořist si vzali Čechoslováky. Po dvou a půl měsících pochodu a jízdy na korbách aut zajatci dorazili na základnu UNITA. Nedlouho na to partyzáni pustili ženy, děti a sedm nemocných mužů. Dvacet mužů si ale povstalci nechali jako bič na československou vládu. Požadovali oficiální jednání se zástupci pražského režimu, což by pro ně fakticky znamenalo mezinárodní uznání. Jejich požadavek byl nakonec naplněn a 23. června 1984 na Ruzyni přistálo letadlo s posledními zajatci.

Později, v červenci 1984, náměstek Stanislav Svoboda v Rudém právu v textu nazvaném Skutečná tvář zaprodanců lživě napsal, že Pelikán žádal, aby byli zajatí Čechoslováci postříleni.

"Byl to mimořádně špinavý článek. Jiří Pelikán vzpomínal, že si na ulici před jeho sestrou kdosi odplivl a řekl, že je hajzl, když chce takové věci," popisuje historik Radek Schovánek, který se s disidentem znal. A dodává, že Pelikán byl pro režim jako levicový intelektuál a tehdejší poslanec Evropského parlamentu, který se setkával s předními evropskými politiky, nepřítel číslo jedna.

Večírek na rozloučenou

Pražská vláda nakonec hlavní požadavek angolských partyzánů splnila - během návštěvy trojice zástupců hnutí UNITA v Praze vyšla v Rudém právu zpráva, že v Československu jednají obě delegace. A zároveň se země zavázala, že nebude angolské vládě, nepříteli UNITA, dodávat zbraně.

Osvobození Čechoslováci po příletu do Prahy, 23. červen 1984.
Osvobození Čechoslováci po příletu do Prahy, 23. červen 1984. | Foto: ČTK

UNITA si také vymínilo, že si na angolské území přijede zajatce vyzvednout představitel československé vlády. Do Afriky se proto vypravil náměstek Svoboda.

Vůdce partyzánů Jonas Savimbi zajatým Čechoslovákům uspořádal na rozloučenou mohutný večírek. "Pamatuji si na jeho masitou ruku, zlaté prsteny a parfém. Rozloučil se s námi s tím, že se těší, až se znovu potkáme ve svobodné Angole," vzpomíná na poslední den v zajetí Petr Kocian.

Letoun s čerstvě osvobozenými Čechoslováky ze základny UNITA odletěl do Zairu. V Kinshase, hlavním městě země, už na ně čekal vládní speciál, kterému velel Eduard Kukan. V Praze přistál 23. června 1984.

Angolská občanská válka

Konflikt v Angole začal bezprostředně po získání nezávislosti na Portugalsku v roce 1975. O moc v nově svrchovaném státě bojovalo vládní Lidové hnutí za osvobození Angoly (MPLA), podporované Sovětským svazem, Kubou nebo Československem, a Národní svaz za úplnou nezávislost Angoly (UNITA), kterému pomáhaly USA. Obě strany válčily s nevybíravou krutostí. Mnoho let trvající konflikt, jenž zemi uvrhl do chaosu a extrémní chudoby, nakonec skončil smrtí lídra UNITA Jonase Savimbiho a uzavřením definitivního míru 4. dubna 2002.

 

Právě se děje

Další zprávy