„Ve spárách mezi trámy je vložena ovčí vlna, i to je tradiční postup“, vysvětluje Zdeněk Šimoník. Utěsnění dodatečně vzniklých mezer nedělali, byli přesvědčeni, že tepelná stabilita domu je i tak dostatečná.
„Použili jsme klasické klempířské prvky, využívané na zděných domech, neboť mají své opodstatnění a používají se tak stovky let. Dřevo není mimořádně trvanlivý materiál a připravit ho o konstrukční prvek oplechování není podle mého úplně rozumné, protože se pak každá závada špatně opravuje. S odstupem času již víme, že naše postupy jsou funkční,“ doplnil architekt.
Velká pozornost byla věnována nátěru stavby. Není divu, ten vlastně nahrazuje jiné ochranné kabáty domu - obklady či omítku, musí tedy vydržet mnoho. I zde se rozvaha a pečlivost vyplatily.
„Použili jsme čiré nátěry, které zachovávají nejvíce původní strukturu a barvu dřeva. Nanáší se ve třech vrstvách: první je impregnace a další dva jsou ochrana proti UV záření. První nátěr jsme si dělali sami s partou kamarádů částečně i proto, že jsme chtěli, aby byl udělaný opravdu precizně, aby vydržel. Musím říci, že to bylo zábavné martyrium.“
Natírali týden v šesti lidech a od té doby ví, že už by to nechtěli absolvovat znovu, a vždy opravdu zodpovědně zacelují každou chybičku v nátěru.
„Standardně by se měl nátěr obnovovat vždy po třech až pěti letech, my jsme stavbu natřeli kompletně jednou a od té doby stačí tyto dílčí opravy, takže dnes bych to s klidným svědomím doporučil i klientovi. My jsme to tady odzkoušeli v extrémních podmínkách - jsou tu velké výkyvy teplot, hodně tu prší. Radost máme i z toho že si srub zachovává stále stejnou barvu, nevybledl ani neztmavl.“
Vidění stavby v odstupu času:
Udělali byste dnes něco jinak?
Strávili jsme velmi mnoho času přípravou a správnost námi zvolených řešení se nám potvrdila, v některých případech nás to až překvapilo. Nebylo tu například možné využít vytápění plynem, protože tu není přípojka a my jsme nechtěli rezervoár na propan. Jako další zdroj ke kamnům na dřevo jsme proto zvolili elektrické vytápění s elektrokotlem a s teplovodním rozvodem, pod okny jsou konvektory, v patře jsou radiátory. Počítali jsme s tím, že budeme většinou topit kamny a na přitápění bude elektřina. Ovšem ten dům má tak velký tepelný odpor, že je spotřeba elektřiny minimální, takže topení není ve výsledku drahé.
Zvolil byste i podruhé velké prosklené plochy?
Vložit do srubu velkou prosklenou plochu je možná trochu kontroverzní, ale my jsme se nechtěli nechat svazovat stavebními tradicemi, takže jsme se rozhodli pro velká okna. Takové prosklené plochy ovšem znamenají i velkou tepelnou ztrátu, rosení a podobně, rozhodli jsme se proto pro - z mého pohledu nejkvalitnější typ - hliníkové rámy, i když se sem opět zdánlivě hliník nehodil. Výsledkem je sice pro mnohé svérázný a netradiční vzhled, ale z hlediska kvality provedení: trojsklo, plněné argonem, v hliníkovém rámu, jsou tato okna nedostižná a v zimě v mrazech dokonale izolují.
Srub si zachovává stále stejný odstín.
Postavili byste i teď znovu srub? Byla to dobrá volba?
Mně se ta stavba velmi líbí, ale vzhledem ke své profesi mám potřebu pořád zkoušet něco nového, a se zděnými domy mám větší zkušenosti. Takže já bych asi váhal, jestli znovu stavět srub, ale spíše pro chuť zkusit něco nového. Ale kdybyste se zeptali mých rodičů, zvolili by bez váhání znovu srub, protože jsou z něj nadšení.
Technické údaje:
- Zastavěná plocha: 60 m²
- Obytná plocha: 120 m²
- Konstrukční systém: Srubová konstrukce
- Teplo: Krbová kamna na dřevo, elektrokotel + podlahové topení (medium voda)
- Návrh a projekt: Ing. arch. Zdeněk Šimoník
- Realizace: KANADSKÉ SRUBY TÁBOR s. r. o.
Další zajímavé sruby a roubenky najdete v aktuálním čísle magazínu sruby&roubenky. Fotografie: Ing. BcA. Martin Zeman, www.datelier.cz.
