Článek
Ta pondělní byla součástí koncertu harfistky Kateřiny Englichové a Ensemblu 18+ v Národním technickém muzeu. V přízemí hlavního sálu mezi starými auty a lokomotivami vyslechli posluchači především skladby autorů klasicismu a impresionismu. Sólistka přednesla díla Händela, Haydna a Debussyho.
Nejvíce očekávaná ale byla závěrečná skladba Harfenianna. Byla to premiéra díla Ondřeje Kukala, jenž ji zkomponoval pro Englichovou a sám ji i dirigoval. Téměř dvacetiminutové dílo je posluchačsky velice přístupné, melodicky užívá i současných tanců a zejména v závěru připomíná podobná díla Argentince Astora Piazzolly. Jedinou pihou na kráse byla snad jen jeho délka. Englichová, která na vzniku také spolupracovala, v něm technicky i výrazově předvádí harfu jako současný nástroj.
Další premiéra se uskutečnila na nedělním koncertu PKF-Prague Philharmonia ve zcela zaplněném sále pražského Rudolfina na koncertu Debut Pražského jara. Debutantem byl mladý britský dirigent Ben Glassberg, jenž především ukázal smysl pro prezentaci děl Mozarta i moderny. Tu zastupovala skladba našeho skladatele Šimona Vosečka nazvaná Hypnos, jež vychází z jeho opery Hybris.
Takřka freudovský námět zastřeného vědomí znázorňuje širokým zapojením všech sekcí orchestru. Zvuková podoba byla přitažlivá a přítomnému autorovi se dostalo ovací.