Stejně jako běžní fanoušci tak i trojnásobný extraligový mistr (dvakrát s Brnem) drží reprezentaci palce u televize.
„Z každého našeho zápasu jsem něco viděl, jsem v obraze. Tým je poskládaný výborně, jsou tam super hráči, a doufám, že to klukům půjde a medaili udělají,“ vzkazuje Zaťovič na dálku do Bratislavy.
Reprezentant Martin Zaťovič odehrál letos za národní tým sedm zápasů, zúčastnil se turnajů ve Švédsku a v Brně.
Řekl byste, že bude mít nároďák start na MS tak dynamický, když ještě na generálce v Brně vás bylo v šatně šestatřicet hráčů a na trénink se ani všichni nevešli?
Nikdy jsem tak širokou soupisku těsně před akcí nezažil, to spíš v kempu před sezonou, ale ukazuje se, že trenéři věděli, koho berou, sestava jim krystalizovala a měli jen pár otazníků. Hráči, kteří přijeli, nepotřebovali moc zkoušet. Kvalitu mají. Každý z nich je takový profík, že věděl, jak se na turnaj nachystat. To je jako když se zkušený hráč chystá na play off, taky ví, jak na to.
A vy u toho nejste. Proč?
Nebylo to o rozhodování, jestli chci reprezentovat, nebo ne. Nároďák mám rád, baví mě to tam, jsme tam kamarádi, tak jsem přijal pozvánku do kempu, že se pokusím místo si vybojovat. Vyvrbilo se to ale tak, že mi po přípravě v Brně trenéři řekli, že v základní sestavě nebudu. Mohl bych v Bratislavě čekat na šanci, ale věděl jsem, že jsou na cestě další hráči z NHL. Mohl bych čekat delší dobu. Uvažoval jsem tak, že nejsem nejmladší, a kdo ví, jak bych na ledě vypadal po deseti dnech pauzy. Pomohl bych mančaftu vůbec? Necítil jsem to tak, že bych tam pak mohl předvádět nějaké fantastické výkony, a raději jsem tohle místo nechal mladším. Trenéři to vzali úplně v pohodě. Nebylo to tak, že by o mě hrozně moc stáli, a já jim řekl, že na to kašlu. Nebylo ani dané, že bych byl vůbec dopsaný na soupisku.
Tohle proběhlo těsně před zveřejněním nominace. Prožil jste si hodně hektické rozhodování?
Pět minut jsem přemýšlel, zvažoval jsem pro a proti. Sezona byla náročná, potřebuji si odpočinout. Mě platí Kometa, chci odvádět výkony za ni. K tomu je potřeba i odpočinek. Doufám, že jsem udělal dobře.
Utvrdilo vás v tom, když z Bratislavy bez zápasu odjel domů přebytečný náhradník Robin Hanzl?
Je vidět, že místa na soupisce tam jsou, ale pořád se na někoho čeká. Byl jsem spokojený s tím, že mi trenéři všechno řekli narovinu a netahali mě do Bratislavy, kde by mi mazali med kolem pusy.
Sehrál roli i enormní zápřah, který jste v sezoně v prvním útoku Komety měl?
To mi nevadilo. Rád hraju, takže oceňuji, že jsem dostal tolik času na ledě. Soustředil jsem se na zápasy a tréninky v mém podání už nebyly tak náročné, protože trénuješ stejně nejvíc v zápase. Pak přijdeš do nároďáku a hraješ osm až deset minut za zápas, což je skok dolů a je to znát. Najednou i výkon jde dolů, je to nezvyk.
Nezalitujete přesto, když vidíte v televizi, v jaké atmosféře český tým v Bratislavě hraje?
Zažil jsem Prahu, to bylo podobné. Úplně si umím představit, jak to tam v té Bratislavě je. Nedá se to ale brát tak, co by bylo. Třeba bych tam seděl na tribuně a koukal, jak přijíždějí hráči a mají přednost. Nebyl jsem ani první na řadě. Ta důvěra ve mě asi nebyla taková, abych hrál prim, a necítil jsem, že bych měl velkou šanci hrát. Je rozdíl, pokud trenér svěří hráči nějakou funkci, nebo mu řekne, ať čeká a uvidí. Proto jsem se rozhodl, jak jsem se rozhodl.
Co reprezentaci říkáte?
Kluci, co tam jsou, mají velkou šanci porvat se o medaile. Máme super mančaft. Sice se prohrálo s Ruskem, ale to teď nehraje takovou roli, budou další zápasy. Lidi je ženou, kluci mají chuť, tak snad to dopadne dobře. Český hokej to potřebuje.
Náš rozhovor probíhá po telefonu. Nosíte ho při sobě, co kdyby si na vás trenér Miloš Říha taky vzpomněl, jako si vzpomněl na Milana Gulaše a dodatečně ho povolal?
Guli je jiný typ hráče. Jestli sháněli praváka do přesilovky, kdo ví... asi ho přemluvili. Osobně bych nechtěl být v jeho kůži. Byl jsem na ledě o dva týdny déle než on a stejně bych se do toho nějak dostával. Pro něho to musí být pecka. Zase začít na ledě, dostat se do tempa, chytit to. Asi to bude mít těžké. Mě každopádně nikdo nesháněl. (smích)
Pomohlo vašemu kontaktu s trenérem Říhou, že jste oba z Přerova?
My jsme se ale do letošní sezony neznali. Věděl jsem, kdo trenér Říha je, ale do kontaktu jsme se dostali až letos na Švédských hrách.
Jak na vás působil?
Má rád vedoucí roli, všechno chce dělat sám podle sebe. Co řekne, za tím si stojí, přes to nejede vlak. V Rusku, kde působil, to asi je potřeba, jinak tam s vámi zametou.
Jste v kontaktu s Kometou ohledně přípravy?
Zatím ne, jsem první týden doma. Mám dovolenou a pak individuální přípravu. Do Brna budu jezdit.
Váš trenér je prý boxer.
Jo, je úspěšný v K1. Takže mám i boxerské prvky, kopání do pytlů a podobně. Nedovolím si mu odporovat. Nic jiného než tohle na mě asi neplatí. (úsměv)
Nastaví vám letos přípravu jinak, když jste byl v Kometě vytížený víc než dřív?
Musím říct, že zrovna po této sezoně jsem psychicky i fyzicky úplně v pohodě, nejsem rozbitý. Klidně bych i začal trénovat, tělo je v klidu, ale hlava si musí oddechnout. Kdybych začal hned něco dělat, asi bych to zvládl, ale mohlo by mě to o Vánocích dohnat. Odpočinek je potřeba.
S čím na vás trenér v létě vyrukuje?
Dává mi tréninky s minutovými intervaly, všechno dělané v tempu a do minuty. Třikrát týdně mám tohle, kromě toho mi chystá kruhové tréninky, těžké činky na nohy, dřepy... loni jsem hodně běhal v písku, až mi to lezlo krkem. Tři kurty na plážový volejbal vedle sebe a kmitej. Běhy, kužely, závody, tam a zpět.
Závody? Trénuje vás víc?
Bývá nás až pět. Tomáš Kundrátek, pak i Kuba Svoboda, který dřív hrával v Brně. Máme svoji partu.
