Zpět na výpis článků

Zapni pračku, cestuj časem!

Jedna z dramaturgických linií letošního ročníku festivalu Divadelní svět Brno je věnována autorské dramatické tvorbě Tomáše Dianišky. Ten se v kontextu českého divadla během několika posledních let etabloval mezi výrazné tuzemské dramatiky s nekonvenčním pohledem na svět. Dianiškovým nejoceňovanějším textem je totalitní horor o nástrahách skautingu Mlčení bobříků, který byl uveden v Divadle pod Palmovkou v režii Jana Friče. Čerstvý absolvent DAMU Jan Holec v Divadle Letí režíroval další Dianiškův autorský text Den závislosti. Atomová kočička, pozvaná na brněnský festival, je zároveň první Dianiškovou samostatnou režií, a to v libereckém Divadle F. X. Šaldy, ve kterém začínal jako herec.

Dosud neuvedená prvotina Tomáše Dianišky se odehrává na nechvalně proslulých harcovských kolejích a je záměrně umístěna do prostředí dobře známého zejména libereckým studentům. Úvodní filmová znělka z Návratu do budoucnosti spolu s expozicí předznamenává žánrové vymezení budoucího vývoje událostí. Tři zjevně nepraktičtí a v sociálním fungování značně neohrabaní studenti mechatroniky mají svůj předobraz především v žánru televizního sitcomu zvaného Geekcom/Nerdcom, přičemž nápadně připomínají partičku z kultovního seriálu Ajťáci nebo tu z Teorie velkého třesku. V den narozeninové oslavy jednoho z nich obdrží podivnou zprávu z minulosti. Tajemný vzkaz, u kterého je přiložena skořápka. Ta je neobyčejným zdrojem energie. Stačí zapnout pračku, místo pracího prášku přidat skořápku vajíčka a můžete cestovat časem.

Scénografie Lenky Odvárkové pracuje s charakteristickými atributy daného prostředí. Díky několika snadno rozpoznatelným znakům se inscenace může odehrát na více než deseti různých místech ve dvou časových liniích. Předěly mezi poměrně komplikovanou narativní skladbou tvoří světla a hudební složka. V prvním případě fungují světla jako přechod mezi jednotlivými časovými liniemi, zatímco kapela umístěná na jevišti plynule propojuje dění v socialistickém Československu, které se mnohdy odehrává simultánně v několika plánech. Zvolená střihová skladba tak přirozeně inklinuje k postupům, které jsou běžně používány v kinematografii.

Kostýmy Lenky Odvárkové vás nenechají na pochybách, že tahle geniální partička geeků je v běžném životě naprosto nepoužitelná. Herecké trio Michaely Foitové, Tomáše Váhaly a Matěje Nechvátala (Karla, Vojta, Márty) doplňuje postava Bety Elišky Jansové. Karla Michaely Foitové nosí nepadnoucí oblečení, vlasy si žehlí žehličkou ne k tomu určenou a večeři sfoukne zapnutím rychlovarné konvice. Je ironicky kousavá a zároveň rozkošně nejistá v otázkách partnerských vztahů. Postava Tomáše Váhala alias Vojta Vodseďálek má na sobě fanouškovské tričko kultovního filmu Návrat do budoucnosti, na který odkazuje i úvodní znělka. V průběhu celé inscenace se snaží uspokojit svoje libido a každý začátek rozhovoru uvozuje větou “jsem sirotek a mám narozeniny”. Matěj Nechvátal vtisknul postavě Mártyho přetrvávající dětskou naivitu a ostýchavost.

Svižnou situační komedii ze studentského života střídá prokomponovaný vhled do novodobých československých dějin. Skrze hudební těleso, které se stává organickou součástí představení, je nám představena tehdejší popkultura. Pocit trapnosti se s každým dalším refrénem písně Můj čas Hany Zagorové stupňuje. Další tváře tehdejší pop music jsou satiricky zesměšněny prostřednictvím nelítostné nadsázky. Televizní okénko Miro Žbirky a Petera Nagyho spolu s nechvalně proslulým projevem Karla Gotta zasazuje poslední úder rozechvělým vnitřnostem. Ponuré obrazy listopadových událostí demonstrované dnes již ikonickými obrazy ze studentského pochodu na pražském Albertově jsou vyvažovány humornými epizodami.

Režisér Tomáš Dianiška výrazným způsobem posiluje žánrová klišé. Trojice studentů rotující v bubnu pračky rychlostí světla se ocitne v Československu několik málo dnů před sametovou revolucí. V době plné paradoxů! Asi netřeba říkat, že nejen těch časových. Právě s často skloňovaným časovým paradoxem v žánru sci-fi se Dianiška vyrovnává originálním a svéhlavým způsobem, když se jedna z hlavních postav stane rodičem sebe sama. Obraz harcovských kolejí, které vypadají na vlas stejně, letmo pracuje s teorií paralelních vesmírů. Prostředí socialistických kolejí vtipně ukazuje, že změna se nekoná. Popkulturními odkazy napěchovaná road movie o cestování v čase je hodnotnou mainstreamovou záležitostí, jenom pozor na motýly.


  • DIVADLO F. X. ŠALDYAtomová kočička
  • Autor a režie: Tomáš Dianiška
  • Scéna a kostýmy: Lenka Odvárková
  • Dramaturgie: Tomáš Syrovátka
  • Kapela: Jakub Hlobil, Jan Nikendey, Eliška Jansová
  • Účinkují: Michaela Foitová, Matěj Nachvátal, Tomáš Váhala, Karolína Baranová, Eliška Jansová, Jana Hejret Vojtková, Zdeněk Kupka, Tomáš Impseil, Ladislav Dušek, Barbora Kubátová, Přemysl Houška

Premiéra 14. října 2016, psáno z uvedení 24. května 2019 v rámci festivalu Divadelní svět Brno.

FOTO: Roman Dobeš

Poslední články autora

Zombie v Československu

Od ideálního bláznovství k realitě

EU. Vyprázdněný pojem, nebo…?