„Nebudu vám dělat ostudu, otče,“ ujišťuje Viktor Lustig svého tátu, který se dme pýchou, že jeho syn bude studovat na slavné pařížské Sorbonně. Sliby ale brzy berou za své, vždyť přece Paříž nabízí studentovi tolik zábavy.
Do Evropy tehdy připlouvá spousta amerických zbohatlíků, kteří se rádi baví a mají peníze. Victor Lustig (1890–1947) se na ně jednoduše nalepí.
„Jsem hrabě Viktor Lustig,“ prohlásí s nezaměnitelným šarmem před obtloustlým strýčkem, který očividně nemá problém sáhnout do peněženky. Neprokoukne, že Viktor je falešný hráč, který mistrně ovládá bridž, poker i kulečník.
Teprve, když jeho peníze zmizí v Lustigově kapse, začne se rozčilovat. „Okradl mne,“ nadává. Nepravý hrabě je už dávno tentam. Není ale jediný, kdo si vybere takovou živnost.
Naučí se další triky
V Paříži se před 1. světovou válkou potuluje spousta podobných vykuků. Lustiga si všimne zkušený podvodník Nicky Arnstein (1879–1965), který ho naučí další triky.
Jak si vyhlédnout oběť, jak ji zpracovat a získat maximum a hlavně, jak co nejrychleji zmizet i s penězi. Aby po sobě dokonale zametli stopy, stěhují se Lustig s Arnsteinem na konci války do USA, kde pokračují ve svých kšeftících.
Roku 1925 zamíří Lustig lodí přes oceán zpátky do francouzské metropole. Předpokládá, že se na jeho kousky už dávno zapomnělo.
Obchod s kovovým šrotem
Doprovází do jistý Dapper Dan Collins, kterého představuje jako svého tajemníka. Zaplatí si nejlepší hotel. Jednoho rána popíjejí ranní kávu na Champs Elysée. „Myslím, že se pustíme do obchodu se železným šrotem,“ prohlásí Lustig při pohledu na Eiffelovu věž.
Ví, že vláda uvažuje o jejím zbourání, nechce investovat do rekonstrukce. Jménem ministerstva pošt a telegrafů nabídne Lustig s Collinems pěti obchodníkům se šrotem její rozebrání. Očekávají obálky s nabídkami.
Jako nejvhodnější oběť si vyberou André Poissona, který se ale netají pochybnostmi. „Zastupujete opravdu vládu?,“ ptá se podezíravě. Lustig si s ním proto sjedná schůzku v hotelu. „Mám malý plat,“ naříká. Poisson pochopí. Aby lukrativní zakázku získal, musí ministerské úředníky podplatit.
Tučná obálka putuje do Lustigových rukou.
Zanedlouho přijde i první splátka na věž. Podvodníci okamžitě vyberou šek v bance a mizí do USA.
Udavačství ho nezachrání
V Americe falešný hrabě nabízí zázračný stroj na kopírování bankovek. Samozřejmě se dostává do hledáčku policie. Do jeho spisu v ústředí FBI přibývají další stránky. Jenže oběti se stydí, že byly podvedeny. Chvíli proto trvá, než dojde k procesům.
Když po jednom z výslechů v roce 1934 dovede agenty k většímu množství padělků bankovek, které vyrobil jeho známý William Watts, věří, že ho propustí. Místo toho ale skončí ve věznici na Manhattanu, odkud sleze po laně z prostěradel.
Po třech měsících je ale znovu zatčen a odsouzen na 20 let. Umírá v roce 1957 v nemocnici pro federální vězně ve Springfieldu v Missouri.
Jak snadno vydělat 5000 dolarů
V Alcatrazu se Viktor Lustig potkává se svými známými z doby svého podvodnického působení. Ve vězeňské prádelně potká i Al Capona (1899–1947). S tím už v minulosti udělal dobrý obchod.
Tvrdil mu, že se angažuje v jednom podniku na Wall Street, který slibuje dvojnásobné zhodnocení peněz za dva měsíce. Capone mu proto dá 50 tisíc dolarů. Jenže Lustig nic takového samozřejmě nemá. Proto po dvou měsících peníze Al Caponovi vrátí a se slovy:
„Plán nevyšel,“ se označí za chudého aristokrata. „Vezměte si pět tisíc,“ slituje se nad ním Al Capone.
