Tanec Praha 2019: zpověď madagaskarské tanečnice a rozjímání nad smrtí

Festival Tanec Praha odkrývá témata, jež jsou společná umělcům po celém světě. V choreografii Métamorphose tančí o své proměně tanečnice Judith Olivia Manantenasoa. V projektu Eymen dvě české umělkyně, dva ghanští tanečníci, dva účastníci seniorských dílen a jeden street dancer společně pracují s tématem stáří a smrti.

Métamorphose je osobní zpovědí madagaskarské tanečnice a choreografky Judith Olivia Manantenasoy. Vystudovala moderní tanec na škole Rary, tančila také v taneční skupině Compagni Rary. Absolvovala mnoho stáží. Zřetelně ji ovlivnila práce ve Francii působících choreografů a pedagogů – Salia Sanou a Seydou Boro, Bernarda Monteta i Karine Saportové. Sama se věnuje choreografii od roku 2012.

V odvážném sóle odhaluje ženskou sílu, vzdor, stejně jako křehkost, obavy a sny. Jsme svědky dynamické proměny silné africké ženy, obrazně „řečeno“ i celé africké společnosti. Po dlouhém úvodu v naprosté tmě, jen za klidného hudebního motivu se tanečnice objevuje v dlouhých šatech, na několika místech sepnutých barevnými kolíčky na prádlo. Jako by snad byla i ona sama sepnutá či omezená v možnostech osobního rozhodování.

Stojí v úzkém kuželu světla. Zprvu se nehýbe, je zcela soustředěná a klidná. Postupně začíná vyprávět svůj příběh, vláčnými plastickými pohyby především těla a paží. Využívá techniku a prvky moderního tance včetně různých spirálovitých pohybových zvratů či převalů na zemi. Prvotní klid a stabilita se mění v rozčilené emoce a až vzteklé nervní chování. Zbavuje se postupně svých šatů i dalších částí kostýmu. Boří snad v sobě jakési tabu? Chce být svobodná, to je zřejmý důvod k tomu, aby zůstala nahá. Sama se svou nahotou.

Intimita osvětlení zadního plánu scény, kde jsou vyvěšené šňůry s kolíčky na prádlo, dotváří atmosféru domova. Tanečnice se mezi šňůrami snad schovává, je to tedy trochu zvláštní a málo zřetelné, co tím chce interpretka vyjádřit. Náhle a vlastně bez pointy taneční výstup skončí. Rozhodně však předává tato mladá černoška příjemnou energii a má bezesporu snahu interpretovat ožehavé téma afrických žen. Na večerní představení festivalu velkého formátu je to však přespříliš krátké vystoupení, které by vedle sebe sneslo další kus.

 

Jak chápou stáří a smrt v Ghaně a u nás?

Mezinárodní projekt Eymen – Úhel pohledu / Eymen – Point of View připravily české organizace ve spolupráci s Institutem afrických studií v Ghaně a jeho Národním tanečním souborem (Ghana Dance Ensemble). Východiskem k vytvoření projektu Eymen – Úhel pohledu byla cesta tanečnice a choreografky Lenky Knihy B. a zpěvačky Ridiny Ahmedové do hlavního města Ghany Akkry. Tam začaly obě umělkyně sbírat pohybovou a hudební inspiraci i audio materiál pro představení, jehož tématem je stáří a smrt. Nahrávaly s řadou místních obyvatel rozhovory na toto téma. Po návratu pokračovaly ve sběru materiálu tak, aby vznikla mozaika výpovědí na téma smrt. Další fáze projektu za účasti ghanských umělců se rozvíjela v Praze, kdy vznikl site-specific projekt s premiérou 7. a 8. června v Praze v rámci festivalu TANEC PRAHA 2019 a zároveň Pražského Quadriennale 2019. Následuje také turné po městech napříč Českou republikou v rámci festivalu TANEC PRAHA 2019 v regionech.

