Témata
Reklama

České a slovenské odborné školství

Přinášíme vám pohled na problematiku školství a jeho vliv na tvorbu vyspělé ekonomiky očima dvou odborníků - slovenského výzkumného pracovníka a podnikatele prof. Milana Gregora a podnikatele a neústupného reformátora českého školství ing. Jiřího Rosenfelda. S oběma dotyčnými jsme v předchozích vydáních realizovali profilové rozhovory mapující jejich dosavadní profesní příběh. Oblast školství jsme z nich vyjmuli pro tento komplexní pohled, který ve společném regionálním kontextu spatřujeme za velmi poučný a inspirující. Názory vycházejí a jsou opřeny o bohaté zkušenosti jejich působení jak na akademické půdě, tak i v byznyse.

MM: Jak se dnes změnila výuka ve srovnání s tím, když jste studoval vy? Můžete to jako pedagog posoudit?

Prof. Gregor: V prvom rade chcem konštatovať, že ešte stále máme výborné univerzity, aj keď je veľa toho, čo treba zlepšovať. Výraznú zmenu v štúdiu oproti socializmu vidím na obidvoch stranách, na strane univerzít i na strane študentov. Dnes máme na univerzite obrovské možnosti, najnovšie technológie, špičkové vybavenie, o ktorom sme mohli v minulosti len snívať, no univerzity postupne strácajú kontakt s realitou – česť výnimkám! V laboratóriách nemá kto pracovať, chýbajú ľudia. Univerzity si dnes vytvárajú svoj vlastný svet, izolovaný od priemyslu. Na Slovensku bolo pred pár rokmi prijaté nariadenie, že profesorom na univerzite sa môže stať len človek, ktorý trvale pôsobí na univerzite, na 100 % úväzok. Naše univerzity vytvorili bariéru, ktorá likviduje príliv novej krvi z priemyslu. Technické univerzity sa stávajú pracoviskami, pre ktoré je teória dôležitejšia ako vlastné inovácie. Chýba tlak na kvalitu zo strany priemyslu. Je to spôsobené aj tým, že situácia v priemysle sa výrazne zmenila. Najvýznamnejšími hráčmi v slovenskom priemysle sú dnes nadnárodné korporácie a tie veľa vedeckých a inžinierskych kádrov nepotrebujú, výskum realizujú vo svojich materských krajinách. Ak nie je dopyt po výsledkoch vedy, stráca opodstatnenie výchova vedcov a inžinierov, a tým aj existencia univerzít. Kedysi takúto situáciu označil riaditeľ produktivity v Medzinárodnej organizácii práce Joseph Prokopenko za cestu k ekonomickému otroctvu.

V minulosti vychovávali naše univerzity veľmi kvalitných odborníkov a manažérov. Oni boli budovatelia nášho priemyslu, bez nich by nemohol fungovať. Poznám celý rad vrcholových manažérov, ktorí vyštudovali technické univerzity a ktorí dodnes zostali špičkovými odborníkmi vo svojom odbore. Aj dnes sa v štúdiu objavujú študenti, ktorí majú záujem získať vedomosti a v živote niečo významné dokázať. Výraznú zmenu oproti socializmu cítim na strane študentov v tom, že u mnohých sa vytratila motivácia. Študujú pre získanie titulu a nie pre získanie vedomostí. Ale to je celosvetový problém, hlavne v priemyselne rozvinutých krajinách.

MM: Studenti přicházejí na školu nevybaveni praktickými zkušenostmi, nemají o studium zájem. Máte podobnou zkušenost?

Prof. Gregor: Môžem sa vyjadrovať len ku inžinierskemu štúdiu. Univerzita má naučiť študentov základnej orientácii v existujúcej teórii, novým metódam, technikám a prístupom, ktoré neskôr dokážu uplatniť pri riešení praktických úloh. Praktické skúsenosti a zručnosti sa získavajú praxou a v praxi. Aby sme podporili rast tvorivosti a zručností, vybudovali sme na Žilinskej univerzite v spolupráci s CEIT nový typ laboratória pre inteligentnú výrobu ZIMS – Zilina Intelligent Manufacturing System. V ňom spolupracujú vedci, inžinieri a študenti s priemyselnými partnermi. Ale nakoniec stále platí, že vzdelávať sa inžinier musí celý život, nie na univerzite, ale samoštúdiom. To platí aj pre študentov, kto chce, nájde cestu!

