Hned na úvod se vás musím zeptat, jak se vám daří skloubit práci a pískání?
Každý rok na hokej padne tři a půl týdne dovolené. Pro rodinu tak mám vyhrazený jen týden a půl.
Hokejista se na mistrovství světa dostane díky nominaci trenéra. Jak je to u rozhodčích?
Ty vybírá komise rozhodčích. Finální nominaci dělá mezinárodní hokejová federace. Když rozhodčí procházejí svojí kariérou, tak dostanou možnost pískat nižší mezinárodní zápasy. Například mládež či přípravná utkání. Když ukáží kvalitu, tak dostanou možnost pískat osmnáctileté, dvacítku a pak i dospělé.
Podle čeho se rozhodčí pro mezinárodní zápasy vybírají?
Kritérií i faktorů je hodně. Kromě fyzické přípravy, musí mít rozhodčí i zkušenosti, což je dost subjektivní kritérium. Hledí se i na chybovost a uvědomění na ledě.
Mají rozhodčí před mistrovstvím nějaké soustředění?
Včera skončilo finále extraligy, ve čtvrtek začíná Euro Hockey Tour a pak už je mistrovství. Takže příprava je pro nás celá sezona.
Během mistrovství mají hokejisté také tréninky. Máte je i vy?
Nemáme. Rozhodčí, kteří zrovna nepískají, jsou takzvaně „stand by“. Jeden hlavní a jeden čárový jsou připraveni pro případ, že se někdo zraní. Když jsou o víkendu třeba tři zápasy, tak v tu chvíli potřebujete šest hlavních a šest čárových rozhodčích. Plus jsou k tomu připraveni „stand by“ rozhodčí. Takže to vesměs vypadá tak, že jeden den pískáte a druhý den jste „stand by“ a další den zase pískáte. Takže není čas, že bychom někde regenerovali, hráli fotbálek nebo si šli zaběhat. To při mistrovství nejde.
Ale přípravu ohledně pravidel asi máte...
Mistrovství světa začíná desátého května. Rozhodčí budou v Bratislavě už od sedmého. Budeme rozebírat videa. Bavit se o pravidlech. Každá liga má totiž svá specifika. Přijedou i severoameričtí rozhodčí, kteří mají těchto specifik více, tak je potřeba všechno sladit.
Můžete dát příklad?
Například signalizace. Při zakázaném uvolnění severoamerický rozhodčí, který jede odpískat icing, zvedá ruku. Jiný příklad. Oslabení. Tady se nerozpažuje, že není icing. Bere se to jako normální věc. U nich se rozpažuje a tomu se také někteří hráči diví.
Vy jste na mistrovství světa popáté. Máte nějaký tým, který nerad pískáte?
Každý rok se to mění. Někteří trenéři na rozhodčí vyvíjejí tlak. Jiní ne. Troublemakeři jsou každý rok jiní.
Říká se, že když rozhodčí udělá chybu, má potom tendenci ji napravit a že poškozenému týmu to chce „vrátit“. Je to tak?
Takto to nefunguje. Chyby samozřejmě děláme, ale umocňovat chybu chybou je špatně. To opravdu nejde.
Jaký je rozdíl pískat ligu a mistrovství? Mají hráči na mezinárodní úrovni větší respekt k rozhodčím?
Je to velký rozdíl. V lize máte s hráči historicky nastřádané momenty. Znáte je. Víte, jak se chovají. Máte k nim blíž a oni k vám, a tak se snaží diskutovat. Liga je dlouhodobá vytrvalostní soutěž. Mistrovství je pro změnu sprint, kdy není moc času na diskuse. Hokejisté se sejdou a zaměří se jen na mistrovství. Trenéři je i vybízejí, ať se soustředí jen na hru a nediskutují. Navíc řada hráčů přijede z NHL nebo ze severských států a tam se prostě s rozhodčím nediskutuje.
Na konci mistrovství jsou oceněni nejlepší hráči. Vyhlašuje se i nejlepší rozhodčí?
V české extralize se po sezoně vyhodnocuje nejlepší rozhodčí, ale při mistrovství ne. My jsme zaměstnanci mezinárodního hokejové federace a jdeme do práce podat co nejlepší výkon.
Jak jste se k pískání dostal? Měl jste blízko k hokeji?
Drtivá většina rozhodčích jsou bývalí hokejisté, kteří neuspěli. To je i můj příklad. Nebyl jsem dostatečně kvalitní hokejista, ale chtěl jsem u toho zůstat. Mám hokej zkrátka rád. Dostal jsem možnost pískat děti a nakonec mě to chytlo. Pocházím z Vysočiny, začínal jsem v Pelhřimově a soutěže na republikové úrovni pískám od roku 1996.
Takže jste u hokeje tak dlouho, že můžete říci, v čem se za posledních dvacet let změnil.
Stačí se podívat na Nagano. Rozdíly jsou ohromné. Dřív se skoro nic nepískalo. Pak byla doba, kdy se pískalo hodně a teď už se to zase trochu uvolňuje.
Čím to je?
Mezinárodní hokejová federace se snaží o tento sport starat a vyvíjí ho. Chce, aby byl atraktivnější. Trend už není jen o síle a o tom, aby se hokejisté mlátili. Nechci říct, že by dříve byly nějaké zákeřnější fauly, ale hra byla tvrdší. A divákům se to líbilo. V současnosti je to jiné. Nikomu se přece nelíbí, že hráč za x milionů je zraněný. Není spokojený ani majitel klubu, ani divák. Mění se i somatotyp hokejistů. Hráč už není velká hrana. Je to spíš atlet. Sportovec s ohromnou dynamikou.
Strážce streamu
