Stephen King dnes už není takovým králem hororu, jakým kdysi býval. Jeho díla se žánrově začínají více prolínat, opakují se motivy, se kterými pracuje. Navíc v současnosti stále častěji fušuje do práce spisovatelům detektivek. V Kingově nejnovější knize se bude detektiv Ralph Anderson snažit rozklíčovat vraždu jedenáctiletého chlapce. Outsider vychází v překladu Ivana Němečka u nakladatelství Pavel Dobrovský – BETA.

Začátek knihy sestává z několika výpovědí svědků. Vše má dokreslit jasnou vinu Terryho Maitlanda. I když se jedná o oblíbeného trenéra, důkazy jsou jednoznačné. Velká citová zainteresovanost vede k urychlení procesních záležitostí. Vše se zdá přece nevyvratitelné. Avšak jen do doby, kdy se objeví důkazy protistrany, které jsou stejně neprůstřelné jako důkazy obžaloby, a začínají se objevovat první trhliny ve výpovědích. Kde tedy Terry Maitland skutečně byl?

Dokud se Ralph zabýval všedními dennodenními záležitostmi, jako co bude k večeři, nákupem potravin s Jeannie, večerními telefonáty Dereka z tábora (teď už ne tak častými, jak ochaboval jeho stesk po domově), byl víceméně v klidu. Ale když svou pozornost soustředil na Terryho - jako třeba teď -, dostal se do stavu jakéhosi zjitřeného vnímání a snažil se sám sebe přesvědčovat, že je všechno tak, jak to bylo dřív: Nahoře je nahoře, dole je dole a jen letní vedro v tomhle špatně klimatizovaném autě způsobuje, že se mu pod nosem perlí jemné kapičky potu. Každý den se má vychutnávat, protože život je krátký, to chápal, ale co je moc, to je příliš. Když zmizí rozumový filtr, zmizí s ním i celkový obraz. Není už les, ale jen stromy. A v nejhorším už nejsou ani stromy. Jen kůra. (str. 140)

První polovina románu je typickou detektivkou. Bohužel ale dost nudnou detektivkou., inspirovanou stylem Harlana Cobena, kdy i nemožné se stává možným. Autor tu kombinuje nevysvětlitelné s dosti nudným policejním vyšetřováním. Prakticky se jen dozvídáme, kdo kam šel a co tam dělal, bez nějaké větší propracovanosti charakterů.
Druhá polovina se mávnutím kouzelného proutku změní v typického Kinga. Přibude akčnosti, napětí a dojde i na nějaký ten strach. Tempo se zrychlí, postavy jsou lépe vykreslovány a dialog nezní jen při výslechu. Dočkáte se i několika velice detailních nechutných popisů. Jak obálka napovídá, nadpřirozeno zde bude mít také svou úlohu. Pokud jste do této chvíle nebyli naplno vtaženi do děje - ta chvíle právě nastala.

„Ne,“ zašeptal. „Ne.“ Pokusil se vstát z toalety, ale nohy ho neposlechly a velký zadek znovu žuchl na sedátko. „Prosím vás, ne. Nedělejte to.“ Ruka zašátrala kolem okraje závěsu, ale místo aby jej odtáhla, jen ho objala prsty. A na těch prstech bylo vytetované slovo: CANT. „Jacku.“ Nedokázal odpovědět. Seděl nahý na míse, do níž pleskaly zbylé výkaly, a srdce mu bušilo jako splašený motor. Měl pocit, že se mu brzy vydere ven z hrudi a jeho poslední pozemský pohled bude patřit srdci ležícímu na dlaždicích, stříkajícímu v posledních záchvěvech jeho vlastní krev na kotníky a na komiksové stránky Flint City Callu. (str. 250)

Kniha obsahuje velké množství popkulturních odkazů, narážek na politiku, spisovatele ale i překlepů. Kniha má hned několik prvků, které ji spojují se sérií o Billu Hodgesovi (1. díl Pan Mercedes). Želbohu obsahuje velké množství spoilerů, takže pokud jste tuto sérii nečetli, rozhodně tak učiňte před touto knihou, jinak se ochudíte o spoustu zvratů.

Co se týče hlavního hrdiny, jeho popis mi nepřišel úplně reálný. Odkazy by naznačovaly věk kolem čtyřicítky, což se vylučuje s některými hudebními narážkami a zároveň s jeho technickými dovednostmi. Myslím, že pro většinu dnešních čtyřicátníků by nebyl problém vyhledávat na Googlu či tabletu, pokud by to jeho práce vyžadovala tak často jako práce detektiva Andersona.

Jak jsem zmínila výše, v druhé části došlo k razantnímu posunu v dynamice textu. King se začíná krystalizovat do své podoby, bohužel však využívá dost postupů a motivů, které použil ve svých jiných románech, v nichž tyto postupy fungovaly. Na mě to zde spíše působilo jako vykrádání sebe sama. Člověku, který má od Stephena Kinga hodně načteno, bude na první pohled jasné, o jaké tituly se jedná. Nováčkům názvy děl zmiňovat nebudu, aby nepřišli při jejich četbě o překvapení a napětí.

Konec knihy byl na můj vkus rychlejší a taktéž nepatřil do škatulky velké uvěřitelnosti vzhledem k okolnostem. Plusem románu je Kingova klasická čtivost. Na druhou stranu zde bylo více věcí, kvůli kterým toto dílo řadím k průměrným kouskům v autorově tvorbě. Kniha má velmi dobrý námět, který King bohužel neuměl vhodně vyřešit, a tak si dopomohl nadpřirozenem. Na detektivku nereálné, na čistokrevný horor hodně rozvláčné. Věřím, že pro znalé Kingovy tvorby se bude jednat spíše o zklamání. I přesto se jedná o zajímavou knihu, kterou přečtete vcukuletu.

Hodnocení autora recenze