Osudová řepka Andreje Babiše. Žlutá rostlina provází premiéra byznysem i politikou

Napsal/a Robert Břešťan 8. června 2019
FacebookTwitterPocketE-mail

Pokud dnes Andrej Babiš opakuje, že s biopalivy z řepky nepřišel on, nýbrž Evropská unie, má samozřejmě pravdu. Ale neříká ji celou. Připomeňme si příběh výnosné žluté rostliny a současného českého premiéra.

Když se prezident Václav Klaus v roce 2010 rozhodl vetovat novelu zákona zvyšující podíl biopaliv v pohonných hmotách, projevil se skoro jako vizionář – trval na tom, že biopaliva životnímu prostředí spíše škodí. To, že novela přesto projde, si pohlídal především miliardář Andrej Babiš. Ve velkém stylu.

V EU se nyní od biopaliv první generace, vyráběných právě především z řepky olejky, postupně upouští. Před devíti lety byl ale Václav Klaus jasně přehlasován. V té době ještě Andrej Babiš nebyl aktivním politikem jako dnes, zdatným lobbistou ale ano.

Byl i majitelem nově postavené továrny na výrobu biopaliv v Lovosicích a na zákonem garantovaném navýšení spotřeby biopaliv měl značný finanční zájem.

Byznys s přímým vlivem státu

V květnu 2010 se Andrej Babiš hodně zlobil. Do firmy Preol vyrábějící metylester řepkového oleje investoval 1,6 miliardy korun, produkce běžela sotva rok. Kalkuloval s tím, že Česko dle unijního závazku navýší podíly biopaliv v pohonných hmotách a jakékoli zdržování mu finanční rozvahu kazilo. Prezidentské veto takovým nežádoucím zdržením bylo.

Babiš nelibě nesl i to, že o něm prezidentův poradce Ladislav Jakl veřejně říkal, že je to právě on, kdo na biopalivech už nyní nejvíce vydělává. „Já dneska lituji, že jsem tu fabriku postavil, protože to je jediný byznys, v němž na nás má přímý vliv stát svým rozhodováním,“ stěžoval si v Mladé frontě Dnes.

Dnes je to Andrej Babiš v roli premiéra, kdo má na tento byznys přímý vliv svým rozhodováním.

Když čtyřicet poslanců v čele s Piráty v březnu 2019 navrhlo novelou zákona o ochraně ovzduší povinné přimíchávání biopaliv do pohonných hmot zrušit (s argumentem, že podpora biopaliv první generace má velice devastující vliv jak na půdu, tak na podzemní vody), Babišova vláda to odmítla.

Náměstek ministra dopravy Jakub Kopřiva sice k návrhu podepsal souhlasné stanovisko, ministr Ťok však stanovisko změnil – na nesouhlas.

Za řepku a biopaliva se postavil i ministr zemědělství a podnikatel ve stejném oboru Miroslav Toman. „Jako ministerstvo zemědělství říkáme, že by to stejně neomezilo plochy řepky. Ta by se vyvážela do zahraničí. Myslím, že bychom se měli věnovat vývoji biopaliv druhé a třetí generace a až to budeme mít, tak to nahradit, ale v tuhle chvíli na to nejsme připraveni,“ řekl Toman, který před ministerskou funkcí působil v čele Agrární komory.

Právě ve spolupráci s Agrární komorou Andrej Babiš v roce 2010 úspěšně prolobboval přehlasování vzpomínaného Klausova veta – v době, kdy už parlament na samém konci svého volebního období žádnou schůzi v plánu neměl.

Vraťme se tedy na chvíli do 27. května 2010.

Pro byl i Kalousek

Byl čtvrtek; hned druhý den začínaly volby do Poslanecké sněmovny. Končící poslanci a poslankyně proto počítali doslova jen hodiny do završení svého mandátu.

S tím, že by se ještě stihlo projednat prezidentovo veto novely zákona o ovzduší – která právě zvýšení podílu biosložky v palivech zaváděla – původně nikdo nepočítal. Jenže zemědělské lobby ani Andreji Babišovi se na novou sněmovnu čekat nechtělo.

Tehdejší prezident Agrární komory Jan Veleba to popsal takto: „Rozeslal jsem dopisy šéfům našich regionálních komor, aby se spojili s poslanci ve svých regionech. Sám jsem některé také oslovil, například místopředsedu ČSSD Bohuslava Sobotku. A tentokrát byla i velká součinnost s Agrofertem. Komunikoval jsem s Babišem a vím, že i on všemu věnoval mimořádné úsilí.“

Babiš se tím nijak netajil. „Ano, lobboval jsem za biopaliva. Volal jsem třeba některým poslancům. Nebojím se říkat své názory nahlas,“ citovaly jej před devíti lety Hospodářské noviny.

