Káranská vodárna letos slaví 115 výročí. Kdo se podílel na jejím vzniku

Za zakladatele moderního pražského vodárenství je považován Adolf Thiem. Stavební rada se narodil 21. února 1836 v Legnitz, kde také navštěvoval základní školu a reálné gymnázium. Do širokého povědomí vodohospodářské odborné veřejnosti se v roce 1870 uvedl článkem Vydatnost artéských vrtů, kopaných studní a filtračních galerií v časopise Journal für Gasbeleuchtung und Wasserversorgung.

Z Adolfa Thiema se díky jeho intenzivní práci v oblasti praktických hydrologických projektů stala v krátké době respektovaná osobnost celoevropského dosahu. Jako tvůrčí síla se podílel na desítkách vodohospodářských staveb jak v Německu, tak v cizině. Svou kariéru zakončil prací na projektu Káranské vodárny pro Prahu.

Thiem byl v roce 1896 osloven městskou radou, aby se odborně vyjádřil k projektu České spořitelny na novou městskou vodárnu. Po kladném dobrozdání k celému projektu i konceptu vybudovat vodárnu v dolnojizerské oblasti, mu byl následně svěřen i dohled nad celou stavbou. V roce 1908 však Adolf Thiem v Lipsku zemřel a Káranskou vodárnu tak nikdy nedokončil.

Expertem v oblasti hydrologických zkoumání byl civilní inženýr Emil Prinz, žák Adolfa Thiema. Narodil se v roce 1863 v Brandýse nad Labem, odkud odešel za studii na technice v Praze, Mnichově a Cáchách. Od roku 1891 se stal majitelem berlínské hydrologické firmy, která zaznamenala velký věhlas. Mezi odbornou veřejností vynikl jako renomovaná osobnost svou studií o zásobování měst spodní vodou z roku 1898. Největší ohlas mu pak přinesla zásadní odborná práce Handbuch der Hydrologie z roku 1919, která se stala vrcholem jeho publikační kariéry.

Jako svého úspěšného studenta ho přizval Adolf Thiem ke stavbě Káranské vodárny. Začátkem 20. století vypracoval pro správní radu Společné vodárny posudek stávajících projektů a v roce 1908 převzal po zesnulém Adolfu Thiemovi i vedení celé stavby Káranské vodárny. Již tak vysoce kvalitní projekt obohatil o řadu dalších vylepšení a zasloužil se o pozdější bezchybný provoz celé vodárny. Ještě před dokončením komplexu ale celý projekt opustil, podle náznaků kvůli zjitřené národnostní náladě před vypuknutím první světové války.
Kdy Emil Prinz zemřel, není známo, jisté je, že ještě v roce 1938 byl naživu.

Vrchní stavební rada a přednosta vodohospodářského oddělení Vodárenského úřadu hlavního města Prahy Alois Opatrný se narodil v roce 1879 v Záluží u Hořovic. Do historie Káranské vodárny se zapsal jako její první ředitel a muž, který dovedl celou stavbu do zdárného konce, když ji převzal po Emilu Prinzovi a Adolfu Thiemovi.

Opatrný byl absolventem české techniky a po absolutoriu nabíral zkušenosti jako inženýr ve firmě Kolben. Od roku 1904 se stal technikem ve službách hlavního města a od roku 1910 městským expertem v oblasti vodárenství. Káranskou vodárnu vedl do roku 1922. Během svého působení v této pozici dokázal provést tento moderní podnik nástrahami první světové války a byl schopen i v jejích svízelných kulisách zabezpečit bezproblémový provoz. Po válce se pak zasloužil o razantní snížení spotřeby vody a stál za projekty modernizace a rozšíření vodárny v letech 1919 a 1925. Provedl též řadu hydrologických projektů, např. provedl pokusné vrty v dolnolabské oblasti, či hydrologické práce v oblasti Braníku, které byly nutné pro rekonstrukci tamní vodárny.

Kryšfot Drnek, historik Pražských vodovodů a kanalizací. Foto: PVK /3×/