Liam Gallagher se svou doprovodnou kapelou nastoupil krátce po čtvrt na jedenáct a že bude publikum potěšené, bylo jasné od začátku. Hned zkraje totiž zazněly hity Oasis Rock’n’Roll Star a Morning Glory.
Liam Gallagher, Metronome Festival (Praha, 21. června 2019)
Písně z repertoáru své původní skupiny umně namíchal se sólovými skladbami, došlo na Shockwave, první singl z chystané desky Why Me? Why Not, pár kousků z alba As You Were a fanoušky Oasis Gallagher potěšil dávným hitem Cigarettes & Alcohol, skvělou písní Lyla z předposlední společné desky s bratrem Noelem i povinnou jízdou jménem Wonderwall.
Liam dokonce takřka bezezbytku naplnil svůj vymezený set v délce hodiny a půl. Což by mělo dohromady značit skvělý zážitek, jenže zvuk nestál za moc. Respektive byl divně utlumený, jako tomu bývá spíš u předkapel než u hlavních hvězd. A byť kapela, podle toho, co do reproduktorů prolezlo, hrála dobře a s postupem času se zvuk zlepšoval celkově, koncertu chyběl potřebný tah. Gallagher navíc ještě jednu píseň zastavil, ne proto, že by někdo udělal chybu, ale chtěl z nějakého důvodu seřvat publikum.
K tomuto majiteli nevymáchaných úst podobné kousky patří a nebylo to zdaleka nejhorší jeho extempore, čili vše v pořádku. Jen kdyby se k tomu ještě odehrála ta hudba ve vtší parádě. Takto bylo Gallagherovo vystoupení dobré, ne však nezapomenutelné.
Také Pražský výběr vsadil na hity hned zkraje. Znělo Pražákům je hej, Na václavském Václaváku i Snaživec. Kapela si dokonce dopřála docela účelný vtípek, kdy nad scénu zavěsila stejnou obrazovku s texty, kterou mají hudebníci jako nápovědu před sebou. Michael Kocáb ji ohlásil jako karaoke, „aby lidi mohli zpívat s námi“.
Nejryzejší dojem potom z večerních vystoupení zanechala Morcheeba, byť startovala i končila ještě za světla. Vůbec to nevadilo. Zpěvačka Skye Edwardsová i kytarista Ross Godfrey si zjevně užívají, že spolu po neshodách v kapele zase vystupují. A po odchodu Paula Godfreyho se z Morcheeby stává tak trochu rodinná záležitost Edwardsové – v koncertní kapele hraje na bicí její syn a na baskytaru manžel.
A jestli něco, tak jejich set byl hudebním ekvivalentem dobrého milování, byť tedy čtvrt druhé hodiny dlouhého. Začínalo se zlehka a jemně skladbami jako Never Undo nebo Friction, atmosféra postupně gradovala s písní Blaze Away z minulé desky nebo coverem Davida Bowieho Let’s Dance, kde skutečně publikum začalo také tancovat. Sexuální paralela není tak laciná, jak by se mohla zdát, protože zpěvačka se většinou vystoupení protancovala a smyslně prokroutila.
Celý koncert výbušně vyvrcholil letitým hitem Rome Wasn’t Built in a Day. A k efektu, kdy kapela celou skladbu odehrála do noty přesně, ale přitom s živým feelingem, přispěl i „letmý start“ – začátku svižné písně předcházely úryvky z Gershwinovy Summertime, a potom se hned přešlo tak říkajíc do plných.
V sobotu bude program Metronome festivalu pokračovat britskými kapelame Jungle, Primal Scream, komponovaným koncertem Hlasy svobody, který svede dohromady tuzemské zpěvačky napříč generacemi. Uzavře jej 3D show německé elektronické legendy Kraftwerk.