Ak nebudem hodnotiť úroveň stredných škôl, potom problém vidím aj v spôsobe prijímania študentov na štúdium. Prijímacie pohovory boli sitom, kde si univerzita preverovala kvality uchádzačov. Všetci sme v minulosti absolvovali prijímacie pohovory a vyštudovali sme. Dnes sú v rámci európskych iniciatív prijímacie pohovory vnímané negatívne, ako niečo nezákonné, nedemokratické, potlačujúce práva osobnosti. O tom, že každý človek má aj zodpovednosť voči spoločnosti a určité povinnosti z toho vyplývajúce, sa nehovorí.

MM: Co vlastně chybí odbornému školství na středních a vysokých školách? Dá se to nějak shrnout?

Prof. Gregor:
Ak by som to skrátil, to, čo v našom vzdelávacom systéme chýba, sú tri veci. Prvou sú opatrenia na rast motivácie najkvalitnejších ľudí pracovať vo vzdelávaní a výskume. Druhou je regulačná úloha štátu. Treťou sú jasne formulované požiadavky priemyslu na absolventov a podmienky, za ktorých absolventa podnik príjme do zamestnania. To vytvára tlak na kvalitu vzdelávania. V Silicon Valley, Boston Route 125, v Atlante... univerzity žijú z grantov z priemyslu, a preto nikto nediskutuje o potrebe spolupráce. O výsledky výskumu sa firmy bijú, pretože riešia konkrétne problémy. Na výskume participujú priamo študenti, tí najlepší. To podporuje prestíž a motiváciu pre štúdium.

Reklama
Reklama
Reklama
Prof. Ing. Milan Gregor, Ph.D.Žilina, Slovensko

MM: Během několika let vznikne mnoho nových profesí, o jejichž existenci dnes ani nevíme, natož, aby na to školy reagovaly ve svých studijních programech. Jak se na to připravit?

Prof. Gregor: Preštudoval som celé stohy kníh, ktoré sa zaoberajú technologickou revolúciou a jej dôsledkami pre budúcnosť ľudstva. Uskutočňujeme výskum v oblasti, ktorá dnes ešte neexistuje, tvoríme budúcnosť. O svojich názoroch som diskutoval s expertmi vo svete. Som pragmatický optimista a verím, že tak ako v minulosti aj v budúcnosti ľudia nájdu nové spôsoby svojho uplatnenia, nové profesie. Prechod od primitivizácie práce – zjednodušovanie pracovných činností a redukcia nákladov – ku jej intelektualizácii ukazuje, ktoré profesie budú mať prácu a ktoré jednoducho zmiznú. Dobre platenú prácu budú mať vzdelaní ľudia s vysokou kvalifikáciou. Medzi profesie, ktoré budú dominovať, budú patriť tvoriví pracovníci so schopnosťou vytvárať nové koncepty komplexných systémov a integrovať poznatky z viacerých vedných oblastí.

MM: Kde shledáváte největší problémy našeho školství? Angažujete se na VUT v Brně, na Baťově institutu ve Zlíně, můžete tedy tvořit závěry.

Ing. Rosenfeld: Posledních 20 let se české školství vyvíjelo chaoticky a reagovalo na populistická hesla typu máme tolik a tolik středoškoláků a vysokoškoláků na tisíc obyvatel ve srovnání se světem – bez toho, aniž by se někdo zabýval kvalitou výuky. Rozjela se „velkovýroba středně a vysokoškolsky vzdělaných lidí“ a najednou se zjišťuje, že je nikdo nepotřebuje – chybí vazba na demografický vývoj a očekávaný kvalitativní vývoj zejména strojírenství a dalších odvětví. Kvalita vzdělání klesla, na čemž nenesou vinu jen studenti, ale i pedagogové – jednak optikou, co učí, ale i jaké nároky mají na „kvalitu produktu své výroby“, tedy studenta. Další problém spatřuji v tom, že školství se zahledělo samo do sebe – je v něm zaměstnáno neskutečné množství vysoce vzdělaných a kvalifikovaných lidí, ale efektivita výsledků jejich práce je nízká, a na druhé straně se na něj nabalila řada neefektivních – nepotřebných – aktivit. Školství se tak postupně stává další „černou dírou“, kam mizí státní finance – tím máme na mysli celou soustavu školství od mateřských až po vysoké školy, včetně nepotřebných aktivit pro hlavní smysl školství, kterým je vzdělávání. Poslední má výtka směřuje k politikům, kteří se na českém školství, které patřilo mezi jedno z nejlepších na světě, co se týče kvality absolventů, opravdu za posledních 25 let „vyřádili“.

