Velký návrat zvládl. Stoper David Lischka byl ve čtvrtek oficiálně představen jako nová posila Sparty a již v sobotu vyběhl v jejím dresu do zápasu. V přípravném utkání s Benešovem byl u výhry 3:1. Na hřišti nahradil v 36. minutě za velkého potlesku nejen sparťanských fanoušků zraněného Uroše Radakoviče. Jednadvacetiletý obránce působil klidně, nezmatkoval a ukázal, že by pro trenéra Václava Jílka mohl být vážným aspirantem na místo ve stoperské dvojici.
Co jste zažíval při vstupu na trávník?
„Musím říct, že obrovskou euforii. Poslední zápas, když nebudu počítat pět minut v závěrečném kole minulé sezony za Jablonec, jsem odehrál před půl rokem v zimní přípravě za Spartu proti Českým Budějovicím (3:1). Strašně moc jsem se na svůj start těšil. Musím poděkovat všem fanouškům za to, jak mě přijali. To bylo něco nádherného. Za to jim patří obrovský dík.“
S jakými slovy vás trenér posílal na hřiště, když jste nahradil v první půli zraněného Uroše Radakoviče?
„Říkal mi, ať do zápasu hlavně dobře vstoupím. Ať se chytnu nějakou jednoduchou věcí. Ale hlavně ať si první start za Spartu po návratu užiju.“
Jak se vám hrálo s novými spoluhráči?
„Je to začátek přípravy. Všechno si samozřejmě teprve sedá. Navíc to byl i vůbec první zápas Sparty pod trenérem Jílkem. Osobně si ale myslím, že to půjde. Hráli jsme dobře a věřím, že to bude mít jenom stoupavou tendenci.“
Povedlo se trenérovi do vás už nějak dostat styl, kterým chce hrát?
„Myslím, že pomalu ano. Už od prvního tréninku do nás tluče, jak chceme hrát. Je hodně vidět, že chce změnit myšlení hráčů. Klade velký důraz na to, abychom na hřišti věděli, co máme hrát.“
Je pro vás styl trenéra Jílka něčím nový?
„Já už pod trenérem Jílkem hrál v reprezentaci, takže tak nějak vím, co od něho čekat. Úplně nové to pro mě tedy není. Na druhou stranu jsem v úplně novém týmu, takže spíše tím je to jiné.“
Uprostřed obrany jste hrál se Semihem Kayou, jak se vám s ním spolupracovalo?
„Se Semihem jsme spolu hráli už na tréninku. Musím říct, že je to dobrý kluk a co se týče naší vzájemné spolupráce, tak v ní nevidím žádný problém, všechno bylo v pohodě.“
Na hřišti jste působil dost jistě. Nervozita u vás tedy nebyla?
„Popravdě jsem nervózní nebyl. Na start jsem se strašně moc těšil, takže natěšení převládalo. Spíše musím říct, že jsem kondičně ztrácel. Pořád to není ono. Je jiné, když jste v tréninkovém tempu a potom v tempu zápasovém. To je úplně o něčem jiném. Na kondici musím hodně zapracovat.“
