Na medaili z hokejového šampionátu čekají Češi nejdéle v historii. Změní to mistrovství na Slovensku?
Česká hokejová reprezentace nezískala už sedm let a šest světových šampionátů medaili, což je podle počtu turnajů nejdelší čekání v historii. Na titul světových šampionů čekají čeští hokejisté ještě déle, zlato získali v roce 2010 v Německu. Devítileté čekání na triumf však v kontextu historických výsledků reprezentace není tak hrozné. Podívejte se, jak se v minulosti vyvíjely české a československé úspěchy na hokejovém mistrovství světa.
V poslední době se hodně mluví o krizi českého hokeje, který už sedm let z mistrovství světa nepřivezl medaili. Zčásti je to kvůli systému turnaje, kdy o úspěchu a neúspěchu často rozhoduje jediný – čtvrtfinálový – zápas, částečně pak proto, že se nejlepší reprezentace postupně čím dál tím víc vyrovnávají a doby, kdy světovému hokeji dominovala dlouhá léta jedna země, jsou pryč.
Pohled do historie ukazuje, že současný nedostatek medailí z hokejových šampionátů je i není nejdelším čekáním českého národního týmu na cenný kov. V dřevních dobách hokeje čekali českoslovenští příznivci na medaili ze šampionátu mezi lety 1920-1933 dokonce třináct let. Tehdy ale mistrovství neprobíhalo každý rok a bez medaile tak tehdy byli hokejisté pět turnajů. Do Bratislavy přijeli čeští hokejisté po sérii šesti šampionátů bez cenného kovu.
Pojďme se ale podívat, jak se české a československé medailové zisky v takřka staleté historii hokejových šampionátů vyvíjely.
Konec přípravy. Hokejová reprezentace odjela do Bratislavy, taktika se ve vlaku neprobírá
Číst článek
V dřívějších dobách se do klasifikace mistrovství světa počítaly i hokejové turnaje na olympijských hrách. Na prvním z nich – na letních (!) hrách v Antverpách v roce 1920 – se poprvé střetly evropské se zámořskými mužstvy. Rozdíl byl propastný. Zlatí Kanaďané a stříbrní Američané ostatní poráželi dvojciferným výsledkem. Čechoslováci po vítězství nad Švédy brali bronzové medaile.
Na další cenné kovy si ale museli počkat až do roku 1933, kdy proběhl šampionát poprvé v Československu. Po šesti kanadských triumfech v řadě tentokrát zvítězili Američané a bronzové medaile získali Čechoslováci. Na další bronz čekalo Československo pět let, a přišel opět v domácím prostředí.
Jelikož v roce 1939 na šampionátu ve Švýcarsku skončili hokejisté čtvrtí, zůstal v meziválečném období počet jejich cenných kovů na třech bronzech. V následujících letech bylo pořádání turnaje kvůli druhé světové válce přerušeno, první poválečné mistrovství v roce 1947 se však již potřetí konalo v Praze a pro domácí tým dopadlo velikým úspěchem. Českoslovenští hokejisté kolem brankáře Bohumila Modrého a útočníka Vladimíra Zábrodského využili neúčasti Kanady, celý turnaj ovládli a poprvé se stali mistry světa.
Nesportovní tragédie
Mimořádné výkony zopakovali čerství mistři světa i o rok později ve Švýcarsku, kde je díky lepšímu skóre překonala jen Kanada. Po stříbru ze Svatého Mořice přišlo hned v roce 1949 zlato ze Švédska. Národní tým porazil poprvé v historii Kanadu a celý turnaj vyhrál i přesto, že o čtvrt roku dříve přišel po letecké nehodě o šest reprezentantů… a další rána měla ještě přijít.
Čtvrtina tipujících věří Kanadě, pětina Česku. Výsledky hokejového mistrovství už odhadlo 700 lidí
Číst článek
Povedenou sérii tří šampionátů přerušila tragédie, která se sportem neměla nic společného. Obhajoba byla znemožněna, na mistrovství do Velké Británie Čechoslováci nedorazili, protože bylo jedenáct z nich umístěno do vazby a ve vykonstruovaném procesu odsouzeno na mnohaleté tresty odnětí svobody za velezradu. V letech 1950 a 1951 proběhlo mistrovství světa bez nich.
Českoslovenští hokejisté se na šampionátu představili až v roce 1952 v Norsku, kde skončili čtvrtí. V následujícím roce do Švýcarska vůbec nedorazily týmy Kanady a USA, Sovětský svaz svou premiéru na mistrovství o rok odložil a Čechoslováci se z turnaje po třech zápasech odhlásili. Zemřel totiž prezident Klement Gottwald a mužstvo se kvůli státnímu smutku vrátilo domů. Svůj první titul ve zmenšené konkurenci získali Švédové.
Počtvrté doma, počtvrté medaile
Za rok ve Švédsku se museli Čechoslováci při prvním z mnoha vítězství SSSR spokojit jen se čtvrtým místem, v roce 1955 v Německu však už šestileté čekání na medaili ukončili. Byl z toho bronz za zlatými Kanaďany a stříbrnými Sověty. Ve druhé polovině 50. let získal národní tým ještě další dva bronzy, v roce 1957 v SSSR a v roce 1959 doma v Československu. Čtvrtý domácí šampionát, čtvrtá medaile.
Tohle je Radiožurnál Sport. Seznamte se s moderátory, komentátory a zpravodaji
Číst článek
Po čtvrtém místě z USA 1960 získal národní tým další cenný kov, tentokrát stříbro. Týmu bez Karla Guta či Josefa Golonky se ve Švýcarsku příliš nevěřilo, celkový triumf jim však unikl jen kvůli skóre. Kanaďané vyhráli poslední titul mistrů světa před třiatřicetiletou pauzou. I mistrovství v roce 1962 poznamenala politika. Americké úřady kvůli stavbě berlínské zdi odmítly vydat víza hokejistům NDR, na což reagovali odstoupením z turnaje i Sověti či Čechoslováci.
Počínaje švédským šampionátem v roce 1963 začala více než čtvrtstoletí trvající dominance Sovětů, kteří v letech 1963-1990 získali dvacet titulů a pokaždé skončili na stupních vítězů. V letech 1963-1971 dokonce vyhráli devětkrát v řadě. Sborná byla právoplatným vládcem světového hokeje, jejím největším vyzyvatelem byli Čechoslováci, kteří se během stejného období stali mistry světa čtyřikrát.
60. léta dokončil národní tým za sovětské dominance třemi stříbry (1965, 1966 a 1968), třemi bronzy (1963, 1964 a 1969) a jedním čtvrtým místem (1967).
V roce 1969 mělo mistrovství proběhnout v Československu, vzhledem k vnitropolitické situaci po vstupu vojsk Varšavské smlouvy ale byl turnaj přemístěn do Švédska. Českoslovenští hokejisté tam v průběhu sedmi dnů dokázali dvakrát za sebou porazit SSSR 2:0 a 4:3, což mělo doma za následek neřízené bujaré oslavy, které vešly do dějin jako „hokejový týden“. Čechoslováci ale nakonec brali „jen“ bronzové medaile, přestože měli stejný počet bodů jako stříbrní Švédi a zlatí Sověti.
Jediný gól znamenal bronz: nečekaný úspěch československého hokeje na mistrovství světa v Antverpách
Číst článek
Mistrovství 1970 se hrálo opět ve Švédsku a i medaile byly rozděleny stejně jako v předchozím roce, změnou byla neúčast Kanady. S tím, jak suverénní byli hokejisté SSSR, pomalu upadaly výsledky zámořských týmů Kanady a USA, kterým škodilo i to, že na šampionáty musely i nadále jezdit s amatéry. Tamní hokejová organizace se proto rozhodla šampionáty vynechat do té doby, než na ně budou moci jezdit profesionálové z NHL a WHA.
Ve Švýcarsku 1971 se Čechoslováci posunuli na stříbrné příčky a o rok později doma v Praze konečně přerušili sérii devíti sovětských titulů. Tým s brankářem Jiřím Holečkem a útočníky Vladimírem Martincem a bratry Holíkovými dokázal po 23 letech získat pro Československo opět titul mistrů světa. Tak dlouho na zlaté medaile národní tým nikdy nečekal. V následujících třech letech se opět radovala sborná. Čechoslováci v Moskvě 1973 získali bronz a ve Finsku 1974 a Německu 1975 dvakrát stříbro.
Šampionáty v letech 1976 a 1977 se staly pro československý i světový hokej výjimečnými. Národní tým získal svůj čtvrtý a pátý titul mistrů světa a na světový šampionát se poprvé postupně zapojili profesionální hokejisté ze zámoří. Vítězství v Polsku 1976 bylo suverénní, Čechoslováci vyhráli všechny zápasy kromě jedné remízy se SSSR. V Rakousku 1977 se obhajoba rodila obtížněji. Konečný rozdíl mezi zlatými Čechoslováky a čtvrtými Kanaďany, kteří se do turnaje zapojili po osmi vynechaných mistrovstvích, byl pouhé dva body.
Prohra s Polskem
Úspěšná éra pokračovala. I když následujících pět šampionátů opět vyhrála sborná, Čechoslováci byli čtyřikrát stříbrní (1978, 1979, 1982, 1983) a jednou bronzoví (1981). V Praze 1978 přišli domácí hokejisté o zlatý hattrick jen kvůli skóre, v Moskvě 1979 už Sověti vyhráli suverénně, stejně jako ve Švédsku 1981, kde se před hokejisty z Československa vklínili na druhou příčku domácí. Ve Finsku 1982 a v Německu 1983 se ale národní tým na stříbrné pozice opět vrátil. V Německu Čechoslovákům utekl titul opět jen kvůli skóre.
Šampionát plný hvězd. Na mistrovství světa míří desítky hráčů z NHL
Číst článek
Toho se však dočkali již následující rok, kdy se opět hrálo v Praze a domácí hokejisté slavili opět po osmi letech světový triumf. Tým trenéra Luďka Bukače měl špatný rozjezd turnaje, ve finálové skupině ale porazil všechny soupeře a po zásluze získal zlaté medaile. Zlatý úspěch vystřídal hluboký propad. Čechoslováci v Moskvě 1986 prohráli mimo jiné i s Polskem a Německem, což ve výsledku znamenalo až páté místo a nejhorší výsledek od roku 1937.
Ihned se však na medailové pozice vrátili. Na šampionátech v Rakousku 1987, Švédsku 1989 a Švýcarsku 1990 získali tři bronzy v řadě. Ve Vídni se po 25 letech radovali z titulu Švédové, ve Stockholmu i Bernu zvítězil SSSR, pro který to byly poslední vítězství. Od roku 1992 jej nahradilo Rusko.
Na finském šampionátu v roce 1991 Čechoslováci propadli, nedostali se do finálové skupiny a skončili až šestí, což znamenalo druhé nejhorší umístění v historii. Mistrovství v Československu v roce 1992 bylo rozloučením se společným státem Čechů a Slováků. Finové se poprvé v historii probojovali do finále, titul ale obhájili Švédové. Čechoslováci získali bronz.
Německý šampionát byl premiérovým turnajem, na kterém získali nově samostatní Rusové a Češi své první medaile. Nástupci Sovětů turnaj ovládli a Češi zopakovali bronzové umístění Čechoslováků z předchozího roku. V roce 1994 uspořádala mistrovství Itálie, kde se Češi z turnaje poroučeli už po čtvrtfinále. Nestačili na pozdější mistry světa z Kanady, kteří slavili titul po dlouhých 33 letech.
Nalaďte si hokej, ať děláte cokoliv. Na Radiožurnálu ho vysíláme živě
Číst článek
Ve Švédsku 1995 získali při své třetí finálové účasti premiérový titul Finové, na Čechy zbylo jen čtvrté místo, chuť si ale hokejisté spravili hned příští rok v Rakousku. Jedenáctileté čekání na zlaté medaile ukončili Češi opět vedení trenérem Bukačem stylově. Kromě remízy s Nory 2:2 ovládli všechny zápasy turnaje.
Dvě bronzové medaile hokejistů z Finska 1997 a Švýcarska 1998 dělí zřejmě největší úspěch historie českého hokeje – vítězství na hvězdně obsazeném olympijském turnaji v Naganu. Zlaté medaile z „turnaje století“ odstartovaly zřejmě nejúspěšnější pětiletku v historii tuzemského hokeje.
Na následujících třech mistrovstvích světa v Norsku 1999, Rusku 2000 a Německu 2001 zkompletoval národní tým zlatý hattrick. Při prvním triumfu vedl Čechy trenér Ivan Hlinka, další dva šampionáty ovládli pod trenérským dohledem Josefa Augusty. V Lillehammeru a Hannoveru porazili hokejisté ve finále Finy, v Petrohradě překvapení turnaje Slováky.