Ing. Jiří RosenfeldUherský Brod, Česká republika

MM: Jakou roli by měly mít školy ve výchově dětí a studentů?

Ing. Rosenfeld: Touto problematikou se zabývám již mnoho let, a proto je mé vyjádření rozsáhlejší. Lze to parafrázovat otázkou: Jaké mladé absolventy v praxi potřebujeme? Je nutné přizpůsobovat vzdělávací nabídky potřebám trhu práce, přičemž by neměly být podporovány obory, jejichž absolventi mají problém s uplatněním, a naopak by měly být zaváděny obory, o jejichž absolventy je dostatečný zájem, tzn. větší pružnost a prostupnost vzdělávací soustavy. Odborná příprava znalosti absolventa by měla odpovídat ukončenému vzdělání a oboru. Široké profesní dovednosti navíc umožňují, aby k užší specializaci došlo až na pracovišti podle potřeb konkrétního zaměstnavatele.

Praktická příprava budoucích absolventů by měla spočívat v rozšíření a zkvalitnění praktické části výuky ve školách, a s tím související celkově větší zaměření výuky na praxi, tak aby absolventi vstupující na trh práce byli lépe připraveni pro praxi, měli reálnou představu o skutečném pracovním prostředí a o tom, co se od nich očekává. Toho by se mělo docílit jednak zvýšením podílu odborné praxe ve výuce, jednak užší, aktivnější a intenzivnější spoluprací škol se zaměstnavatelskou sférou, která by měla přispět k tomu, aby výuka v dostatečné míře reagovala na potřeby praxe. Praktická výuka by měla být zajišťována pod vedením odborníků z praxe, aby žáci měli možnost kontaktu se zaměstnavatelskou sférou již během studií, byli seznamováni s nejnovějšími technologiemi a trendy v daném oboru či odvětví a byli schopni uplatňovat teoretické poznatky v praxi. K tomu napomáhá i získávání zkušeností prostřednictvím stáží, brigád či exkurzí. Nedostatečné povědomí absolventů o reálných pracovních podmínkách totiž představuje vážný problém při vstupu absolventů do pracovního života.

Vychovávejme studenty k větší samostatnosti, s tím že vyučující by je měli podporovat nejen v samostatné práci, ale především v samostatném myšlení a úsudku. Žáci a studenti by měli umět řešit úkoly a rozhodovat se při řešení problému, sami by měli přicházet s novými nápady a podněty, a měli by být schopni vyjádřit a obhájit své myšlenky a názory.

Dále volám po odklonu výuky od memorování značného množství encyklopedických znalostí směrem k získávání základních obecných znalostí a všeobecného přehledu – a především pak ke schopnosti pracovat s informacemi, tzn. samostatně je vyhledávat, zpracovávat a využívat, vyhodnocovat, zobecňovat, nacházet v nich souvislosti. Důležité je, aby žáci a studenti měli možnost konfrontovat své názory, diskutovat o výsledcích své práce, uvědomit si nutnost nést zodpovědnost za své rozhodování a jednání, a to se všemi důsledky. Důležitý je nejen intelektuální rozvoj, ale také upevňování morálních vlastností, výchova k lidskosti, ohleduplnosti, slušnosti a rozvoj sociálních dovedností.

Vedle výuky cizích jazyků je nutné rozvíjet komunikační dovednosti v mateřském jazyce – důležité je zlepšovat vyjadřovací schopnosti žáků a studentů, zvýraznit nutnost řešení rizika nahrazování osobního kontaktu elektronickou komunikací a z toho vyplývající možnost narušování mezilidských vztahů. Přitom by měl být v dostatečné míře kladen důraz i na efektivní práci s výpočetní technikou.

Ve větší míře propagujme odborné vzdělávání, popularizujme jej v kladných medializacích, tak aby se zvýšil zájem žáků o tyto obory. S tím souvisí i potřeba zvýšit atraktivitu zejména učňovského školství a technických oborů obecně. Více se zaměřme na vybudování profesní hrdosti absolventů a zvýšení prestiže jednotlivých odborností, zejména dělnických. Důležité je, aby po absolvování chtěli mladí lidé skutečně pracovat v daném oboru. K tomu motivovat i případným rozšířením výuky v učebních oborech o možnost získat různé certifikáty, jako třeba řidičský průkaz či svářečské zkoušky. Kromě zlepšení samotné výuky a odborného výcviku či modernizace školních dílen musí být rozšířeny možnosti vyučujících prohlubovat si svoji odbornost.

