Těm, kdo se bojí, že láska k Panně Marii uškodí zájmům Pána Ježíše

Lidé by často rádi věděli, jak dalece mají uctívat bl. Pannu a kde by se měla jejich láska k ní zastavit. Neuspokojí je, když se jim řekne, že k ní nikdy nemohou mít přespříliš zbožnosti. Domnívají se, že je to jakési zbožné přehánění. Ale těžko by mohli něco namítat, kdyby se jim řeklo: „Máte milovat Pannu Marii tak, jako ji miloval Pán Ježíš, a máte k ní mít zbožnost tak velikou, jak si to přeje Pán Ježíš; a nepotřebujete se nějak zneklidňovat, modlíte-li se k Ježíši o tuto zbožnost podle jeho vůle." Není možné poznat Ježíše, a tím méně jej milovat, nemáme-li vroucí zbožnost k jeho přeblažené Matce. A nedovedeme si představit žádnou zbožnost k ní, která by jistě pohnula Srdce Ježíšovo, aby vyslyšel naše modlitby, než když mu předkládáme ty milosti, které jí udělil on sám, tu lásku, kterou ji jako své nejvýznačnější dílo ozdobily tři Osoby Nejsvětější Trojice, a tajemství jejího spolupůsobení s milostí, jímž si zjednala nevýslovné zásluhy. Je tak spjata se slávou Boží, že každý úkon úcty k ní je zřejmým úkonem lásky k Bohu. Ježíš Kristus ji miluje tak nesmírně, že nemá jiného zájmu na světě, který by bylo možné přirovnat k obraně a rozšíření její úcty. Neboť sklání-li se jeho Nejsvětější Srdce plné milosrdenství k duším, aby je spasilo, vyvolil Marii za útočiště hříšníků a za zastánkyni duší. Velebí-li jej všechna díla Boží a byl-li při pohledu na zemi, kterou stvořil, pohnut k tomu, aby jí požehnal a prohlásil ji za velmi dobrou, když hvězdy ráno pospolu zpívaly a andělé jásali radostí, oč více jeho vlastní dílo a dary v Panně Marii jej ustavičně oslavují a jsou nekonečným podnětem ke zpěvu andělů i lidí! Z lásky k Ježíšovi se musíme snažit, aby v nás přibývalo lásky k Panně Marii. Ať je tato úcta u nás zbožností rostoucí jako milost, stále více mohutnějící jako ctnostný návyk a stále horlivější a vřelejší až do chvíle, kdy přijde, aby nám pomohla dobře umřít a bezpečně projít nebezpečím soudu.

Myslíváme dostatečně na to, že zbožnost k Panně Marii není něco, co - jako když máme knihu nebo růženec - máme jednou provždy, úplně a zcela? Nemohu říci, že dostali-li jsme od Boha dar pokory, že máme prostě pevně držet, co jsme dostali, a nikdy nesnít o tom, že bychom jí mohli dostat více; a stejně nemohu říci, že zbožnost k Panně Marii je věc, která nemůže růst. Opakuji: má růst jako ctnost a mohutnět jako návyk, jinak nestojí za nic, ba ještě méně než za nic. Jen maličko přemýšlejte a uvidíte! Láska k Panně Marii je jen jiný způsob, a to Bohem požadovaný, lásky k Ježíši; a proto má-li růst láska k němu, musí růst i láska k ní. Kdyby někdo řekl: „Nesmíte směšovat modlitbu k Panně Marii s modlitbou k Ježíši", ukázal by, že nemá žádné skutečné ponětí o této zbožnosti a že je na samém okraji velmi nebezpečného bludu. Ale lidé někdy bezmyšlenkovitě mluví, jako kdyby zbožnost k Matce byla drobet dovoleně odštípnutý od zbožnosti k Synu; že to je cosi, co Ježíš postoupil Marii; že Ježíš je jedna věc a Maria druhá a zbožnost k oběma že by se měla rozdělit úměrně k jejich důstojnosti, skoro všechno jemu a zbytek jí. Kdyby si takové osoby opravdu uvědomily dosah toho, co praví, cítily by, že mluví bezbožnost. Láska k Marii je vnitřní složka lásky k Ježíšovi, a myslet si, že zájmy obou mohou stát proti sobě, znamená, že nerozumíme Ježíši nebo zbožnosti, jakou jsme mu povinni. Není-li zbožnost k Panně Marii již sama v sobě zbožností k Ježíši, pak když konáme zbožnost k ní, odnímáme něco jemu a tak skutečně olupujeme Boha, což je svatokrádež. Když nám tedy říkají, abychom zůstávali v mezích, abychom se mírnili ve své zbožnosti a nezacházeli daleko nebo neoslavovali Pannu Marii příliš, neupevňují, jak si namlouvají, oprávněnou poctu Ježíšovi, nýbrž sami činí hrozné vyznání, že odnímají něco Pánu Ježíši, aby to dali Panně Marii, ačkoli úzkostlivě dbají, aby toho nebylo příliš mnoho. Zní to strašně, když se to vysloví jasně. Zbožnost k Panně Marii může být nesprávná, pokud se týká způsobu; nemůže bloudit, pokud se týká stupně. Není-li láska k Marii láskou k Ježíši, není-li zbožnost k Marii jednou z jeho vlastních nařízených zbožností k němu samému, ba jednou z hlavních, pak má teologie i mé srdce mi praví, že pro Marii nemám vůbec místa, protože mé srdce nemůže milovat Ježíše tak, jak by mělo. Předrahá Matko, jak málo bych tě znal, kdybych o tobě smýšlel tak neuctivě! Jak ubohou, nízkou představu bych měl o Bohu samém! Jako milost mě nezdržuje od Boha nebo jako svátosti mě neposvěcují bez Ježíše, zrovna tak ty nečiníš nic jiného, než jen skvěle rozmnožuješ jeho lásku ke mně a zázračně posiluješ mou lásku k němu.

