„Ať se podíváte kamkoli, každá plodina je nějak zasažena. Pořebovali bychom alespoň jeden měsíc deště,“ tvrdí Marcela Jezberová z Regionální agrární komory Královéhradeckého kraje. 

Podle ní je těžké najít zemědělce, kterého se sucho nedotklo. „Velký problém je na orné půdě zejména v Polabí, protože vysychá již několik let po sobě. Je to oblast, které se dešťové srážky vyhýbají. Problém však pociťujeme i na horách, kde jsme závislí na pastvě pro dobytek. Nedá se jednoznačně říci, že by některá oblast byla postižená více a jiná méně, sucho je tak rozsáhlé, že postihuje každého,“ říká Jezberová.

Naději přinesl vydatný déšť na počátku minulého týdne a někde i v posledních několika dnech.

„Zaplaťpánbůh za to, co teď spadlo, to přišlo opravdu za pět minut dvanáct. Věříme, že ještě nějaká voda přijde. Upínáme se k počasí, protože to, co přišlo, je fajn, ale pořád hrozně málo,“ říká šéf společnosti Zepo Bohuslavice Tomáš Kunc.

Pokud se situace nezlepší, v ohrožení budou i hospodářská zvířata. „Nastal by problém s krmením pro dobytek. Kvůli naší živočišné výrobě se budeme modlit celý rok, protože potřebujeme vytvořit nové zásoby, které jsme při loňském suchu spotřebovali. Nemáme kde brát. Kdyby se mělo opakovat to co loni, byl by to opravdu velký problém. Přistoupili bychom k razantní redukci stavů skotu,“ připouští Kunc.

6 fotografií

Za déšť jsou vděční i na rodinné farmě Polákových v Lochenicích u Hradce Králové, kde se věnují pěstování různých odrůd brambor, cibule, zelí či okurek nakládaček.

„Plodiny zaseté do suché půdy dlouho čekaly na vodu a všechno je zpožděné. U nás se to nejvíce týká zelí, které vylézá pomaleji a větší část teprve začíná klíčit, hodně znát je to i na cibuli. Doufám, že po dešti to bude trochu lepší. Zatím je stále šance, že se to narovná. Jediné, co se s tím dá dělat, je zalévat tam, kde je možnost, ale ta všude není,“ shoduje se s kolegy z dalších částí regionu Roman Polák ze stejnojmenné farmy.

Bez vody po čtyřiceti letech

Pavel Kupka žije v Bolehošti čtyři desítky let a je spjat se společností Agrospol Bolehošť, v jejímž vedení působil.

„Loni se nám doma stalo úplně poprvé, že došla ve studni i užitková voda na zalévání a pro zvířectvo. Bylo to na konci léta, avšak letos je to katastrofální, studna vyschla už na jaře. Nic neřeší ani déšť, ten je sice požehnáním na poli, pomůže rostlinné výrobě trochu srovnat deficit, ale se spodní vodou nám nepomůže,“ říká Kupka.

Na Rychnovsku se plodinám sloužícím jako krmivo nedaří. „Pamatuji doby, kdy touto dobou byla tráva vysoká půl metru. Teď díky teplému počasí sice vegetace pokročila, ale kvůli nedostatku vláhy porosty nenarostly tak jako třeba loni. Snad trochu pomohou nižší teploty. První seče u nás budou za čtrnáct dní. Loni nás docela zachránily, protože na jaře vláha byla a ke ztrátám došlo až později, třeba na kukuřici. Letos je jasné, že nebudou nic moc, což se týká třeba i vojtěšky, která má kořeny hluboko v zemi. Snad bude počasí příznivější, ale zatím je to tragické,“ pokračuje Kupka.

Závlahu budou potřebovat i ovocné stromy

Ve výzkumném a šlechtitelském ústavu ovocnářském v Holovousích na Hořicku zanedlouho spustí systém zavlažování stromů, který by měl být hlavním opatřením při počasí bez deště. Přitom pod trvalou závlahou se v minulosti pěstovala výhradně zelenina.