Klíčová je ochota učit se a vzdělávat se i po ukončení formálního vzdělávání. Zároveň je důležité, aby toto vědomí nutnosti celoživotně se vzdělávat – a sebevzdělávat – vštěpovaly školy svým žákům a studentům již v rámci počátečního vzdělávání. V této souvislosti nabývá na významu i systém uznávání dílčích kvalifikací, dílčích znalostí a dovedností.

MM: Kde je podle vás kompetence státu v procesu vzdělávání?

Ing. Rosenfeld: Zajistit naplnění toho, co jsem výše ve vztahu k vzdělávání uvedl. Zejména je nutné řešit požadavky trhu práce ve struktuře a obsahu středního, vyššího odborného a vysokoškolského vzdělávání, podporovat spolupráci středních a vyšších odborných škol s firmami a podnikateli. Dále bych podnítil úvahy nad zavedením mistrovské zkoušky a diskutoval nad postavením vyšších odborných škol ve vzdělávací soustavě. S ohledem na uplatnění bakalářů v praxi bych zvýšil profesní orientaci vysokoškolského vzdělávání v bakalářských studijních programech. A v neposlední řadě je žádoucí větší propagace oborů vzdělání technického a přírodovědného zaměření mezi širokou veřejností.

Něco navíc ...

Podnikatelské příběhy obou odborníků publikované v březnovém a dubnovém vydání MM Průmyslového spektra si můžete přečíst i v online podobě na adrese www.mmspektrum.com/190357 (prof. Gregor) a www.mmspektrum.com/190424 (Ing. Rosenfeld)

Milan Loucký, Roman Dvořák

roman.dvorak@mmspektrum.com

Reklama
Související články
Nevyléčitelná nemoc českého průmyslu

V současnosti je realita České republiky, jako malé exportní země, která nemá mnoho domácích firem se svými vlastními finálními výrobky prodejnými do celého světa velmi nebezpečná, neboť zkrachují-li naši odběratelé, zkrachujeme s nimi. Jsme pouze zemí nádeníků a hrozí nám novodobé nevolnictví. Z pozice subdodavatele je dnešní výše přijímaného státního dluhu nesplatitelná.

Od vydavatelství po startupy

Jiří Hlavenka není pro mnoho lidí neznámou osobností. Jde o člověka, který stál u zrodu vydavatelství i nakladatelství Computer Press a později i u prvního interaktivního webu o počítačích a počítačových technologiích, kde se neznalci mnohdy dozvěděli i odpověď na svou otázku. Jiří Hlavenka se ale v současné době věnuje investování do projektů, které mají smysl, a tak jeho jméno figuruje především u webu Kiwi.com, který vám najde - třeba i na poslední chvíli - nejlepší a nejlevnější letecké spojení kamkoli. Někdy může let po více "mezidestinacích" sice trvat déle, ale vždy se můžete spolehnout na to, že doletíte tam, kam jste si vysnili nebo kam potřebujete dolétnout.

Fórum děkanů strojních fakult

Jaké doprovodné akce MSV  v Brně se budete osobně účastnit a jakou myšlenku (názor) zde chcete případně prezentovat?

Související články
Pro budoucnost českého průmyslu jsou zásadní investice

Investice do digitální transformace firmám pomohou vyrovnat se s nadcházejícím zpomalením ekonomického růstu. Částečně vyřeší také potíže spojené s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků. Prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Jaroslav Hanák při příležitosti MSV v Brně poskytl čtenářům MM Průmyslového spektra komentář k současnému stavu tuzemského průmyslu a obchodu.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Prognózovat vývoj ekonomiky by bylo jednodušší, kdyby šlo jen o ekonomiku, říká ekonom Miroslav Zámečník

Složitá geopolitická situace natolik ovlivňuje ekonomické světové dění, že s jistotou prognózovat vývoj české ekonomiky není jednoduché. Klasické spouštěče, které ohlašují krizi, nefungují. Kdo dnes v recesi uspěje, proč je ČR pořád pro zahraniční investory zajímavá a která firma se budoucnosti bát nemusí? To jsou témata, nad kterými redakce MM Průmyslového spektra diskutovala s hlavním analytikem České bankovní asociace Miroslavem Zámečníkem.

