Kvůli nezvládnuté kalamitě kůrovcového rojení dostaly Lesy ČR od České inspekce životního prostředí pokutu tři a půl milionu korun. Označené, kůrovcem napadené jehličnany nestihly včas — během několika týdnů — vytěžit, takže stromy poskytly zkázonosnému broukovi dobré hostitelské podmínky a možnost dalšího rojení. Konkrétně Inspekce takto vyhodnotila více než čtyři stovky stromů, ale „skutečný počet stromů, na nichž kalamitní škůdci dokončili vývoj, šířili se dále, byl s vysokou pravděpodobností na více kontrolovaných lokalitách větší, než je uvedeno,“ stojí v inspekční zprávě.

Odvolaného ředitele státního podniku Lesy ČR Daniela Szóráda nyní vyšetřuje Policie ČR kvůli podezření, že Lesy nejen včas nezasáhly proti kůrovci vinou své liknavosti, ale že ta liknavost byla úmyslná.

Takové nařčení bere ničivou sílu kůrovci a překlápí ji na stranu Lesů a odvolaného ředitele Szóráda. Viníka máme, spravedlivý trest by se měl dostavit, nový ředitel kůrovcově rojení jistě učiní přítrž; můžeme doufat. Otázka ovšem je, zda celý „proces stanovení viny a trestu“ nepřináší pouze zástupnou oběť v procesu závažnějším a složitějším, v němž odvolání ředitele (a jeho případné trestní stíhání) a rekordní pokuta odvádějí naši pozornost od podstaty problému.

↗

Kolaps lesních ekosystémů způsobilo naše zjednodušené pojetí lesa v rovině: strom, motorová pila, oheň v krbu, trámy, krov, hříbek, srnka bum, relaxace. Foto Jan Langer

Otázka první je, zda po udělení pokuty budou mít Lesy ČR na boj proti kůrovci více sil a finančních prostředků.

Otázka druhá: Lesy ČR mají více než sedmdesát lesních správ, které však nesmějí přijímat do zaměstnaneckého poměru žádné lesní dělníky ani uzavírat smlouvy s živnostníky či jinými externími dodavateli. (To smějí v České republice jenom čtyři lesní závody.) Jsou tedy odkázány pouze na síly získané v rámci obchodní soutěže podle Zákona o veřejných zakázkách. Podmínky soutěže, tedy zadání, určují a omezují rozsah činností toho, kdo tendr získá. Ten zpravidla větší rozsah takzvané nahodilé těžby kvůli kůrovci neobsahuje. A nemůže ji ani konat, leda zdarma.

Otázka třetí: Funkce našich lesů (vyjma lesů zvláštního určení či jinak státem chráněných) je hospodářská. Jednostranně závislá na těžbě dřeva (což vede k jeho drancování), ačkoliv les má i další funkce nevyčíslitelné hodnoty — zadržuje v krajině vodu, vytváří příznivé klima, poskytuje příhodné prostředí mnoha živočichům včetně člověka… Účetní rovnice jeden strom rovná se jeden kubík dřeva a ten lze zhodnotit za (dejme tomu) tisíc až tři tisíce pět korun, se bortí ve chvíli, kdy například vlivem kůrovcové kalamity může být těžba (a další nutná pěstební a ochranná opatření) dražší, než je výtěžek z prodeje napadeného dřeva.

Otázka čtvrtá: Na řešení kalamitních (například kůrovcových) stavů pamatovala zákonem o lesích daná „rezerva na pěstební činnost“, kterou Lesy ČR musely povinně vytvářet, což také činily. Bylo v ní asi 30 miliard korun, naspořených v pro les příznivých dobách. Tu (patrně) Nečasova vláda nechala rozpustit v dobách našeho hospodářského útlumu na zajištění důležitějších funkcí státu. Za nastalého blahobytu již obnovena nebyla.

Otázka pátá: Les, který vytváří hodnotnou, tedy až dvacet metrů tlustou vrstvu na zeměkouli, má být samoúživný, a zemědělství s (například) řepkou olejkou hodnoty právě jen té řepky je dotované? A půda pod ní přesto může být vybičovaná?

Také hospodářský les vytváří přírodní bohatství nevyčíslitelné hodnoty, které nyní nelze zachraňovat pokutami a odvoláváním ředitelů. Nelze toliko sečíst napadené stromy, jejich počet vynásobit pomyslnou sazbou a tuto škodu někomu naložit na hrb. Nic z toho, ani výpočet té škody, ani vina a případný trest neodpovídá hodnotě, kterou les má, a úžasným biologickým procesům, které v něm probíhají.

Zásadní chyba podle mého tkví v našem zjednodušeném pojetí lesa v rovině: strom, motorová pila, oheň v krbu, trámy, krov, hříbek, srnka bum, relaxace.

Pak nejvíce našim lesům škodí hospodářské tendry zaměřené na efektivitu výtěžnosti, která nepřipouští možnost větší a lepší starostlivosti. Miliony, které lesům dlužíme, si nyní vybírá svou zvláštní daní kůrovec. I kdybyste pana ředitele Daniela Szóráda pravomocně odsoudili a zavřeli, lesům, ba ani nám, to nepomůže — on za to nemůže.

Leda by se za oním podezřením z „úmyslné nečinností“ skrývala snaha, aby lesní závody byly privatizovány. Pak by se patrně do našich lesů dotace jenom hrnuly, a možná i nějaké evropské. To by náš šikovný premiér už nějak uměl zařídit...