A snaha se vyplatila. Poslanci se nakonec sešli na mimořádné schůzi. Na její svolání den před novými volbami tlačili zejména sociální demokraté a komunisté.

Schválení novely nakonec proběhlo hladce. Schůze začala zhruba v 11.20 a za hodinu bylo po všem. Pro bylo 125 poslanců: sociální demokraté, komunisté, zelení, lidovci i polovina přítomných občanských demokratů. Pro mimochodem tehdy hlasoval i Miroslav Kalousek. Proti bylo jen 22 ze 160 přítomných poslanců a poslankyň.

To, že zákonodárci byli „pod tlakem Agrární komory a úzké skupiny zpracovatelů,“ v debatě na plénu otevřeně řekl například tehdejší poslanec ODS Jaroslav Plachý.

Nešlo o málo. Novela nařizovala zvýšit podíl biopaliv v benzínu (tj. bioethanolu) z 3,5 % na 4,1 % a u nafty (tj. metylesteru řepky olejky alias meřo) ze 4.5 % na 6 %.

V celkovém objemu šlo tedy jen u nafty o nárůst povinného odběru o čtvrtinu. I třeba jen půlroční zdržení by pro Agrofert (i další tehdejší producenty) znamenalo zbytečné finanční ztráty.

|Jak je patrné, téma řepky a biopaliv Andrej Babiš aktivně řešil jako byznysmen. A aktivně je řeší i nyní jako politik. Vedle obchodních zájmů Agrofertu jde totiž u řepky i o politické body.

Dvakrát víc než za obilí

Krajina plná žlutých lánů lidem vadí stále více, mluví se o negativním vlivu řepky na přírodu, o nárocích na hnojení a spotřebu pesticidů, které se pak dostávají do povrchových i spodních vod. Řepku proti hnutí ANO v předvolebním klipu ostatně vytáhla opoziční ODS.

Nikoli náhodou tedy hned při několika příležitostech Andrej Babiš v poslední době o řepce mluvil i tam, kde by to málokdo čekal. Třeba v oficiálním premiérském projevu na konferenci o českých národních zájmech v Černínském paláci.

„Goldman Sachs přišel a říká: Ropa bude stát 200 dolarů za barel, musíme mít obnovitelné zdroje, biopaliva. A potom zjistili, že vlastně ta první generace není dobře, že je potřeba nová generace. Ta vůbec neexistuje, i když o tom stále píší novináři, že je nějaká druhá generace. Možná v Číně, ale v Evropě určitě ne. No a potom z toho vypadla ta prokletá řepka. Takže to je výmysl Evropské unie,“ prohlásil Babiš.

Premiér, jehož firmy – „zaparkované“ ve svěřenských fondech – v oboru pěstování i zpracování řepky ve velkém podnikají, také veřejně vyzval zemědělce, „aby proti nepravdám o řepce bojovali“.

Zemědělci mají skutečně dost důvodů, proč řepku hájit a mít ji rádi. Na „meřo“ sice nejsou přímé dotace, ale povinné přimíchávání do nafty a daňová úleva s nimi spojená je celkově zvýhodňuje. Tím i pěstování řepky. Tuna této plodiny se vykupuje  cca za 9500 Kč (pro srovnání tuna obilí asi za 4000 korun).

Nepřímo pak stát podporuje pěstování řepky v rámci platby na hektar oseté plochy (jde o nárokovou dotaci bez ohledu na pěstovanou plodinu) a vratkami spotřební daně za naftu spotřebovávanou v zemědělství a lesnictví.

Řepku olejku v Česku samozřejmě nepěstuje zdaleka jen Agrofert; v ČR je zhruba dva tisíce různých pěstitelů této plodiny. Faktem je i to, že Agrofert má řepku zasetu na ploše odpovídající asi pěti procentům všech „žlutých lánů“ v ČR.

V roce 2016 měl Agrofert oseto řepkou necelých 20 000 hektarů (17 % všech ploch, které jeho firmy v tuzemsku obdělávají). Celkově v Česku roste řepka průměrně na 400 tisících hektarech polí.

Ovšem Agrofert má z řepky mnohé další benefity – nad rámec pouhého pěstování.

Vše jde za Agrofertem

Do slibného byznysu spojeného se zpracováním řepky naskočil Babišův podnik se zpožděním, ale o to dravěji. V Lovosicích začala firma Preol stavět svůj nový závod na zpracování řepky v roce 2006, výrobu zahájila v roce 2009. V současnosti je už Preol největším výrobcem biosložky pro naftu v ČR. Dalším významným producentem je společnost Primagra Milín, opět z holdingu Agrofert.