Projektu předcházela obdobná spolupráce na projektu Ghana zrána / Ghana Sunrise, který připravil TANEC PRAHA se svými ghanskými partnery ve spolupráci s choreografkou a hudebnicí Monikou Rebcovou v roce 2017. Během svého pobytu v ČR realizovali čtyři umělci z Ghana Dance Ensemble 9 představení Ghana zrána, 21 uvedení tradičních ghanských tanců a 15 workshopů.

Hlavním hybatelem a tvůrcem projektu Eymen je, jak již bylo řečeno, Lenka Kniha Bartůňková, zajímavá osobnost české taneční scény, v úzké spolupráci s Ridinou Ahmedovou, zpěvačkou a s dvěma umělci z Ghana Dance Ensemble (tanečníci i pedagogové tance), jimiž jsou Ruhia Sadiková a Clifford Selorm Ametefe. Na premiéře participuje i performer a tanečník street dance Miroslav Maruška a další hosté, dva starší „tanečníci“ Marie Vnoučková a Olexandr Dmytriv z kurzu pro seniory, které probíhají v divadle Ponec během celé sezony.

Tato poněkud nesourodá společnost se pokouší o výpověď zadaného tématu – co je smrt? A co je skutečnost, v které žijeme? Nebo úhel pohledu? Kolik takových úhlů je? Tolik kolik lidí? Tolik kolik kultur? Všichni si procházíme stejným obloukem od zrození k zániku, každý máme své příběhy, obavy a radosti spojené s představou, co nás na konci čeká…

Jistě, že je fixních několik hlavních inscenačních bodů i vstupů celé skupiny. Jedině dva soustředěné zajímavé duety – Lenky Knihy Bartůňkové s tanečníkem, a posléze tančí ghanská tanečnice Ruhia Sadiková spolu s Cliffordem Selorm Ametefem – působí promyšleně a profesionálně.

Společné scény jsou doplňovány vyzvanými diváky k spoluúčasti především při stavbě jakési brány či společných „mostů“. Spojením dlaní proti sobě stojících dvojic tanečníků i diváků, kteří procházejí branami jako v dětských hrách, narůstá v pohybu i struktuře prostorová dynamika. Tedy nic nového se tímto záměrem nepřináší.

Mezi přesuny i tanečními fragmenty jednotlivců i celé skupiny vystupuje i Ridina Ahmedová, která svým zpěvem po celou dobu citlivě reaguje na dění v prostoru i na vznikající vztahy mezi aktéry. Pouští také z amatérského záznamu části natočené odpovědi na téma smrti. Leckdy není téměř rozumět. Nedořečené věty a poznámky ghanských obyvatel působí emotivně, stejně jako naivní hlasy malých dětí. Bohužel, premiéra realizovaná v Gauči ve Stromovce, tedy na čtvercové betonové ploše mezi kolem sedících diváků, působí značně nedotaženě a neprofesionálně.

Métamorphose
Choreografie a tanec: Judith Olivia Manantenasoa
Hudba: Benoît Mardelle a Bruno Lasnier – metamorphose#2014
Světelný design: Volahasiniaina Linda Angelica
Produkce: YODINE Produções
Premiéra: 2015 Centre National de Danse a Pantin/Paris 

Mezinárodní festival Tanec Praha 2019
Divadlo Ponec, 7. 6. 2019

Eymen /Úhel pohledu
Koncept: Lenka Kniha Bartůňková
Účinkují: Lenka Kniha Bartůňková, Ridina Ahmedová, Ruhia Sadik, Clifford Selom Ametefe, Miroslav Maruška, Olexandr Dmytriv, Marie Vnoučková

Námět a kreativní producent: Yvona Kreuzmannová
Choreografie: Lenka Kniha Bartůňková a tanečníci
Hudba: Ridina Ahmedová
Příprava zvukového materiálu: Martin Ožvold
Produkce: Václav Hodonický

Mezinárodní festival Tanec Praha 2019, Ghana Dance Ensemble
premiéra 7. 6. 2019 Gauč ve Stromovce