Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Osudům někdejší Lidové malírny v Telči, a také práci a odkazu konkrétních lidí, kteří v ní pracovali, se věnuje výstava, která pokračuje v Univerzitním centru MU Telč.

Nejstarší historii Lidové malírny v Telči byla věnována už výstava, která byla realizována v dubnu 2018 v knihovně UC MU Telč. Připomínala 110. výročí založení malírny.

Navazující aktuální expozice, otevřená letos v březnu v přízemí Univerzitního centra, se do konce května věnuje zejména dalším pohnutým osudům kdysi světově známého podniku po jeho zestátnění. Připravily ji kurátorky Alice Grünwald a vedoucí telčské pobočky Muzea Vysočiny Jihlava Helena Grycová Benešová.

Malírenské družstvo bylo v Telči založeno původně jako škola malování na keramiku a porcelán. Vzory byly čerpány z českých, moravských a slovenských lidových vzorů. Výstava připomíná i osobnost zakladatele Františka Fromka, který se zabýval studiem lidového ornamentu. Jeho zásluhou byla v roce 1908 Lidová malírna v Telči založena.

O tři roky později vzniklo družstvo Lidová malírna. Tady byly na keramice, porcelánu a skle vytvářeny originální lidové dekorace, kvalitní výrobky se vyvážely do Německa, Belgie, Francie, Dánska, Anglie, ale i do Austrálie nebo USA.

Některé z dochovaných vzorků výstava představuje. Představeny jsou ale i výtvarné předlohy a některé dobové výrobní pomůcky a technologie - matová skleněná paleta, skleněný „tříč“, barvy, vysoce kvalitní štětce z veverčích nebo jezevčích chlupů či pera pro perokresbu.

K vidění je např. i točna pro výrobu linek a nanášení motivu po objemu objektu, pauzák pro přenášení motivu za pomoci grafitového prášku atd. Pro zajímavost si mohou návštěvníci prohlédnout např. i deformované sklenice, jejichž výroba se nezdařila vinou chybně nastavené teploty.

Od porcelánu ke štítkům

Výstava ale tentokrát na příkladu vývoje malírny dokládá především fatální důsledky komunistického „hospodaření“ v naší zemi po roce 1945.

Jak popisují kurátorky, byla činnost malírny po 2. světové válce obnovena v roce 1945. Podnik se ovšem potýkal s nedostatkem kvalifikovaných zaměstnanců i materiálu a s malým odbytem. Nic nezměnila ani návštěva prezidenta Edwarda Beneše v  malírně v roce 1946. 

Po roce 1947 tak postupně v prostorách malírny zahajuje v pronájmu svoji výrobu národní podnik Bohemia Karlovy Vary. V letech 1952 – 1961 probíhá proces likvidace družstva Lidové malírny. Vzorky a některé výrobky jdou do Městského muzea, písemnosti do Městského archivu v Telči.

„Bohemia zaměstnávala 30 – 40 pracovníků a nadále prováděla dekorace porcelánu: zlacené reliéfní dekory, stříkané fondy, lepty, barvotisk, zlaté linky a razítka,“ popisují autorky výstavy. Dokládají ale i vývoj a důsledky vlastnických vztahů k budově.

Tu v roce 1952 koupil Jihlavský průmysl masný, působily tu Sklárny Dobronín-Bohemia. Změnil se sortiment – provádělo se ruční značení lékárenského a laboratorního skla a porcelánu.

Od roku 1957 provozovnu převzal n.p. Sklárny Český křišťál Chlum u Třeboně a hlavní výrobní činností se stává štítkování lahví a dekorace sodnodraselného a olovnatého skla. Surovina se nakupuje, ruční výrobu štítků nahrazuje ocelotisk a později sítotisk. Vyváží se hlavně do SSSR.

Oddanost značce

Výstava připomíná i konkrétní jména vedoucích pracovníků, malířů skla, rytců či malířek spojených s touto etapou.

Po roce 1989 se ještě podnik vrátil od lékárenských lahví znovu i k ručně malovanému sklu pro český trh. Výroba ale byla v roce 1999 ukončena, vybavení odvezeno do Chlumu u Třeboně a v Telči zůstala pouze pec a stroj na potisk lahví.

Budovu si ještě pronajala bývalá zaměstnankyně Ivana Chobodová, která chtěla tradici malování skla zachovat, a tak založila firmu Thalassa. Jak popisují autorky výstavy, dekorovaly tři malířky sklo a jedna se starala o potisk lékárenských lahví.

Výroba byla nakonec definitivně ukončena v roce 2003, a tím končí i historie Lidové malírny v Telči. Kurátorky výstavy přesto zdůrazňují stopu, kterou působení malírny zanechalo v historii města a v myslích jeho obyvatel. Připomínají originalitu a věhlas původního projektu, realizovaného i za cenu osobních obětí a zdraví pod vedením věhlasných profesorů Františka Fromka, Hynka Janků a Jana Kouly.

Osudy malírny, která dala obživu mnoha lidem, zasáhly dvě velké války a socialismus. Expozice v Univerzitním centru vzdává hold i všem zaměstnancům, zručným odborníkům, kteří v malírně a jejích nástupnických podnicích pracovali často v obtížných podmínkách, jež by dnes rozhodně neprošly hygienickými normami.

Jako obdivuhodnou označují v tom kontextu autorky výstavy oddanost podniku a sounáležitost těchto zaměstnanců se značkou. I proto daly celé výstavě titul S tradicí v srdci.

Diskuze k článku