Za rok se v ČR průmyslově zpracuje kolem miliónu tun semene řepky olejné, z nichž zhruba půl miliónu padne na výrobu bionafty. Jen kapacita samotného Preolu činí 460 tisíc tun řepkového semene ročně. Nikdo jiný než Agrofert už v Česku metylesteru pro státní ČEPRO, kde se toto biopalivo míchá s naftou, neprodukuje. Ostatní firmy na seznamu jsou jen dovozci metylesteru ze zahraničí, nikoli výrobci.

V roce 2015, kdy byl ministrem financí Andrej Babiš, finanční úřad „zaklekl“ kvůli podezření z daňových podvodů na hlavní konkurenci Agrofertu v oboru, firmu Kratolia (spojenou s podnikatelem Tomášem Pitrem). Ta vyráběla biopaliva první generace v areálu ústecké Setuzy. Po téhle státní akci výroba v Kratolii skončila. Od té doby má na výrobu metylesteru řepky olejky v Česku monopol Agrofert.

Kromě toho holding dodává zemědělcům pro pěstování řepky osiva, hnojiva, herbicidy, pesticidy i zemědělskou techniku. Agrofert má tedy pod kontrolou celý výrobní řetězec od zasetí až po finální produkt.

Úspěch Agrofertu v byznysu s biopalivy vysvětlil v nedávném rozhovoru pro Seznam Zprávy Tomáš Plachý, majitel firmy Chemoprojekt, která zařízení na zpracování řepky staví.

„Začínají od osiv a jdou až po dodávky biodieselu. Mohou používat surový řepkový olej také na výrobu potravinářského oleje, takže mají určitou flexibilitu. Mají i další výstupy v podobě řepkových šrotů, které prodávají jako krmivo. Proto kromě Preolu a Primagry z Agrofertu všichni ostatní své kapacity zavřeli,“ potvrdil výše řečené Plachý.

Jeho firma BioVis v areálu bývalé Kratolie začíná vyrábět výrazně ekologičtější biopaliva druhé generace – z použitých fritovacích olejů. Za druhou generaci se označují převážně zdroje z biomasy, které neslouží k výrobě potravin. Nejčastěji se hovoří o odpadní dřevní hmotě, případně zmíněných odpadních rostlinných a živočišných tuků. Výroba těchto biopaliv je ale stále zcela zanedbatelná, nejen u nás, ale i v Evropě.

Domácí produkce biopaliv první generace (tedy z řepky olejky) za rok 2018 činila podle statistik ministerstva průmyslu 194 278 tun. O rok dříve to bylo 157 429 tun. Vše jde za Agrofertem.

Začátky za Josefa Luxe

Andrej Babiš biopaliva a jejich podporu skutečně nevymyslel, jak v poslední době často zdůrazňuje. Jen na nich vydělal miliardy a i jako politik dělá vše pro to, aby povinnost přimíchávat do nafty biopaliva první generace byla zachována.

To, že jde o dobrý byznys, dokazuje, že jen za posledních šest let rámcové smlouvy (jde o sumu pro všechny dodavatele a nelze vyloučit, že výčet není úplný) na dodávky methylesteru mastných kyselin pro státní podnik ČEPRO dosahují hodnoty 26,4 miliardy korun.

Podpora biopaliv má ovšem v Česku mnohem delší tradici, než by se z veřejné debaty mohlo zdát. Česká republika byla v Evropě dokonce mezi prvními zeměmi vyrábějícími bionaftu. Program prosadil někdejší ministr zemědělství Josef Lux.

„Tehdy se prodávalo 150 tisíc tun MEŘA ročně, tedy úplně stejné množství jako dnes po 15 letech. A jistě víte, že premiérem vlády, která program bionafty s obsahem 30 procent schválila, byl prezident Václav Klaus. Takže pan prezident je vlastně průkopníkem biopaliv v Evropě,“ připomínal v květnu 2010 Babiš.

Skutečně – na počátku 90. let vzniklo s vládní podporu několik výrobců biopaliv, z nichž žádný z nich do dnešních let nepřežil. Snahou bylo používat tyto biopaliva s přídavkem aditiv ve vznětových motorech; vyráběla se nafta s obsahem 31 % řepkových metylesterů.

První oficiální dokument EU týkající se biopaliv je už ze září roku 1993. Rozhodnutí Evropské rady nařizovalo členským státům do roku 2005 zajistit na trhu pět procent paliv pro motorová vozidla z obnovitelných zdrojů.

Až v roce 2003 vznikla směrnice zavazující členské státy zvýšit podíl biopaliv až na 5,75 % do roku 2010. S čísly, cíli, závazky a nařízeními se pak v rámci EU dále hýbalo, ale to není pro tento příběh až tak podstatné.

V Česku začala platit povinnost přimíchávat do nafty nejméně dvě procenta metylesterů od 1. září 2007. Do poloviny roku 2007 v Česku vzniklo 17 výroben biopaliv. Všechny ale nakonec převálcoval Agrofert.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)