TOP svět 3.–9. 6. 2019

Sagrada Família získala 137 let poté, co se začala stavět, stavební povolení – Britský trh s uměním podle studie upřednostňuje investice do uměleckých děl od mužů-umělců – Italský ministr kultury Alberto Bonisoli nepovolil zřídit ve středověkém klášteře školu pro nacionalisty iniciovanou Stephenem Bannonem – Centrum Paula Klee v Bernu zveřejnilo umělcovy deníky online.

1/ Sagrada Família získala 137 let poté, co se začala stavět, stavební povolení

Nedokončená bazilika Sagrada Família v Barceloně, zdroj: Bernard Gagnon, wikimedia commons

Ikonická stavba katalánského architekta Antonia Gaudího (1852–1926) bazilika Sagrada Família v Barceloně (celý název v katalánštině Basílica i Temple Expiatori de la Sagrada Família) získala po 137 letech od svého založení stavební povolení, které bylo oficiálně podáno v roce 1885. Město udělilo současným stavitelům licenci do roku 2026, kdy by měla být stavba dokončena ke 100. výročí úmrtí Antonia Gaudího. Základní kámen chrámu byl položen již v roce 1882, ale samotná stavba začala až roku 1884 podle původního plánu Francisca del Villar. Po neshodách s ředitelem stavebního výboru Asociace následovníků svatého Josefa Joanem Martorellem zakázku získal mladý katalánský architekt Antonio Gaudí, který původní projekt celý přepracoval. Vytvořil ojedinělý návrh vykazující vliv maurské architektury a velmi individuální modifikaci Art nouveau. Gaudí plánoval vytvořit monumentální stavbu – „poslední velkou svatyni křesťanství“ s 18 věžemi symbolizujícími 12 apoštolů, 4 evangelisty, Pannu Marii a největší věž Ježíše Krista, spolu se třemi hlavními fasádami. Po jeho tragické smrti v roce 1926 se ukázalo, že ve stavbě není možné pokračovat ve stejné intenci, jako ji architekt začal. Gaudí nevytvářel přesné plány a své návrhy přímo na stavbě modifikoval. Ve třicátých letech navíc došlo k požáru krypty a architektova ateliéru, kde byla uložena plánová dokumentace a makety stavby. Ty se podařilo v roce 1940 rekonstruovat a stavba mohla pokračovat podle upravených modelů. Přesto se dodnes vedou spory o současné podobě chrámu, který se podle řady odborníků vzdaluje původní Gaudího koncepci. (zde) Stavba je od začátku financována ze státních dotací, darů soukromých podniků, ale především ze vstupů do samotné baziliky, kterou ročně navštíví 4,5 milionu turistů, kdy cena vstupného je 17–38 €. (zde)

2/ Britský trh s uměním podle studie upřednostňuje investice do uměleckých děl od mužů-umělců

Pohled do expozice The Hepworth Wakefield s díly Barbary Hepworthové vybrané do užšího výběru Freelands Award, foto: Petra Lexová

Podle instituce Freelands Foundation britské komerční galerie zaostávají v prezentaci žen-umělkyň za veřejným sektorem a posilují tak legitimitu a úspěch mužů-umělců. The Art Newspaper informuje, že ve zkoumaném vzorku 28 soukromých londýnských galerií, které se objevily na hlavní přehlídce Frieze London v roce 2018 bylo prezentováno jen 32 % umělkyň. (zde) Zpráva mimo jiné ukazuje, že neexistuje spojitost mezi ženami-ředitelkami soukromých galerií a vyšším zastoupením umělkyň. Zatímco galerie Pilar Corrias či Danielle Arnaud prezentují velké množství ženských autorek, Sadie Coles HQ nebo Maureen Paley nikoliv. Větší spojitost lze najít mezi galeriemi reprezentujícími muže-umělce a vyšším obratem tržeb. Tento rozdíl je patrnější ve výsledcích aukcí, kdy 88 % uměleckých děl prodaných v roce 2018 v britské aukční síni Sotheby’s bylo vytvořeno muži. Jak podotýká autorka zveřejněné zprávy Kate McMillan: „Tyto výsledky odrážejí postavení žen v [prodejním] sektoru, které z nich činí méně výdělečné investice.“ Snahou zprávy je upozornit na tuto nerovnost především aukční domy, které pak ovlivňují zájem sběratelů. Lepší situaci v otázce genderové rovnosti můžeme pozorovat ve veřejném sektoru, kdy například prezentace můžu a žen na Bienále v Benátkách je za poslední dekádu v poměru přibližně padesát na padesát. Rovněž počet ženských sólových výstav v nekomerčních galeriích byl v roce 2018 více než 55 %. Zpráva Kate McMillan byla zveřejněna ve stejný den jako vyhlášení užšího výběru ceny Freelands Award podporující regionální galerie v prezentaci střední generace umělkyň částkou 100 000 £ (pro rok 2019 byly vybrány: First Site, Colchester; Hepworth Wakefield, Yorkshire; John Hansard, University of Southhampton; MAC in Belfast; MK Gallery in Milton Keynes; Towner Art Gallery, Eastbourne). Cenu založila v roce 2016 Elisabeth Murdoch, správce Tate trustee and philanthropist.

3/ Italský ministr kultury Alberto Bonisoli nepovolil zřídit ve středověkém klášteře školu pro nacionalisty iniciovanou Stephenem Bannonem

Stephen Bannon na konferenci v Marylandu v USA v roce 2017, zdroj: Gage Skidmore, wikimedia commons

Po roce diskuzí o budoucnosti středověkého kartuziánského kláštera Certosa di Trisulti došlo k jasné rezoluci. Italský ministr kultury Alberto Bonisoli (1961) nepovolil v klášteře ze 13. století ležícího v Collepardo „školu pro nacionalisty“ – The Dignitatis Humanae Institute (DHI), iniciovanou podnikatelem a politikem Stephenem Bannonem (1953) a britským konzervativním katolíkem Benjaminem Harnwellem. Bannon, který od ledna do srpna 2017 působil jako poradce pro strategické otázky prezidenta Donalda Trumpa, bývá často kritizován pro své ultrapravicové názory a ze své pozice hlavního stratéga USA byl odvolán mimo jiné v důsledku protestů za jeho dosazení. Podle The Art Newspaper měla DHI v minulém roce zajistit pronájem kláštera pro účely školy na 19 let. (zde) V lednu minulého roku byly podepsány právní dokumenty a část DHI se v mezičase do objektu přestěhovala. Ministerstvo kultury však nyní prohlašuje, že má dostatek důkazů o nesrovnalostech v žádosti o pronájem, aby tuto smlouvu zrušilo a vystěhovalo DHI z kláštera. Rozhodnutí bylo přijato na základě doporučení italského generálního prokurátora. Tento krok navazuje na zprávu zveřejněnou v novinách La Repubblica minulý měsíc dokazující, že dopis, který byl součástí business plánu na provoz školy od dánské banky Jyske, je podvrh, jak následně potvrdil jeden z jejích manažerů. Dalším z důvodů pro zrušení nájmu je, že DHI ve svém záměru neuvádí nic o „ochraně a propagaci kulturní památky“, kterou klášter Certosa di Trisulti je. Zrušení smlouvy je však pravděpodobně důsledkem demonstrací a protestů konaných v uplynulém roce v Collepardu proti zřízení nacionalistické školy. Protesty podpořili i umělci a akademici, kteří v dubnu zaslali petici ministrovi kultury a vyzvali ho, aby opět převzal kontrolu nad objektem. Jak uvedl Nicola Zingaretti, generální tajemník Demokratické strany, v otevřeném dopisu ministrovi: „budova, která byla léta místem meditací a modliteb by neměla sloužit člověku s „otevřeně xenofobními názory“. Benjamin Harnwell pro The Art Newspaper uvedl, že DHI se nehodlá vzdát svého plánu na podzim oficiálně školu otevřít a bude se s ministerstvem soudit.

4/ Centrum Paula Klee v Bernu zveřejnilo umělcovy deníky online

Pohled do deníku Paula Klee, zdroj: Zentrum Paul Klee Bern

Osobní deníky švýcarsko-německého umělce Paula Klee (1879–1940) jsou od května online ke zhlédnutí. Centrum Paula Klee v Bernu spravující umělcovu pozůstalost zveřejnilo téměř všechny z 3 900 stran unikátních deníků ve vysoké kvalitě na svých stránkách opatřených jejich německým přepisem. (najdete zde) Zápisky reflektují především období, kdy Klee působil na škole Bauhaus (1921–1930) ve Výmaru a později v Dessavě, a jsou opatřeny bohatým obrazovým doprovodem. Paul Klee patřil mezi stěžejní osobnosti meziválečné avatgardy, a to nejen svou uměleckou tvorbou, ale i teoretickými a pedagogickými statěmi, z nichž výběrem lze zmínit Wege des Naturstudium (Weimar – München, 1923) nebo Pädagogisches Skizzenbuch (vydanou v rámci edice Bauhausbücher, München, 1925). Na stránkách deníků je rozpracovaná Kleeova teorie barev i zájem o studium přírody na základě vzájemného střetávání bodů, křivek a barevných vztahů. Podle Kleea umělec tvoří podle přírody – nikoliv její přesnou nápodobou, ale v duchu přírodních procesů a zákonitostí přetvořených podle logiky obrazové plochy a oživených umělcovou fantazií. Paul Klee Bauhaus opustil v roce 1930, aby se opět věnoval volné tvorbě a částečně vyučoval na škole v Düsseldorfu. Tu nakonec musel opustit vlivem zhoršující se politické situace v Německu. Jeho tvorba byla následně nacisty označena za „zvrhlé umění“ a díla odstraněna ze všech veřejných institucí. Paul Klee zemřel v roce 1940 a pozůstalost čítající přes 4 000 děl – především maleb, akvarelů a kreseb spolu s bohatým fondem archivních materiálů – dnes spravuje Centrum Paula Klee v Bernu, kde umělec strávil velkou část svého života.