Z primátorského křesla rovnou do Evropského parlamentu. Právě takto v roce 2004 v půlce svého druhého volebního období vystřelil do Evropy tehdejší první muž Brna z ODS Petr Duchoň.

„Jsem vděčný voličům, že jsem mohl sloužit jako primátor Brnu a pak i Česku jako europoslanec. Byla to úžasná zkušenost. Patnáct let v Unii ale slavit nebudu,“ přiznává Duchoň.

Nevyčítali vám tehdy, že jste z Brna utekl? Jak vy sám hodnotíte tento krok?
Našli se lidé, kteří si to myslí, a já jim jejich názor neberu, ale mé rozhodnutí kandidovat do Evropského parlamentu bylo logické pokračování politické kariéry.

Dalo vám něco primátorování pro práci v EU?
Určitě, zvlášť když jsem jako primátor mohl pracovat v euroregionu, což je, řečeno hokejovým příměrem, béčko Evropského parlamentu. Primátor ve výboru euroregionu je něco jako hokejista na farmě, který se připravuje na kariéru v NHL.

Jsme 15 let v EU. V době, kdy jste byl zvolen europoslancem, jsme v této instituci byli nováčky. Jakou jsme tehdy měli pozici?
Stejnou jako kterákoli přistupující země. Možná jsme patřili mezi ty, v které byly vkládány větší naděje. Přece jen jsme měli zkušenosti s demokracií z první republiky. Jsme také zemí, která leží na křižovatce evropských historických cest, takže nikdy jsme nestáli na okraji kulturních proudů.

Jak se EU proměnila od doby, kdy jste v ní působil?
Teď je módní slůvko vzkvétat, či nevzkvétat, takže bych řekl, že EU nevzkvétá. Nedá se všechno přičítat na vrub jen jí, ale fakt je, že je to společenství zemí, které postupně ztrácejí svoje postavení ve světě. Tím myslím hlavně ty velké země, jež tvoří jádro EU. Zvykly si na to být kolébkou idejí a patřit k ekonomickým velmocem, ale nyní o tyto atributy postupně přichází. Zbytek světa se vyvíjí dynamičtěji. A to vůbec nemluvím o vojenském významu evropských zemí, které nikdo nebere vážně. Postupně se propadáme.

V čem?
Dostáváme se například do energetické závislosti. A kdo není v této oblasti nezávislý, těžko může hrát roli politického lídra. Příkladem je automobilový průmysl. Ten sice jakž takž šlape, ale je neskutečné, jakou hysterii jsme vyrobili kolem emisí. Naprosto nelogicky vkládáme obrovské prostředky do rozvoje elektromobility, jež nemá na to, aby převzala výkony klasického automobilového průmyslu. Ale abych nebyl tak depresivní, jsou obory, které se drží na špici, a mě těší, že jeden z nich je elektronová mikroskopie, kde Brno má velmi významnou pozici. Jenže to nejsou obory, které by ekonomiku táhly.

Jak vnímáte snahy některých států trhnout se? Jaký je váš názor na brexit?
Obávám se, že EU je zklamáním pro stále větší skupinu obyvatel. Britům se vůbec nedivím, vždycky patřili mezi velké kritiky finančního hospodaření. My říkáme, že Skoti jsou šetřílci, ale je fakt, že Britové jako celek hodně kontrolovali hospodárnost a byli z toho velmi nešťastní. Jako Brit bych hlasoval pro brexit, ale jako Čech si ho nepřeju, protože to Unii velmi oslabí.

Co dala EU Česku?
Těch věcí je celá řada. Je to ekonomický blahobyt, evropský trh práce, volný pohyb lidí a služeb, možnost ovlivňovat evropskou legislativu a hodně se upřednostňují dotace. Já bych je dal až na poslední místo, protože síla ekonomiky spočívá v lidech, ne v tom, kolik dostaneme dotací. Já bych dal na první místo možnosti vzdělávání mladých a jejich pohyb po Evropě, který se úžasně zintenzivnil. A také zásadně stoupla hodnota českého pasu. Tomu, kdo jej získá, se otevře Evropa.

