Tři pošty přepadl na Plzeňsku, jednu na Domažlicku a o jednu loupež se neúspěšně pokusil v Německu asi dvacet kilometrů za hranicemi.
„Lituju toho. Nikomu jsem nechtěl ublížit,“ řekl před krajským soudem v Plzni muž, kterého policisté dopadli letos v lednu.
Za pošty přepadené od loňského října do 8. ledna letošního roku může zůstat ve vězení až dvanáct let. Ke všem případům, které mu obžaloba klade za vinu, se přiznal hned po zadržení.
Stejně jako v listopadu 2010, kdy měl také hluboko do kapsy a na krku exekuce, se první poštou loupežné série stala i loni v říjnu venkovská pošta v Líšťanech na severním Plzeňsku.
Poštu v Líšťanech jsem znal, už jednou jsem jí přepadl
„Vybral jsem si ji, protože jsem to tam znal, už jednou jsem jí přepadl. Jel jsem tam autem, které na mě nebylo přepsané. Zaparkoval jsem za poštou u vjezdu do zahrady. Vešel jsem na pobočku, maketu pistole jsem dal do žlábku a řekl jsem ženě za okénkem, ať mi dá peníze. Bylo to málo, asi čtyři nebo čtyři a půl tisíce. Proto jsem si vzal druhý den stejné oblečení, a jel na poštu do Šťáhlav. Zaparkoval jsem nedaleko. Ani jsem si neobhlížel, znám to tam, tu jsem už také přepadl,“ přiznal se k další přepadené poště policistům ve výpovědi, která nyní zazněla u soudu.
Na tuto pobočku přišel před koncem pracovní doby a peníze chtěl od obou pracovnic za přepážkami. První z přepadených úřednic popsala policistům, že muž v tmavém oblečení nejprve zamířil ke kolegyni. Nevěnovala mu pozornost.
„Slyšela jsem mužský hlas, že chce prachy nebo peníze. Tomu jsem se nepodivovala, takhle se chová každý třetí. Pak ta osoba přišla k mé přepážce, položila tam zbraň a řekla mi: Ty taky! Udělal úkrok dozadu, asi aby viděl i na kolegyni. Dala jsem tam peníze, v rukavicích mu nešly moc sbírat. Pak odešel. Kdyby byl jen u kolegyně a kolem mně jen prošel, ani bych nevěděla, že poštu přepadl,“ popsala jedna z dvojice přepadených.
Těsně před Vánoci přepadl souzený muž ještě poštu v Nezvěsticích, kde mu daly peníze obě přepadené úřednice. V té byl vůbec poprvé.
„Za peníze jsem koupil dárky pro děti přítelkyně k Vánocům. Koupil jsem jim pleny. Chtěl jsem s tím skončit. Maketu pistole jsem vyhodil do popelnice, mikinu, kterou jsem používal, mi zničil olej, tak jsem ji taky vyhodil,“ popisoval souzený. Jenže předsevzetí mu dlouho nevydrželo.
Nikdy bych žádné pošťačce neublížil, tvrdí souzený muž
Osmého ledna se vydal loupit do Německa. Dojel asi dvacet kilometrů za hranice, v prodejně s hračkami si koupil podobnou maketu pistole, jako měl dřív, jen jiné barvy. Z německé spořitelny odešel s prázdnou.
„Přistoupil jsme k té paní s pistolí v ruce, anglicky jsem řekl ‚Give money!‘ Něco mačkala, pochopil jsem, že říká, že nemá kód k otevření trezoru,“ popsal Adamovič.
Vrátil se do Čech a napadlo ho, že sjede za kamarádem na Tachovsko, jestli by mu půjčil peníze. Když projížděl Meclovem na Domažlicku, zahlédl tam poštu. Zastavil kousek od ní a přepadl ji. Odnesl si několik tisíc korun, jenže úřednice se pak zhroutila a podle znalců se u ní projevují příznaky posttraumatického stresové poruchy. To lupiči může přitížit.
Za kamarádem už nejel, cestou zpátky do Plzně na jedné čerpací stanici natankoval a na další si měnil menší uloupené bankovky za větší.
„Řešil jsem těžkou tíživou finanční situaci. Já bych nikdy žádné pošťačce neublížil. Pistole byla jen hračka. Kdyby mi peníze nedaly, odešel bych a neublížil jim,“ tvrdí Adamovič. Soud bude pokračovat o prázdninách výslechy znalců.