Fórum děkanů strojních fakult

Uveďte prosím stěžejní exponát, který bude vaše fakulta na MSV v Brně prezentovat a proč se škola rozhodla právě pro něj?

Fórum děkanů strojních fakult

Uveďte prosím jeden příklad za všechny demonstrující vaši spolupráci s průmyslovými podniky při výuce studentů. Vyzdvihněte jeho specifika.

Výzkum rozděluji pouze na dobrý a špatný, říká Libor Kraus

Prezident Asociace výzkumných organizací Libor Kraus se pohybuje v oblasti výzkumu a vývoje 30 let. Jaká vidí pozitiva, úskalí a rezervy v této důležité součásti našeho ekonomického růstu? Na to jsme se ho zeptali v rozhoru, který poskytl redakci MM Průmyslového spektra.

Budoucnost české výroby tkví v inovacích, Část 1. Změna konstrukčního přístupu

Česká republika je zemí s dlouhou vědeckotechnickou, průmyslovou a inovační tradicí, díky níž jsme se z provincie stali jednou ze předních ekonomik světa. Dnes ale nedokážeme plně využít inovační potenciál a zaostáváme za vyspělou Evropou. Co nás brzdí?
Seriál, který připravují odborníci společnosti Autodesk, se na příkladech dobré praxe bude snažit nastínit možné cesty, jak by firmy a jedinci mohli zvýšit svůj inovační potenciál a tížený efekt.

Kontakt s regionálními firmami je pro mě obrovskou inspirací

V cyklu podnikatelských příběhů jsme tentokrát měli možnost vyzpovídat Ing. Jiřího Holoubka, jehož profesní kariéra byla spojena především se společnosti ELCOM. V současné době se Jiří Holoubek vrcholově věnuje problematice Průmyslu 4.0.

Nebojte se výzev!

Tuto větu mi na konec rozhovoru řekl Ing. Radomír Zbožínek, člen představenstva Tajmac-ZPS, který se stále podílí na dění v mateřské firmě. Slovo "mateřská" pro pana Zbožínka platí dvojnásob, do firmy totiž nastoupil 1. listopadu 1972, takže zde "kroutí" již svou 46. sezonu. Tak akorát na to, aby jeho slova mohla posloužit i dalším lidem.

Správný člověk na správné místo

„V čem někdo vidí zvláštnost, já vidím unikátnost a uplatnitelnost pro danou pozici. To, co člověka diskvalifikuje v jedné firmě, tak ho naopak kvalifikuje v druhé,“ říká jeden ze zakladatelů a průkopníků českého headhuntingu Jan Bubeník, se kterým jsme si povídali o tom, proč je důležitější diverzifikovat lidské zdroje než výrobu, jak se připravit na nástupnictví v rodinné firmě, jaký typ manažera je pro firmu nejefektivnější a jakou dnes mají majitelé společností přijmout personální strategii, aby posbírali ty nejlepší lidi, kteří by hrdě nosili jejich dres.

Je nutné stanovit diagnózu a následně zvolit léčbu

Bohdan Wojnar vždy razil zásadu, že je třeba si všechno řádně odpracovat a každý den zkusit udělat něco navíc. Nikdy se nebránil novým věcem, trpělivě se je učil a s potřebnou dávkou štěstí se pak dostával k zajímavým pracovním příležitostem. Během čtyřiceti profesních let ušel cestu od chemického inženýra, přes dlouhou kariérou ve Volkswagenu Slovakia ve financích a controllingu až po člena představenstva za oblast HR ve Škoda Auto. Toto je dle jeho slov výhodou velkého koncernu, kdy nemusíte zůstat na jednom místě, u jednoho oboru a v jedné zemi. Tyto zkušenosti mu poskytly velký profesní přehled, ze kterého vycházejí témata aktuálního otevíracího rozhovoru MM Průmyslového spektra.

Jsem optimista, letos se přikláním k mírnému růstu

Evropa, včetně České republiky, se potýká s ekonomickými problémy. České firmy a domácnosti bojují s téměř 20% inflací, vysokými cenami energií a zdražování nemá konce. Růst hrubého domácího produktu má na letošní i příští rok klesající tendenci a oživení se jeví v nedohlednu. Přesto, ekonom Petr Zahradník hlubokou recesi v 2. pololetí 2022 neočekává. Doufá, že na konci roku budeme aspoň mírně růst, a máme příležitosti se z recese proinvestovat.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit