Hlavní obsah

Jen co Čech setřel slzy a zahnal smutek, hned ujišťoval: Jsem na sebe hrdý. A také pyšný, jak jsem chytal

Baku/Praha

Tu medaili sundal okamžitě z krku. Jako by ho černá stuha pálila. Jako by mu měla už navěky věků připomínat hořký konec kariéry, který si právě prožil. Tryznu Arsenalu, jejímž aktérem byl. Proto Petr Čech po prohře 1:4 ve finále Evropské ligy zabalil svou placku do helmy a ani se na ni nepodíval. Stejně jako se raději nedíval, jak hráči jeho někdejšího klubu ze Stamford Bridge křepčí a jásají kolem trofeje, jak laskají stříbrný pohár, líbají ho, nechávají se s ním zvěčnit. Jako vítězové Evropské ligy. Oprávnění, nezpochybnitelní.

Foto: Maxim Shemetov, Reuters

Zklamaný brankář Arsenalu Petr Čech po prohraném finále Evropské ligy.

Článek
Fotogalerie

Jemu zbyly jen slzy. Však si je také utíral, když opouštěl trávník Olympijského stadionu v Baku, kam se přijel rozloučit s dlouhou a skvostnou kariérou.

„Ničeho nelituju. Spousty práce, kterou jsem během roku odvedl, už vůbec ne. Prohráli jsme, ale jsem na sebe hrdý. Jsem pyšný na to, jak jsem dnes hrál. Když chytáte poslední zápas v kariéře a jde o finále, cítíte velký tlak a spekulace. Ale já prostě hrát musel. A udělal jsem všechno, co jsem mohl," přiznával Petr Čech před kamerami cestou ze hřiště, kam přijel nejen proto, aby se postavil naposledy do brány, ale především proto, aby Arsenalu konečně pomohl vyhrát opravdu velkou trofej, na kterou už Gunners čekají čtvrt století.

Aby ji na závěr kariéry vyhrál i on sám.

Foto: Phil Noble, Reuters

Petr Čech inkasuje ve finále Evropské ligy, druhý gól.

Jednou ji už nad hlavou měl. Jenže to bylo ještě s Chelsea a ke všemu před šesti lety. A tu pro vítěze Ligy mistrů také zvedal. Tehdy v Mnichově v roce 2012 ale také s Blues, mezi nimiž prožil jedenáct nádherných, a tolik úspěšných let, vyšperkovaných patnácti trofejemi.

V Arsenalu mu nic takového dopřáno nebylo. Vždyť i ten poslední zápas se proměnil v tryznu. Pro Gunners i pro Čecha. Byl jeho sto čtyřicátým na evropské pohárové scéně a tolik toužil, aby byl i šedesátým, který odchytal s čistým kontem.

Vždyť to by přece znamenalo triumf.

Vítězství Kanonýrů.

Trofej při loučení s kariérou.

Foto: Anton Vaganov, Reuters

Petr Čech při zákroku během finále Evropské ligy.

Čechova touha ale naplnění nedošla. Dostal čtyři branky, takže u jeho jména zůstane už napořád, že v evropských pohárech vychytal nulu v 59 zápasech.

„Je snadné říct, že jsme prohráli finále, nemáme pohár a končíme sezonu s prázdnýma rukama. Mohu ale každého ujistit, že práce, kterou jsme během sezony udělali, mužstvo posílí. V té příští bude výrazně silnější," snažil se Čech v duchu svých zvyklosti hledat pozitiva hned, jak největší zklamání pominulo a on už se zase díval dopředu.

Ale o budoucnosti, která by měla být spojena s návratem do Chelsea, promlouvat nechtěl. V Baku po prohraném finále tedy rozhodně ne.

Foto: Anton Vaganov, Reuters

Brankář Arsenalu Petr Čech se objímá se spoluhráčem Lucasem Torreirou po porážce ve finále Evropské ligy.

„Řekl jsem, že chci zvednout nad hlavu pohár a pak teprve přemýšlet o budoucnosti. Teď jsem ještě hráčem Arsenalu. Do 30. června," ani slovem nenaznačil, zda jeho další kroky opravdu povedou do Chelsea, kde by jako sportovní ředitel měl na očích trofej, po které on sám tolik toužil, ale kterou ve středeční ázerbájdžánské noci pro Blues získali Hazard, Giroud a spol.

Reklama

Související témata: