Skladatel a klavírista Simon Nabatov se na svých dvou nových albech pustil do pozoruhodné reflexe ruské literatury.
Nabatov emigroval ze Sovětského svazu v roce 1979, tehdy dvacetiletý, prošel Itálií i Amerikou a zůstal v Německu, ale – jak už to u tvůrčích lidí bývá – nesl si hluboko v sobě obraz opuštěné ruské vlasti. Projevovalo se to hudebním odhalováním Michaila Bulgakova, Daniila Charmse nebo Josifa Brodského, což souviselo s dobou někdejšího rozkvětu a rozletu, přerušeného striktním vyznáváním neduživého, a přitom přepjatého socialistického realismu. Dovedu to pochopit: na fakultě jsme hltali skripta Bohumila Mathesia, rekapitulující modernistické směry v Rusku z doby, než spadla likvidující klec. A právě k období ruského futurismu, souznějícího s tímto italským hnutím, s anglickým vorticismem, ale i potažmo s mezinárodně pojatým dadaismem a později surrealismem, se Nabatov vrátil ve dvojici alb, nazvaných Readings, jako by chtěl evokovat později potlačenou svobodomyslnost ruských umělců.
Podtitulem prvního alba Gileya Revisited tento návrat konkretizuje připomenutím skupiny Gileya z roku 1912, jejíž manifest podepsali malíři a spisovatelé David Burljuk, Alexander Kručenych, Vladimír Majakovskij a Velimir Chlebnikov. Nabatov pochopitelně tuto inspiraci nepojímá z hlediska literárně historického, nýbrž ryze osobního: okouzlila ho samozřejmá kreativnost těchto autorů, vymykající se z jakéhokoli glajchšaltování. Bylo mu jasné, že takový plnohodnotný návrat vyžaduje spolupráci s mistry svých nástrojů, kombinující hráčskou suverenitu s intuicí, a tak pozval do kolínského Loftu v prosinci 2018 altsaxofonistu, klarinetistu, basklarinetistu, kontrabasklarinetistu a flétnistu Franka Gratkowského, bubeníka a perkusistu Gerryho Hemingwaye, elektronika Marcuse Schmicklera a vokalistu Jaapa Blonka, tedy vyváženou ekipu, schopnou ztvárnit minulostní radikální pojetí a zároveň ho nadít novou intenzitou, dynamičností, ale i nemizící poetičností. Čím jiným mohli začít, nežli zmíněným Manifestem, odtelegrafovaným a ohlášeným Jaapem Blonkem, který se tentokrát vzdal svého většinou ne(z)řízeného vokalizování a podřídil se mimořádnosti obsahu, aniž co ztratil na své manifestační dramatičnosti, plné zvratů. Od samého začátku se jeho hlas prolíná, občas i prostupuje s rozvehiklováním, načrtáváním nebo drkotáním nástrojů. Předlohy Kručenycha nebo Chlebnikova jsou precizovány hudbou a doloženy improvizací, prostřídání textů se samostatnými hudebními vložkami dovoluje měnit intenzitu. Blonk se skutečně nepředvádí, hraje své role, text promumlává, povzdyšně vyšeptává, ba vyšpitává, ale také prosténává, prozkomírá, vyřvává, proškádlí nebo dohadovačně progroteskní, proňuňá, prodáví. Hudba ostentativní pokušitelnost vokálu dovýtržní, proetuduje nebo dopiškuntální, přičemž především klavír je vratkostně zhybněný, obezřetně ochomýtavý nebo razantně důsažný, ale vlastně všichni účastníci tohoto minulostního prověřování celkovou emotivnost promžitkovávají, vyždímávají či rozdrsní. Občasná repetitivní náruživost hlasu, ať šmrncovní nebo jízlivá, každopádně tvrdošíjná, doprosazovaná do zákrutnosti, je hudebním doprovodem vymnožena do prosívávané nebo trousivé harampádivosti, plné záštipců a náběrek, nátřesků a podběrů, je protežována perkusivní probušností, aby v konečné fázi muzikanti v čele s Nabatovem vše dovrcholili do smířlivé náladovosti a domatnili do roztušené nekonečnosti. Provzpomínaná provokalizovanost přitom nic neztrácí na své důsažnosti. První Readings tedy vytváří zaligotaný projekt, zcela neobvykle koncipovaný, osobně zažitý, dovrcholený a domatněný do nekonečna.
Red Cavalry, nahraná v téže době a ve stejném hudebním obsazení, bezprostředně na předchozí album navazuje i nenavazuje. Tentokrát jde o ztvárnění válečného románu, jehož dění zažil ruskožidovský spisovatel Isaac Babel jako pětadvacetiletý frontový korespondent v roce 1920 a ztvárnil tak tragičnost „epizody“ rusko-polského střetnutí. Nabatov tu monumentálně vykreslil atmosféru děje knihy, ale učinil tak s vědomím, že její autor byl 15. května 1940 KGB nařčen ze špionáže a brutálně popraven. Tentokrát atmosféru děje fragmentárně líčí Phil Minton, který – podobně jako v předchozím kompaktu Blonk – rovněž opustil jakoukoli vokální machu, nervně se ve svém vyprávění převáží do prozpěvování, jeho výkon však má celou škálu přístupů od tajnůstkaření po uminutostní zuřivění, od pitoreskní rozpačitosti po robustní znenáhlování a znáhlování, od vzrušeného podivování po vytřibované hudrování a handrkování. Není na to sám: od prvního kutálkovského rozehrávání přes vyzmatkovávané šolíchání a změtenostní pokoutnění po přetékavostní vyšumňování a klezmerské zameditování má hudbu v patách, bicí se pospěšně vbíjejí do napjatostního rozviřování, klavír pohnutlivě prozurčuje, sax je koumavostně rozechvějný. Ale i to se proměňuje podle témat (od The Church of Novograd po The Tachanka Theory): pohnutlivý a výbušný, pokřikově násilnický nebo humpolácky vygradovaný vokál se vždy v pravém okamžiku objeví, aby precizoval téma, zaskrečoval do hatmatilkovské expanze nebo naopak proklidněně zcivilněl, ať tak či onak hudební komprovizování nenechá kámen na kameni, záhružní do zapeklistněné vývrtkovosti či podusně záplavné odlivnosti. Když pak je vše vyzvoněno a je po bitvě, je třeba rekapitulovat, klavír znovu vyvolá zlomkrkové zavýhrůžnění, prožvanivostně rozvíjené nástroje zasakrují, ale pak už je konečně domelodizováno protrpěné rozbytnění a s určitou odtažitostí a zajukáváním smířlivě doskonáváme do znevýraznění. Ten plurál je tu právem, protože veškeré dění na obou albech prožíváme spolu se skladatelem, spolu s hudebníky (mezi nimiž musím ještě připomenout náladotvorného Schmicklera), spolu s autory, spolu s jejich dílem. Obě alba jsou námětově i kompozičně srostitě epická, plná vzrušivých momentů i historické probalancovanosti. Patří do neobvyklého žánru zhudebněné literatury a zliterárněně pojaté hudby. Jsem žádostiv, jestli Nabatov k těmto dvěma superopusům v budoucnu připojí další. Látky by určitě neměl nedostatek.
Simon Nabatov: Readings / Gileya Revisited
Simon Nabatov: Readings / Red Cavalry
Leo Records (www.leorecords.com)