Byl bronzový na mistrovství světa. Má zlato z mistrovství Evropy. Teď bude moderní pětibojař Jan Kuf hlavním českým želízkem na závodě Světového poháru, který hostí od čtvrtka do pondělí Praha. „Už se na závody moc těším,“ říká.
Je pro pětibojaře výhoda, když závodí doma?
„Popravdě ani nevím. Ale doufám, že domácí prostředí bude pro nás výhoda. Spousta lidí, která nemá možnost vidět závody v zahraničí, se bude moct přijít podívat. Je to pro ně šance.“
Pamatujete se na poslední Světový pohár v Česku v roce 2008?
„Ano. Bylo to na kladenském Sletišti a já jsem byl úplný začátečník. Sice jsme s kluky startovali, ale jen abychom doplnili startovní pole. Pak se svěťák u nás přestal dělat. Je moc dobře, že teď je zpátky.“
Už s vámi hraje nervozita?
„Mám z toho trošku respekt, ale snad zdravý. Jsem na to hodně zvědavý. Je to poslední Světový pohár před mistrovstvím Evropy a světa, které je letos vzhledem ke kvalifikaci na olympijské hry mimořádně důležité. Bude to zajímavý ukazatel právě vzhledem k tomu, co můžeme očekávat v létě. Snad to bude dobré.“
Vrchol je pro vás evropský a světový šampionát?
„Ano. Je na nich ve hře pár přímých postupů na olympiádu. Stavíme přípravu tak, aby se to povedlo. Ale bude to těžké. Letos se dá postoupit na olympiádu prvním místem ve finále Světového poháru. Potom si účast zajistí prvních osm na mistrovství Evropy, ale s tím, že může jít jenom jeden ze země. Ještě na minulou olympiádu to byly dva. Z mistrovství světa jdou rovnou tři lidi.“
Zpátky do Prahy. Kombinovaný závod běhu a střelby se uskuteční na golfovém hřišti.
„Bude to celé na trávě. Ale nevím, jak moc bude trať zatočená a klikatá. Pro nás platí: čím míň zatáček, tím líp. Můžete normálně běžet a nezastavovat a otáčet se.“
Běžel jste někdy na golfovém greenu?
„Ještě ne. Na olympiádě v Riu jsme měli kombi na ragbyovém hřišti. Bylo to na hrozně malém prostoru, takže strašně klikaté. Bylo za trest tam běžet. Doufám, že tady to bude lepší.“
Máte oblíbený povrch?
„Ani ne. Ale pevnější povrchy jsou pro běh lepší než tráva. Kdyby náhodou pršelo, tak můžou být problémy. Na druhou stranu budeme mít všichni tretry a bude to pro všechny stejné. My, naštěstí, patříme k lepším běžcům. Nemělo by to pro nás být minus.“
Je maličká výhoda, že plavecká část se koná v bazénu na Julisce, který důvěrně znáte?
„Je to fajn, protože v něm trénujeme vlastně každý den. Třeba kvůli tomu nebudeme tak nervózní. Ale že by nám to pomohlo ve smyslu, že budeme plavat líp než ostatní, to asi ne. Bazén na Julisce už není ničím specifický.“
Dřív byl?
„Bývala to taková vana. Teď už se voda normálně přelévá do žlábků, jako ve všech nových bazénech. Také je to pětadvacítka, což na Světových pohárech zase až tak často nebývá. V přípravě jsme se trošku více zaměřili na obrátky, protože jich bude dvakrát tolik než obvykle.“
Budete bydlet doma?
„Ne, budu bydlet jako všichni ostatní na hotelu. Těším se, že nebudu muset nic vařit. Dojdu si na hotelu na snídani, na večeři a nebudu muset nic dělat.“
Jak početný rodinný fanklub vás přijde podpořit?
„Rodiče stoprocentně! Máma s tátou se snaží jezdit na všechny závody, co můžou. Jakmile je rozumná dojezdová vzdálenost, jsou tam. Byli v Maďarsku, v Německu, letos plánují i výlet na mistrovství Evropy do Anglie. Takže ti jsou jasní. Ale ségry asi taky. A babičky asi taky vyrazí, i když se zatím byly podívat jen jednou. Teď to mají všichni blízko. Jsme z Prahy.“
Jste pokračovatelem pětibojařského rodu?
„Táta začínal jako plavec, pak přešel k modernímu pětiboji. Od něj jsem se dozvěděl, že se to na Julisce dělá. Nikdy to ale nebylo tak, že když to dělal on, musím to dělat taky. Já jsem nejdřív hrál asi osm let lední hokej.“
Kde?
„Na Hvězdě Praha. Pak jsem měl hluché období, kdy jsem dělal všechno možné, ale nic pořádně.“
A pak to přišlo.
„Spolužák na škole chodil na moderní pětiboj, a tak mi říkal, ať to přijdu taky zkusit. Zhruba po půl roce si mě vytáhl pan Janko (Tomáš Janko je trenérem a předsedou oddílu moderního pětiboje Dukla Praha), jestli bych to nechtěl zkusit dělat trochu víc. A už jsem u toho zůstal. Za tu dobu se ale toho dost v moderním pětiboji změnilo.“
Co nejvíc?
„Největší změnou bylo zrušení klidové střelby. Teď se střílí v kombinaci s během. Ve zbylých disciplínách se především změnilo to, že se všichni pořád hodně zlepšují.“
Špička se vyrovnává.
„Není prostor na to si dát pauzu. Pokud si ji dáte, ostatní se posouvají. Vždycky najde někdo způsob, jak to dělat líp. A ostatní ho nahánějí. I když si člověk říká, že už to dál moc posouvat nejde, vždycky to někdo udělá.“
Která z disciplín se posunula nejvíce?
„Určitě střelba. Třeba Egypťan Ahmed Elgendy střílí jeden a půl vteřiny na ránu. Což je hrozně rychlé. Že to v takovém kvapu provede je jedna věc, ale on se ještě navíc trefuje! V mých očích je to neskutečné.“
Za kolik dáte jednu ránu vy?
„Mám to kolem dvou vteřin. Nezdá se to jako velký rozdíl, ale když si to vynásobíme počtem střel v jedné položce, kterou třeba dáte na osm ran, jsou to čtyři vteřiny na jedné položce. A to už je relativně dost. Navíc Elgendy ještě k tomu umí běhat.“
Co plavání?
„Tam nám ubrali body. Tím pádem ho všichni přestali trénovat. Takže už i ti plavci, kteří dokázali zaplavat dvoustovku hluboko pod dvě minuty, ji tak rychle neplavou. Což je pro nás příjemné, protože jsme jen průměrní plavci.“
Před parkúrem máte pouze dvacet minut na seznámení s koněm. Jde to vůbec za tak krátkou dobu? Existuje na to nějaký fígl?
„Žádný fígl není. Během opracování máme nárok na pět skoků. Jedinou výhodou může být, že když se vám povedou první dvě disciplíny, dostanete se v pořadí do horní půlky, což znamená, že ještě někdo pojede stejného koně dřív. Je tak možnost se jít na něj podívat a vidět, jak s ním závodník před vámi pracuje. Hlavně záleží na tom, jestli je člověk dobrý jezdec nebo ne.“
Vy jste docela dobrý jezdec?
„Jak kdy (směje se). Obecně asi jo. Ale bohužel se občas stane, že si o koni nestihneme zjistit všechno. A já jsem takový, že koňům nerad ubližuju. Možná je to někdy na úkor výkonu. Kdybych byl ostřejší, občas se mi nemusejí stát takové věci, jaké se mi stávají.“
Přijde mi, že ani v běžném životě nejste ostrý.
„Snažím se být tak nějak v klidu. Možná na těch koních až někdy moc.“
S jakým plánem půjdete do pražského závodu?
„Pro nás jsou závody Světového poháru letos vlastně kontrolou výkonnosti. Všechno směřujeme k tomu létu. Tréninkové závody to samozřejmě nebudou, ale když se něco nepovede, nevadí to. Naopak je to pro mě zpětná vazba, na čem ještě musím pracovat, abych byl konkurenceschopný s těmi nejlepšími.“
Jenže závodíte doma.
„A budu chtít dosáhnout co možná nejlepšího výsledku. Především chci, aby si to užili všichni, co se přijdou podívat. Věřím, že to bude super závod.“
Proč by na něj měli zavítat i ti, kteří moderní pětiboj sledují v televizi jen jednou za čtyři roky na olympiádě?
„Protože je to krásný sport! Minimálně tři z pěti disciplín si nemá běžný člověk možnost si v životě vyzkoušet. Tady bude mít možnost to aspoň zblízka vidět. Kdo ví, kdy se zase taková příležitost naskytne. Koně a kombinovaná disciplína jsou hrozně atraktivní a zábavné. Bude to příjemně strávené odpoledne v centru Prahy.“
Jste rád, když máte fanoušky v zádech?
„Jo, je to příjemná změna. Nám se to, bohužel, zas tak často neděje.“
Kde se to děje nejvíce?
„V Maďarsku a v Anglii chodí lidi na pětiboj. Taky v Rusku, ale tam mi přijde, že to dostanou rozkazem.“
Nejste trémista?
„Ne. Jen na střelbě vnímám až příliš moc všechno ostatní. Takže jsem začal běhat se špunty v uších, které mi pomáhají hlídat koncentraci. Abych si při střelbě věnoval sám sobě.“
Na loňském mistrovství světa jste zůstal kousek od bronzu. Takže teď už by to mohlo cinknout.
„Kdybych se udržel v tomhle směru, bylo by to fajn.“
