Forum Karlín bylo vyprodáno docela dlouho dopředu. Jistě tomu pomohlo i jméno speciálního hosta, s nímž američtí bardi sdílí pódium na letošním turné. Trio Black Rebel Motorcycle Club je aktivní mladou krví, která vrací do hry špinavý garážový rock‘n‘roll a v Česku si už vybudovalo solidní fanouškovskou základnu. Odezva podle toho vypadala a v ledasčem - třeba při sborovém doplnění hitovky "Beat The Devil‘s Tatoo" - překonávala jiná, mnohem větší jména. B.R.M.C. pomáhal i na předskokana solidní zvuk, který drtil svou hrubou špinavostí a duněl v rytmu výborně nazvučených bicích.

Alice In Chains byli pro mě vždy tou nejtvrdší z kapel, které se zařazují do seattleské grungeové čtyřky. Jejich dusná valivost, těžká, střední tempa a výrazné riffy obalovaly ta nejtemnější témata, která kdy ze Seattlu vylétla. Ne nadarmo se dalo v publiku zahlédnout i nemálo metalových triček - Alice In Chains od metalu nemají vůbec daleko.

Pokud jde o stage, kapela vsadila na jednoduchost. Jen tři mikrofony, odposlechy, bicí. Žádné hradby se zesilovači, jen čtyři vysoké hranoly s desítkami žlutě žhnoucích lamp, které se otočením v druhé polovině koncertu proměnily v obrazovky. Alice In Chains šli čistě po hudbě, po starosvětsky pojatém rocku, který si nepotrpí na show, ale na energické, přitom zároveň soustředěné podání. V tomto je pro formaci požehnáním frontman William DuVall, který se ke skupině připojil v roce 2006, kdy obnovila svou činnost. Rocková hvězda vzhledem, nasazením i pódiovou prezentací je oprávněně centrem pozornosti. Ale není to jen vizuální dojem, co jej dělá mužem na svém místě - hravě zvládá party ve starších věcech, které zdědil po Laynemu Staleym, tak v těch z alb, které už s kapelou natočil.

Ač se turné zaklínalo názvem loňského alba "Rainier Fog", zazněly z něj jen tři věci. Alice In Chains vědí, co chce publikum slyšet. Jen tak totiž může docházet k působivým momentům, kdy DuVallovi stačí jen roztáhnout ruce a dav pod pódiem jako jeden muž odzpívá, co je potřeba. "Down in the Hole" či tečka "Rooster" budiž příkladem. Praha se dočkala také dvou premiér. Na tomto turné poprvé zazněly "Sludge Factory" a "Junkhead". Možno to brát i jako jistou formu odměny publiku, které by se pro svou kapelu rozdalo. Nechyběl sborový zpěv, skákání, mávání zapalovači. Dokonce i těch mobilů zářilo v publiku nějak méně, než je dnes obvyklé...