Ticho, rovnost, nenásilí. Hergot! o kvakerské spiritualitě
Kvakeři – oficiálně Náboženská společnost přátel – vznikli v polovině 17. století v Anglii. Hnutí navazovalo na protestantskou reformaci, ale bylo ještě radikálnější, například v důrazu na absolutní rovnost všech lidí nebo na to, že člověk k setkání s Bohem nepotřebuje pomoc farářů.
V České republice se dnes pravidelně setkává jedno malé kvakerské společenství. Arne Springorum, který je jeho členem, je původem z Německa, ale s kvakerstvím se poprvé setkal ve Spojených státech, kde byl v rámci výměnného pobytu v kvakerské rodině. Ondřej Fafejta není přímo členem společenství, ale je, jak se mezi kvakery říká, „attender“, tedy člověk, který je aktivní součástí společenství a zúčastňuje se jeho aktivit. Působí na první pohled rozdílně: Springorum jako energický aktivista, Fafejta jako zádumčivý mystik. V tom podstatném se ale shodují. I když v kvakerské tradici neexistují závazná dogmata nebo věrouka, jejíž dodržování by někdo hlídal, své pilíře toto náboženství přece jen má: jsou to ticho, rovnost, nenásilí, jednoduchost a společenství.
Dobře jsou tyto pilíře vidět v tom, jak vypadá typická kvakerská bohoslužba: skupina lidí tiše sedí, obvykle v obyčejné místnosti, a kdokoli, kdo se cítí být osloven Duchem svatým (nebo Světlem), může vstát a promluvit k ostatním. Důraz na to tiché čekání Arne Springorum komentuje: „Zatímco v jiných náboženstvích je zvykem se modlit a mluvit tak k Bohu, my spíš v tichu čekáme, až Bůh promluví k nám.“
Zajímá vás víc? Jak se sociální angažovanost kvakerů projevuje dnes v České republice? Jak to mají dnešní kvakeři se vztahem k převládajícím formám křesťanství? Poslechněte si celý pořad!
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka