Trojka Zuzany Homolovej: Keď vojačik narukoval (recenze CD)

„Lidovou píseň se snažím zpívat co nejpřirozeněji, bez jakýchkoli ozdob, bez afektu,“ říká slovenská písničkářka Zuzana Homolová, známá především interpretací lidových balad. V roce svých 70. narozenin vydala album Keď vojačik narukoval s písněmi s vojenskou tematikou. Pečlivě vybrané písně zaranžoval a spoustou barev vyplnil Miloš Železňák, své houslové party nahrál i třetí z Trojky Samo Smetana, a sama Homolová se tak mohla soustředit právě na přirozenost svého zpěvu a na vyprávění starých příběhů, které mohou oslovit i v dnešní době. Nejsou to totiž jen písně o rukujících a porubaných vojáčcích, ale především písně o lásce a o smrti, tedy tématech všeobecně platných.

Málokdo v minulých dobách cestoval tak jako vojáci. Také album Keď vojačik narukoval nás zve na cesty – na jedné straně obsahuje francouzsky zpívanou píseň Brave capitaine a na straně druhé samozřejmě reflektuje nekonečné války s Turky (Pod Belehradom: „Bubny bubnujú, Turci strielajú…“). I proto zřejmě na albu vedle u nás obvyklých kytar nebo houslí znějí i východní nástroje typu arabské loutny oud nebo arabské tamburíny riq. Vedle osy naše–cizí (která může symbolizovat domácí a nepřátelské vojsko) stavěl Miloš Železňák aranže ještě podle druhé osy – akustické nástroje vs. elektrické, což bychom mohli vnímat jako symbol míru, resp. války. A do třetice – do v kontrastu vedle sebe stojí hlas ženský, často rozjímavý, a hlas mužský, rytmický, vojenský, pochodující (Samo Smetana).

Role jednotlivých zmíněných prvků se mimochodem mění píseň od písně – podle děje i podle formálního charakteru skladby. V písni Nigdaj som nevidzel se například střídá nejen mužský a ženský hlas, ale také duet mužského a ženského hlasu, ale také zvuk akustických nástrojů (housle, violoncello) s elektrickou kytarou, jejíž sólo ostatní barvy doplňuje. Podobnou roli má mimochodem elektrická kytara v instrumentální skladbě Na sekulskom poli II., ve které „rozmlouvá“ mimo jiné s arabskou loutnou.

Keď vojačik narukoval rozhodně není pouze albem tklivých balad o smrti ve válce. Po rozšafné a „industriálními“ rytmy prošpikované písni Ferenc Jožka (se zpěvem Sama Smetany) následuje rozjímavá Pred tou bystrickou kasárňou s flétnou hostujícího Lukáše Lacka (Páni času) a po ní „prostopášná“ Tak písali ženy, duet Zuzany Homolové s Ivou Bittovou o ženě, která má muže na vojně, bere podporu a užívá si doma s frajerem. Celé album plné různých nálad, barev a emocí končí archetypálním milostným příběhem se šťastným koncem Keď vojačik narukoval v sólovém podání zpěvačky a v tomto případě i kytaristky Zuzany Homolové.

Album Keď vojačik narukoval bylo právem nominováno na cenu Radio_Head Award v kategorii World music a folk. Nominaci sice neproměnilo (vítězem se stal člen Trojky Samo Smetana se svou druhou kapelou Banda), ale to nic nemění na tom, že jde o jednu z nejsilnějších a aranžérsky nejpropracovanějších slovenských nahrávek posledních let.

Vydavatel: Slnko Records
Rok vydání: 2018
Žánr: folk
Celkový čas: 54:42

http://www.trojkazh.sk/