Plán postavit v Chebu zařízení na likvidaci 20 tisíc tun odpadu ročně, kvůli kterému se chystalo referendum, tak po řadě let definitivně končí.
„Všichni obyvatelé Švédského vrchu a dalších lokalit, dotčených případnou stavbou, jsme si oddechli,“ řekl Karel Vokáč, který patří od začátku k hlasitým odpůrcům.
Návrh ukončit projekt na stavbu Zařízení pro energetické spalování odpadu Cheb, jak se spalovna oficiálně jmenuje, přednesli na valné hromadě zástupci města Cheb Antonín Jalovec a Karel Tyrpekl.
„Díky postoji německého společníka mohl být odsouhlasen. Jednatelům společnosti bylo uloženo, aby podnikli příslušné kroky k definitivnímu ukončení projektu,“ potvrdil chebský starosta Antonín Jalovec s tím, že se tak potvrdila dlouhodobě úspěšná a vstřícná spolupráce města a německé firmy.
„Náklady ve výši 2,8 milionu korun vynaložené během uplynulých let na přípravu projektu, půjdou z prostředků společnosti Terea. Věřím, že zkušenosti, jež zaměstnanci společnosti získali při práci na přípravě stavby, budou moci využít v dalších rozvojových projektech,“ uvedl po valné hromadě starosta Jalovec.
Plán postavit v Chebu na Švédském vrchu spalovnu poprvé zazněl před šesti lety na tehdejší valné hromadě firmy a následně byl oběma akcionáři schválen. Jenže lidé se o stavbě dozvěděli až mnohem později. Vyčítali tehdy radnici, že rozjela projekt, aniž by obyvatele otevřeně informovala. Navíc se obávali, že do Chebu budou svůj odpad vozit města a obce z okolí nebo dokonce z Německa.
Spalovna totiž měla být projektována pro 20 tisíc tun odpadu, přičemž Cheb vyprodukuje ročně jen sedm tisíc. Panovaly i obavy, že ze strany města klesne zájem odpad třídit. Odborníci také poukazovali, že zbytky ze spalování bude nutné likvidovat jako nebezpečný odpad.
Nedaleké lázně se bály znečištěného ovzduší
Vedle možných vlivů na životní prostředí měla podle starosty stavba i ekonomická rizika. „Náklady na výstavbu spalovny se odhadují vysoko přes dvě stě milionů korun, Terea by si musela vzít velký úvěr se splatností možná i 20 let. Jenže nikdo netuší, jaké zákony budou ve věci nakládání s odpady platit za pět, natož za dvacet let,“ předeslal starosta.
Doplnil, že chebská spalovna je navíc experimentem z hlediska kapacity. „Odborníci obvykle za hranici rentability považují sto tisíc tun ročně. Nikde v republice, ani v blízkém zahraničí, takto malé zařízení není v provozu,“ podotkl Jalovec.
Obavy tehdy vyjádřilo i vedení nedalekých Františkových Lázní, zejména kvůli kouři ze spalování, který by v případě nepříznivého proudění vzduchu mohl zasáhnout lázeňské území. Emoce stavba jitřila i v zahraničí. Německá strana Zelených například vznesla požadavek, aby se vliv chebské spalovny posuzoval nejen v místním, ale v celoevropském měřítku.
Aktivisté a lidé, kteří proti stavbě dlouhodobě bojují, novinku uvítali. Například Miroslav Kubík ze spolku Pro Chebsko si myslí, že základem je důkladně třídit a teprve až poté pálit. Podobný názor má i předseda spolku Pavel Pagáč.
„Zdržovací taktikou se nám podařilo stavbu oddálit až do chvíle, kdy je ve vedení města skupina lidí, která má na spalovnu podobný názor. A za peníze, co by měla stát spalovna, bychom mohli náš odpad vozit do podobného zařízení v nedaleké Vřesové snad dvě desítky let,“ doplnil Pagáč.
Spalovna odpadu ale nemusí místní jen děsit. Na té kodaňské si místní mohou i zalyžovat:
7. března 2019 |