„Víme, že Hořicko bohužel v loňském roce patřilo, a i letos patří, mezi opravdu extrémně suché oblasti. Na sklizni jablek se to projevilo tak, že úroda byla mimořádně vysoká, ale plody byly silně zdeformované a takřka nepoužitelné. Extrémy ve vývoji počasí ve světě znamenají nutnost pěstování ovocných plodin pod trvalou závlahou,“ vysvětluje ředitel ústavu Jaroslav Vácha.

„Vodu budeme čerpat ze studní a ke stromům ji dovedeme potrubím. Metoda kapkové závlahy je nejefektivnější, nejúspornější a nejekologičtější způsob, jak dodávat správné množství vláhy dané plodině. V potrubí jsou malé otvory, z nichž pod ideálním tlakem kape voda. Nikde to zbytečně nestříká, voda se neodpařuje do ovzduší, ale tím, že se vsákne do zeminy, cílí tam, kde jí je nejvíce třeba,“ líčí Vácha.

Takhle vypadala loni v létě přehrada rozkoš:

Podle něj je zatím předčasné odhadovat, jak letošní úroda dopadne, různých dalších vlivů je ještě celá řada.

„Nemáme za sebou jarní mrazíky, které nám v posledních letech úrodu kosí a ohrožují. Může také přijít krupobití, které se většinou vyskytuje na začátku letního období a ničí nejen samotnou úrodu, ale dokáže poničit i listy a dřevo stromů. Ohrožení spočívá i ve větru, který může ovlivnit dozrávání. Zaplaťpánbůh za nedávné deště,“ říká vědec.

Neztrácejí naději

Podle Tomáše Kunce z bohuslavického družstva bude záležet na příštích týdnech. „Určitě budeme chytřejší v červnu, kdy bude po prvních sečích a uvidíme, na čem jsme, v jaké fázi jsou kukuřice a vojtěšky. Do té doby jde však o věštění z křišťálové koule,“ míní Kunc, podle něhož bude důležitá pestrost druhů pěstovaných plodin.

„I díky silné živočišné výrobě máme druhů pícnin dost, už ani nevím, co bychom ještě měli pěstovat. Druhová pestrost je určitě cestou jak rozložit riziko. Sázet na tři či čtyři druhy plodin je cesta do pekla. Každá plodina se k vláhovému a tepelnému stresu chová jinak,“ vysvětluje Kunc.

„Jakýkoli déšť, kromě prudkých srážek, je dobrý. Teď záleží na počasí. Když bude chladno a mokro, porosty se vzpamatují. Pokud byly nynější deště poslední na další dva měsíce, jsme v průšvihu znovu,“ varuje Marcela Jezberová.

Vzápětí se vyjadřuje k jednotlivým druhům plodin. „Jařiny seté brzy po zimě si sice dokázaly vytvořit kořenový systém, ale je slabý a mělký, protože je právě ve vysušené vrstvě půdy. Jařiny seté později, třeba kukuřice či řepa, téměř nevzcházely, protože neměly z čeho a nebyly schopné nabobtnat a vyživit klíčky. Co se týká ozimů, ty si kořenový systém vytvořily. Avšak třeba obiloviny teď musí odnožovat, čemuž teplo a sucho rozhodně nepomáhají. Porosty jsou proto nízké a řídké a odnoží málo. Pícniny, které jsou v půdě dlouhodobě, sice mají vyvinutý kořenový systém, ale vody v půdě je tak málo, že nerostou. Stačí se podívat na vojtěšku, která má kořeny do hloubky dva metry, a přesto je nízká a řídká. Chovatelům hospodářských zvířat docházejí zásoby sena a pro dobytek není dostatek pastvy,“ vysvětlila Jezberová.