Místo děje: 222 kilometrů z Dolomit do Pádské nížiny. Etapa povětšinou z kopce dolů. Den doslova zrozený pro sprintery. Tolik dní trpěli Pascal Ackermann, Arnaud Démare a další přeživší z rychlých mužů pelotonu ve vysokých horách, aby si to nyní mohli ještě jednou rozdat v hromadném spurtu. O čtvrteční etapu a zároveň i o fialový dres krále bodovací soutěže.
Ani Ackermann, ani Démare. Těsný dojezd 18. etapy Gira vyhrál Cima |
Předpokládaný scénář? S jasnou vidinou toho, že sprinterské týmy si tuto etapu důkladně pohlídají a ta tudíž skončí hromadným spurtem, se nikomu ani nebude chtít do úniku. Potom kdosi přece jen ujede, ale včas bude přitažen zpět.
Přesně to se i stane. Až na to přitažení.
Tři muži ujíždějí před pelotonem. Jeden z nich bude hrdinou dne.
Prosím, tady je.
Damiano Cima. pětadvacetiletý chlapík z Boloni z druhodivizního týmu Nippo Vini Fantini. Nikdy předtím nezávodil na Grand Tour. Nikdy nic velkého nevyhrál. Jeho životním úspěchem bylo doposud prvenství na menším čínském závodě Kolem Sing-tchaj.
Na světovém žebříčku UCI mu před etapou patřilo 503. místo.
Je to notorický únikář. Zas a znovu se vrhá do úniků, často beznadějných, zas a znovu je jeho snaha likvidována. Na tomto Giru strávil před pelotonem celkem 930 kilometrů, nejvíce ze všech cyklistů. „Tolikrát jsem to zkoušel a tolikrát mě dojeli,“ říká.
Jeho nejlepším umístěním v letošním ročníku bylo 96. místo v etapě přes Mortirolo. Ve všech dalších se nevešel ani do první stovky pořadí.
Jenže to všechno přestane ve čtvrtek platit.
Náskok tria uprchlíků, které společně s ním tvoří Nico Denz z týmu AG2R a Mirco Maestri z druhodivizní stáje Bardiani, není nikdy v průběhu etapy o mnoho větší než pět minut. Vše vypadá z pohledu pelotonu kontrolované, vypočítané. Jenže když má tento náskok na posledních 40 kilometrech začít rapidně klesat, neděje se tak. Navzdory obrovskému úsilí pelotonu.
Na 30 kilometrech do cíle jsou staženi na 2:50 minuty. Poté však uprchlíci ještě navýší své úsilí a opět mají k dobru čtyři a půl minuty. Způsobí tím paniku v pelotonu. Sprinterské týmy se po sobě ohlížejí: Co se to děje? Na špici balíku se střídají Ackermannova Bora, Israel Academy a Dimension Data, později přibude i Quick-Step, zatímco Démarovo FdJ vyčkává v pozadí.
Znovu se peloton rozletí.
„Myslím, že to bylo nejrychlejších 20 kilometrů, jaké jsem kdy jel,“ usoudí Pascal Ackermann.
Už jen poslední tři kilometry zbývají a trio má stále k dobru 33 sekund. Cimovi kolegové z týmu Nippo Vini Fantini se na čele pelotonu snaží narušovat soudržnost sprinterských naháněčů, Bora se dohaduje s Kaťušou, parta FdJ zmatkuje.
A Cima dál věří.
„Snažil jsem se dívat jen před sebe. Zakázal jsem si myslet na to, že bychom se nemuseli dostat do cíle před pelotonem,“ řekne.
Na 1 800 metrech před metou přichází poslední levotočivá zatáčka. „Jeďte, jeďte, nepřibližují se dost rychle, můžete to dokázat,“ křičí na Cimu do vysílačky sportovní ředitel Mario Manzoni.
Projíždějí bránou posledního kilometru. Trojice si stále hřeje náskok 18 sekund. Mezi poli se ženou do cíle, umístěného na kraji městečka Santa Maria di Sala na benátské periferii.