Jediný slovenský triumf
Po třech triumfech přišlo pro reprezentaci tříleté období medailového půstu. Ve Švédsku 2002 byli ve čtvrtfinále nad české síly Rusové. Ti následně ve finále prohráli se Slováky, pro které to byl první a zatím jediný triumf. Ve Finsku o rok později Češi prohráli v semifinále s pozdějšími kanadskými mistry a v souboji o bronz podlehli Slovákům. V roce 2004 měli Češi na domácím šampionátu opět ty nejvyšší cíle, suverénním výhrám ve skupinách ale ve čtvrtfinále učinili po samostatných nájezdech přítrž Američané.
Česko by mohlo v roce 2024 hostit mistrovství světa v hokeji, naznačil Fasel
Číst článek
Pachuť z nepovedeného domácího turnaje si ale Češi spravili za rok ve Vídni, kde v čtvrtfinále oplatili Američanům vyřazení stejným způsobem – vítězstvím na nájezdy. Ve finále poté národní tým vedený Vladimírem Růžičkou přehrál Kanadu 3:0 a po třech chudých turnajích opět slavil zlaté medaile. Úspěchem bylo i následné stříbro z Lotyšska 2006, ke kterému Čechy dovedl nový kouč Alois Hadamczik. Z titulu se po osmi letech radovali Švédové.
Následující trojice šampionátů skončila pro Čechy ve čtvrtfinále, tudíž bez medaile. V Rusku 2007 prohrál národní tým s domácím výběrem, ve finále se radovala Kanada. V Kanadě 2008 i Švýcarsku 2009 byly nad české síly Švédové, turnaj v obou případech ovládli po finálových výhrách nad Kanadou Rusové.
Ambiciózní a hvězdami nabitý tým sborné si v Německu 2010 věřil na třetí titul v řadě, překvapivým mistrem světa se ale stal podceňovaný český výběr vedený opět trenérem Růžičkou. Češi během turnaje sice překvapivě prohráli s Nory a Švýcary, nepříznivou situaci ale dokázali zvrátit a v play-off vyřadili po nájezdech Finy i Švédy a ve finále porazili sbornou 2:1.
Čekání na medaili
Na nečekané zlato navázal národní tým dvěma po sobě jdoucími bronzy ze Slovenska 2011 a Finska a Švédska 2012. Slovenským turnajem procházel národní tým bez zaváhání až do semifinále, kde ale nestačil na Švédy. Chuť si ale hokejisté spravili v souboji o bronz s Rusy. O rok později vystavili Čechům semifinálovou stopku Slováci, v následném souboji o třetí příčku ale vyzráli na domácí Finy.
Nejbláznivější třetina, statistiky, fotky. Připomeňte si český tým na hokejovém šampionátu
Číst článek
Od té doby reprezentace na medaile již šest šampionátů čeká. Ve Švédsku a Finsku 2013 prohráli hokejisté ve čtvrtfinále s překvapením turnaje Švýcary, kteří nakonec nestačili až ve finále na domácí Švédy. Na šampionátech v Bělorusku 2014 a doma v Česku 2015 sice dokázali překonat čtvrtfinále, v semifinále a bojích o bronz ale shodně na obou turnajích nevstřelili ani gól a museli se smířit se čtvrtým místem. V Minsku se radovali Rusové, v Praze hvězdami nabitý tým Kanady.
Na sedmiletém českém čekání na cenný kov z mistrovství světa nic nezměnily ani poslední tři šampionáty, na kterých národní tým nedokázal ani jednou přejít přes čtvrtfinále. V Rusku 2016 sice Češi vedení trenérem Vladimírem Vůjtkem vyhráli těžkou skupinu, mezi nejlepší čtyři je ale nepustili Američané, kterým podlehli po nájezdech. Titul obhájila Kanada.
Na posledních dvou turnajích ve Francii a Německu 2017 i v Dánsku 2018 se ze zlatých medailí radovali Švédové, Češi pod vedením trenéra Josefa Jandače před dvěma lety nestačili na Rusy, v loňském roce byli nad jejich síly nakonec bronzoví Američané.