A co vneslo Česko do Unie?
Porci kriticismu, který EU potřebuje jako sůl.

Jako že nejsme ovce, které jen čekají, co bude?
Přesně tak. Řekl bych, že ti původní členové se dodnes opájí pocitem, co všechno zemím, které přistoupí, členství přinese, a pak jsou překvapení, když Češi jejich pohled konfrontují se skutečností. Přijedou třeba do Brna a zjistí, že tu vznikla celá řada věcí i bez evropských dotací. Tím ale nechci říct, že by v Brně nic za evropské peníze nevzniklo. Za skvělé považuji třeba Vida! centrum nebo vědecké centrum VUT na výzkum polovodičů a další věci, ale pak jsou tu dotace, kde peníze mohly být využité lépe. Vůbec celý systém evropských dotací považuji za nešťastný.

Můžete být konkrétnější?
Například zemědělství. Čeští zemědělci by na evropském trhu obstáli daleko lépe, kdyby dotace neexistovaly.

V poslední době už začínají soudy řešit podvody s dotacemi. Je v tom podle vás naše republika nějak specifická?
Evidentně se to děje i jinde. Důkazem toho je pořad německé ZDF o zneužívání dotací. Vybrala si srovnání tří premiérů – českého Andreje Babiše, maďarského Viktora Orbána a rumunského lídra sociálních demokratů Livia Dragnea. Ukazuje se, že je to všude jako přes kopírák. Podíl na tom mají voliči, kteří se rozhodli vynést nahoru takové lidi. Já si ale myslím, že vinu na tom má i šíře dotací. Dotuje se kdeco a není šance to uhlídat.

A kolik by jich mělo být?
Setsakra míň. Když něco dotovat, tak výzkum, vzdělávání, transevropskou dopravní síť. To má smysl a na ostatní zapomeňme. Nejúspěšnější firmy v Brně jsou hrdé na to, že svého úspěchu dosáhly bez dotací. Tam jsme to dopracovali.

Jak je vůbec na tom ČR s využíváním možností, které EU nabízí?
To se těžko hodnotí. Možností je strašně moc, takže se v tom nikdo nevyzná, a ještě se neustále za pochodu mění podmínky. Připadá mi, že členské země jsou v roli oslíka, před kterého někdo pověsí mrkev a táhne ji před ním. A on jde a jde a pořád se k té mrkvi nemůže dostat.

Kam kráčí EU, potřebuje generální obměnu, jak tvrdí nacionalistické a protiimigrační strany, které se chtějí v nadcházejících volbách sešikovat, aby ji mohly uskutečnit?
O obměně nemluví jen pravicoví extremisté, ale i lidé z opačného konce, například francouzský prezident Emmanuel Macron. Myslím, že pokud bude pokračovat Unie směrem, kterým jde v současnosti, zadělává si na obrovskou krizi. A já pozoruji mezi lidmi obrovskou nespokojenost a dělá mi to starost, ne kvůli mně, ale kvůli mým vnoučatům. Ta hrozba visí ve vzduchu.

Jak vy vidíte dnešní pozici a budoucnost Česka v EU? Je vůbec po 15 letech co slavit?
Není nám souzeno než jít společně s tímto uskupením. Společenství je příliš mocné, než aby tolerovalo Česku nějakou extra cestu nebo vystoupení z EU. Ale je potřeba si uvědomit, že to kromě výhod přinese i velké problémy, takže já těch 15 let neslavím. EU je pro mě výsledek politických tlaků, nějaká forma, ale není to cíl. Určitě znáte film Dědictví aneb Kurvahošigutntág. Tam zformuloval pan Košťál ústy herce Josefa Kronera skvělý politický program. Když vyšel z nevěstince, kam ho vzal Polívka, prohlásil: Bohušu, to nejlepší, co vymyslíš, je svoboda, svoboda je k nezaplacení. A to bych oslavoval. Pokud by EU byla maximalizací naší svobody. Jenže té se postupně vzdáváme. A s tím bych byl moc opatrný.