„Věděli jsme, že se peloton mocně blíží,“ bude o těchto vypjatých chvílích vyprávět Cima. „Přesto jsem se snažil zůstat klidný. Čekal jsem na posledních 300 metrů a pak jsem se do toho opřel.“
Už jen 250 metrů a 10 sekund náskoku před pelotonem.
Letka sprinterů je nyní chobotnicí natahující svá chapadla po uprchlících, pohltí Maestriho, pohltí Denze, už se Pascal Ackermann v čele této letky natahuje po Cimovi, jenže... je pozdě!
Damiano Cima protíná sílovou čáru o necelou sekundu před Němcem, který vztekle mlátí do řidítek, pln frustrace. Poslední z uprchlíků to dokázal!
Diváci šílí. Cima s parťáky z týmu Nippo Vini Fantini na sebe skáčí jako smyslů zbavení. Vždyť jejich stáj dostává divoké karty na Giro od roku 2015, ale na etapu tu ještě nikdy nedosáhli.
„Naplnil jsem dnes svůj životní sen,“ vykládá Damiano Cima. „Každý italský kluk, který začne závodit na kole, sní o tom, že jednou vyhraje etapu na Giru.“
Bláznivý den. Naprosto bláznivý.
„To vítězství patří všem, kdo mi věřil, je pro každého z týmu, pro moji přítelkyni Veroniku i pro lidi, kteří už nejsou mezi námi, ale tolik pro mě znamenali, pro mého dědečka a mého přítele Pierina Farimbella,“ dojatě říká vítěz etapy.
Kdo by takové drama očekával?
„Já to nechápu, tři závodníci, z toho dva druhodivizní, dneska takhle vyškolili tři sprinterské týmy, které je naháněly a točily se na špici,“ říká český jezdec Josef Černý, v cíli patnáctý.
Černý po 15. místě na Giru: V tom úniku snad jely nějaké motorky |
Druhý Pascal Ackermann je nejprve až nepříčetný. Myslel si, že pouze vítězství mu umožní, aby získal od Arnauda Démara zpět fialový dres. Nemá dobře propočítané body.
„Byl jsem za cílem tak zklamaný,“ přizná Ackermann později. „Celý tým dnes pracoval pro mě, odvedl fantastickou práci. Doufal jsem, že kluci nebudou příliš vytočení, že se to nepovedlo.“
Potom mu to řeknou: Máš maglia cicalmino, fialový dres. Druhé místo stačilo, protože Démare dojel až osmý, poté co musel řešit ve spurtu dvě menší kolize.
Rázem se Ackermannova tvář rozjasní. „Nestáhli jsme celý únik, ale získali jsme maglia ciclamino, a to byl náš hlavní cíl. Jsem přešťastný,“ diametrálně mění náladu.
Vede bodovací soutěž o 13 bodů. Ne, ještě nemá úplnou jistotu, že ve fialové zůstane i ve veronském cíli Gira, ale je blízko.
„Démare je silný, může si v v pátek dojet pro body za prémiový spurt. A já musím obě horské etapy dojet v limitu,“ připomíná. V páteční horské etapě bude prémiový spurt na 86. kilometru po stoupání 3. kategorie. Tam by se Francouz ještě mohl dostat. To bude jeho poslední šance.
Ovšem to teprve bude.
Ve čtvrtek to byla nádherná cyklistická pohádka o tom, jak jeden malý italský David, pardon, vlastně Damiano, vyzrál na tlupu svalnatých Goliášů z celého světa, kteří ho naháněli.
Bylo to intermezzo mezi bitvami horských titánů.
V pátek se k nim v Benátských Alpách opět vrátíme. Bitva o titul vrcholí. Richard Carapaz z Movistaru drží maglia rosa a odmítá jej odevzdat. „Jsem vyslancem Ekvádoru na růžové misi,“ říká.
Paolo Slongo, trenér průběžně druhého Vincenza Nibaliho, počítá: „Vincenzo se ke Carapazovi musí před závěrečnou časovkou dostat aspoň na 50 sekund, jestli v ní chce mít šanci na titul.“
Také Primož Roglič, hnaný tisícovkami slovinských fanoušků dorazivších zpoza hranic, odmítá složit zbraně.
Tři týdny tak bojovného Gira pomalu končí.
Ale tolik otázek ještě čeká na zodpovězení.