POČASÍ: Medardovo kápě

Kapky deště na hladině
ťukaj tajnou depeši
až slunko v mraky zajde
Medard nebe rozprší.

K červnu se váže nejpopulárnější a nejznámější česká pranostika. Patří jí osmý červen a jeho patron, svatý Medard, a říká, že Medardova kápě – čtyřicet dní kape.

Legenda vypráví, že Medard šel jednou jako malý chlapec po polích na procházku, když vypukla bouře s velkým deštěm. Náhle se snesl vedle Medarda obrovský orel a široce roztáhl své perutě, aby chlapec nezmokl. Toto vyprávění vedlo k tomu, že rolníci vzývají Medarda dodnes za suché počasí o senoseči. Také o plodnost polí a vinné révy prosí biskupa zemědělci a vinaři. Protože je Medard zobrazován často s úsměvem na rtech, považuje se také za patrona proti bolestem zubů.

Nejstarším dokladem pozorování medardovských dešťů je zmínka v díle rožmberského kronikáře z roku 1582. Kronikář se zmiňuje, že den sv. Medarda byl jasný bez deště. Medarda a deště připomíná i Daniel Adam z Veleslavína v roce 1590, mnoho zmínek najdeme i ve čteních z počátku 17. století. Medard a deště se tedy v českých podmínkách sledují již po staletí. První rýmovanou medardovskou pranostiku najdeme u Čelakovského, v jeho Mudrosloví z roku 1852, jinou uvedl v roce 1863 Erben. Varianta se známou kápí byla zaznamenána v roce 1868.

S Medardovou kápí souvisí i věhlasná čtyřicítka. Ta se v pranostikách uvádí poměrně často, ale jiné pranostiky nejsou tak známé jako ta o Medardovi. Čtyřicet dní v pranostikách neznamená přímo čtyřicet dní, čtyřicítka je užívána jako označení dlouhého období. Číslo bylo vzato pravděpodobně z Bible. Známou biblickou potopu vyvolal déšť trvající čtyřicet dní a čtyřicet nocí, chaldejská čtyřicítka se užívala v celé kulturní středomořské oblasti.

Od 19. století máme zaznamenánu řadu pokusů dlouhodobým měřením medardovskou pranostiku potvrdit, nebo vyvrátit. K Medardovi se váže rekordní množství pranostik, které předpovídají počasí nejčastěji v období od 6. do 18. června. Medardovského počasí se naši předci obávali z mnoha důvodů. Nejvíce obav měli ze špatného sušení sena, škůdců a hnilob na rostlinách z deštivého počasí. Z kronik se také často dozvídáme o častých přívalových deštích v tomto období a následných povodních (Když na Medarda prší, těžko se seno suší). Jaké počasí na Medarda bývá, šest neděl trvání mívá. Když na Medarda prší je červen mokrý a studený – bývají žně zkažený.

Dodnes zemědělci prosí sv. Medarda za suché počasí při prvních sečích Zdá se, že medardovské pranostiky byly, jsou a zřejmě i budou výrazným podnětem ke zkoumání jevu, kterému jsme si zvykli říkat počasí. Od počasí ale zpátky ke svatému Medardovi. Ten 8. června v Salency zavedl takzvané růžové slavnosti. Jakási komise vybírala dívku, která byla v kraji v uplynulém období nejpracovitější, nejhodnější k rodičům a nejlaskavější ke svým bližním. Dotyčná pak dostala korunku z bílých růží a 12 tolarů, což byl celoroční výtěžek “přídělu půdy”, který náležel k Medardovu úřadu. Lidé se k tomuto světci obrací nejenom kvůli počasí, ale také při horečce, bolestech zubů a choromyslnosti.

Zdroj: Eva Tvrdá

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora