Belgický král Philippe zahájil v pondělí konzultace s předsedy stran, které se po nedělních volbách dostaly do celostátního parlamentu. Podle belgických médií však volby zanechaly zemi rozdělenou. Zatímco obyvatelé Flander podpořili svými hlasy krajní pravici, frankofonní Valonsko si zvolilo krajní levici.
Voliči na protilehlých stranách země vybrali okrajové strany na úkor křesťanských demokratů, liberálů nebo socialistů.
Protiimigrační Vlámský zájem bude po volbách třetí nejsilnější stranou v celostátním parlamentu a obsadí celkem 18 křesel. Pro stranu, která se ještě před nedávnem potýkala s úpadkem, je to podle listu The Guardian zásadní zvrat.
Pozvánka do královského paláce vyvolala v Belgii debatu o tom, jak se vypořádat s vzkříšenou krajní pravicí, která byla dlouho vyloučená z vlády, protože s ní ostatní strany odmítaly po mnoho let spolupracovat.
Monarcha hraje při formování belgické vlády delikátní roli. Vláda je pokaždé vlámsko-frankofonní multistranickou koalicí. Předchozí monarchové se v letech 1991 a 2003 odmítli sejít s politickým hnutím Vlámský blok, které bylo předchůdcem současného Vlámského zájmu.
Královo rozhodnutí komentovala například poslankyně frankofonních socialistů Laurette Onkelinxová. „Proč král přijal Vlámský zájem? Je to rasistická a násilná strana. Král tím dává špatné poselství,“ uvedla. Podle Onkelinxové jdou monarchovy kroky proti odvaze demokratických vlámských stran, které krajní pravici odmítají.
Naposledy se král setkal s budoucím kolaborantem
Ačkoli ostatní politické strany označily nečekaný úspěch Vlámského zájmu za „černou neděli“, všechny s napětím očekávaly, jestli dvaatřicetiletý lídr uskupení Tom Van Grieken dostane od krále pozvánku k setkání.
Německo stále vyplácí Belgičany a Brity, kteří za války kolaborovali s nacisty |
Grieken při příchodu do paláce prohlásil, že nejde o historický moment. „Je normální pozvat stranu, která uspěla ve volbách. Pozvánka mě potěšila, ale nebudu říkat, že to není přirozené. Naopak je to naprosto normální. To, co se dělo posledních čtyřicet let, nebylo demokratické,“ prohlásil Grieken.
Naposledy se zástupce krajní pravice za králem podíval v roce 1936, a to když se Leopold III. setkal s hlavou fašistické strany Léonem Degrellem. Ten později kolaboroval s nacisty, kteří okupovali Belgii.
Úspěch slavili také marxisté nebo valonští zelení
Ztráty v nedělních volbách zaznamenali liberálové premiéra Charlese Michela i nacionalisté Nové vlámské aliance (N-VA), kteří však s 25 poslanci zůstanou největším parlamentním uskupením. Čtveřice stran vládní koalice z let 2014 až 2018 dohromady ztratila 22 křesel, a tím pádem i většinu na celostátní úrovni.
Předseda N-VA Bart De Wever zatím neuvedl, jestli je ochotný s Vlámským zájem vyjednávat.
Ve Valonsku, které je hospodářsky výrazně slabší než Vlámsko, posílila marxistická Belgická strana práce (PTB), která na celostátní úrovni dosáhla na 12 mandátů. O jedno křeslo víc budou mít v celostátním parlamentu Zelení.
