Zpět na výpis článků

Láska! Smysl Oněginova života?

V dubnu se na prknech Moravského divadla Olomouc znovu po dvaceti letech objevila činoherní adaptace ruského románu Evžen Oněgin. Režisér Bogdan Kokotek s dramaturgyní Michaelou Doleželovou zdramatizovali původní Puškinovo veršované dílo. Rýmy zachovali a mírně proškrtali obsáhlý román, aby byl čitelnější i pro diváky, kteří se ještě s Oněginem neměli tu čest setkat.

Cílem režiséra bylo bezpochyby zachovat silné příběhy postav. Zároveň nastavil divákovi zrcadlo jak metaforicky, tak i fyzicky. Na jevišti v zadním horizontu je po celou dobu umístěno velké zrcadlo – jakýsi odraz společnosti, kde se může najít takřka každý. Scéna, stejně jako kostýmy, byla pod rukou Krzysztofa Malachowského velmi čistá a jednoduchá.

Postava Evžena Oněgina, jednoho z tzv. ruských „zbytečných lidí“, totiž v dnešní době nepřestává být aktuální, spíše naopak. Všichni se pohybujeme v prostředí s důrazem na kariéru, peníze a silné moderní zážitky, jako je cestování, objevování a zkoušení nových věcí. Oněgin je o krok napřed. Tohle všechno zná a je tím už přesycen. Až na samotném konci pozná pravý smysl života, ten je pro něj už ale nenávratně ztracen.

Stejně jako předloha i zpracování MDO klade velký důraz na kontrasty – Evžen a Taťána, venkov kontra město. To je ještě výraznější díky černým a bílým kostýmům, ve kterých jsem zprvu hledala nějaký skrytý význam a důvod, proč právě tyhle postavy nesou dané barvy. Zatímco u vedlejších postav důvod pro dané barvy není, u těch hlavních je zřejmý. Taťana je nevinná, nezkušená mladá dívka v příhodně bílých šatech, zatímco světaznalý, znuděný a „zlý“ Oněgin je oblečen výhradně do černé. Spolu s Taťáninou proměnou z vesnické dívenky v dospělou ženu se potom mění i barva jejích šatů z bílé na smyslnou červenou.

Jan Ťoupalík se role Evžena Oněgina zhostil velmi dobře. S režisérem Bogdanem Kokotkem navazuje na předchozí spolupráci v inscenaci Mistr a Markétka, kde si též zahrál ústřední mužskou roli. Rovněž jsem ocenila práci Katarzyny Anny Malachowské, jež se podílela na pohybové spolupráci, a zasloužila se tak o krásnou valčíkovou scénu na plese. Představení samotné má tu správnou energii a v divákovi zanechává silný zážitek.


  • MORAVSKÉ DIVADLO OLOMOUCEvžen Oněgin
  • Autor: Alexandr Sergejevič Puškin
  • Překlad: Josef Hora
  • Dramatizace: Bogdan Kokotek, Michaela Doleželová
  • Režie: Bogdan Kokotek
  • Dramaturgie: Michaela Doleželová
  • Scéna a kostýmy: Krzysztof Malachowski
  • Hudba: Zbygniew Siwek
  • Pohybová spolupráce: Katarzyna Anna Malachowski
  • Inspicient: Věra Šindlářová
  • Nápověda: Ivana Smudová
  • Účinkují: Jan Ťoupalík, Petr Vaněk, Vendula Nováková, Natálie Tichánková, Vlasta Hartlová, Ivana Plíhalová, Jaroslav Krejčí, Petr Kubes, Lukáš Červenka, Tomáš Krejčí, Václav Bahník, Jana Posníková, Vladimíra Včelná, Věra Šindlářová, Jana Baranová, Markéta Fleková, Karolína Kramešová, Eliška Topičová, Tomáš Dokoupil, Tomáš Neuer, František Topič

Premiéra 12. dubna 2019, psáno z uvedení 16. dubna 2019 v Moravském divadle Olomouc.

FOTO: archiv Moravského divadla Olomouc

Poslední články autora

Most k prokletým básníkům

Starci na prknech Moravského

Dejvický Racek baví i po šesti letech