[Frederick William Faber: All for Jesus, V, 3. Český překlad Bedřicha Vaška je převzat z časopisu Hlasy svatohostýnské, roč. 41, č. 5 (květen 1948), kam byl převzat z knižního vydání: F. W. Faber: Vyšší život, Brno 1948. S ohledem na originální anglické znění (Frederick William Faber: All for Jesus, Baltimore 1855, s. 166-169) je upraven redakcí Revue Theofil.]

Více o Fredericku Williamu Faberovi

Od téhož autora:

Církev  
Církev je dílo Nejsvětější Krve    

Související články:

Jan Maria Vianney: Myšlenky o Panně Marii  
Jan Maria Vianney: Panna Maria, prostřednice
Marie od Ukřižovaného Ježíše: Moc Panny Marie  
Reginald Garrigou-Lagrange: Ve škole Panny Marie
André-Marie Meynard: Uctívání Svaté Panny a dokonalost
Ludvík M. Grignion z Montfortu: Skrze Marii k Ježíši a skrze Ježíše k Bohu Otci
Ludvík M. Grignion z Montfortu: Pojednání o pravé zbožnosti k Nejsvětější Panně  
Marcin Jan Janecki: Sjednocení s Bohem skrze sjednocení s Marií podle Marie Petyt  
Gabriel od Panny Marie Bolestné: Věřím v Tebe, Maria, Matko mého Boha a Matko má!  
Marian Matusik: Panna Maria a modlitba růžence jsou pro satana nepřekonatelné hrozby  
Arnold Bostius: Panna Maria je matkou a ochránkyní všech, obzvláště pak synů Karmelu  
Brigita Švédská: Andělova řeč o vznešenosti blahoslavené Panny Marie
Marie od Ukřižovaného Ježíše: U nohou Mariiných jsem nalezla život! 
Antonio Maria Sicari: Mariánský rozměr tereziánského Karmelu  
Mechtilda Magdeburská: Kterak poroučet Ave Maria naší Paní  
Bernard Przybylski: Matka Boží a Nejsvětější Trojice 
Jan van Ruysbroeck: Syn jí nemůže odepřít nic  
Jan van Ruysbroeck: Myšlenky o Panně Marii 
Adrienne von Speyr: Maria, Služebnice Pána 
Adrienne von Speyr: Skrze Marii ke Kristu 
Charles de Foucauld: Hle, Matka tvá
Marta Robinová: Ó Matko milovaná
Lukáš Drexler: Odevzdat se Marii 
Vidět Marii znamená vidět Ježíše 
Stará irská litanie k Panně Marii
Denis Kartuzián: K Marii