Budova, o kterou se zajímají památkáři a snaží se ji zachránit před demolicí, má za sebou pestrý příběh. Podle místa jí zůstalo lidové pojmenování Alžír, což v 19. století navozovalo dojem válečné vřavy, rvaček a loupeží.
Přesto byl svého času Alžír stánkem českých vlastenců, kteří soupeřili v kultuře i podnikání s budějovickými Němci. K tomu sloužil restaurační sál příležitostně proměněný na prostory pro schůzování nebo zábavy.
Počátkem 20. století tu dokonce měli klubovnu první budějovičtí hokejisté, kteří v zimě trénovali a pořádali zápasy na kluzišti vytvořeném na nedalekém Palackém náměstí. Později se přestěhovali do hospody U Tří sedláků a bruslili na zamrzlém slepém rameni Malše.
Osudy Alžíru zpracoval historik a ředitel Státního okresního archivu Daniel Kovář. Připomíná, že známá hospoda zde vznikla v roce 1835, a to v původně bytovém domě v Riegrově ulici č. 25 postaveném Antonínem Pokorným před 200 lety. Zřídil ji Jakub Wittner, majitelem domu byl podnikatel Martin Holanský. Lidový název Alžír se traduje zhruba od roku 1843.
Kabaret přilákal i jednoročního dobrovolníka Haška
„Podle některých zdrojů se zde vůbec poprvé promítal film. Roku 1908 tam zavítal pan Zöllner s promítacím přístrojem a ohromení diváci sledovali záběry z rusko-japonské války,“ připomíná Kovář.
Alžír původně stojící na periferii města si oblíbili hlavně Češi. V říjnu 1845 v něm zařídila jednota Sokol Tyrš na zahradě divadelní sál a o dva roky později upravila i letní scénu. Hráli tu ochotníci i profesionální herci a traduje se, že zde vystoupila i Ema Destinnová, dvě představení tu měl herec Národního divadla Jindřich Mošna.
Kolem roku 1908 přestaly prostory technicky vyhovovat a divadlo zaniklo. Podle Kováře také proto, že úroveň představení i diváků klesala. Alžír byl známý rvačkami hostů, takže kulturní akce museli hlídat strážníci.
Pozdější podobu Alžíru popisuje v knize Osudy humoristy Jaroslava Haška v říši carů a komisařů i doma v Čechách literární vědec Pavel Gan. Počátkem 90. let minulého století prozkoumal Gan všechny cesty tehdy jednoročního dobrovolníka a příslušníka 91. pěšího regimentu Haška, jenž je použil ve svém díle Osudy dobrého vojáka Švejka. Zmapoval pomocí dokumentů i dopisů i jeho českobudějovický pobyt, kdy simuloval revmatismus.
V knize je Haškův zážitek z Alžíru z roku 1915: „Tingltangl Alžír byl jako vždy nacpaný k prasknutí. Snad každý chlap měl na klíně ženskou. Na jevišti probíhala právě dražba dámy v červené masce s parasolem. Kdo dámu vydražil, mohl jí uvolnit korzet…,“ vzpomínal Hašek, který tajně opouštěl marodku a v převleku za funebráka vymetal po nocích i další vyhlášené hostince, jako Českou chalupu, Vatikán nebo popíjel černý regent U Železné panny.
Hospoda jeden čas patřila strýci herce Císlera
Hospoda v Riegrově ulici změnila za svou historii několik majitelů, jedním z nich byl i Václav Cisler. Na počátky budějovického hokeje, který byl spjatý s Alžírem, vzpomíná jeho syn, šestaosmdesátiletý Antonín Cisler, bratranec známého herce a hudebníka Jiřího Císlera, který se v Českých Budějovicích narodil.
„V době, kdy na Palačáku trénovali první hokejisti, měl můj otec v Alžíru hospodu. Založil s nimi později klub AC Stadion a byl jeho prvním předsedou. V hospodě, kam se chodilo do lokálu po schodech do sníženého přízemí, měli klubovnu a scházeli se tam po trénincích. Z AC Stadion a několika dalších klubů vznikl postupně dnešní Motor,“ připomíná Cisler, který sám hrál budějovický hokej závodně.
Muž se narodil v roce 1933, v době, kdy se klub přesouval do hospody U Tří sedláků a kluziště na Palačáku měnil za zamrzlé slepé rameno Malše. Do jiné restaurace odešel jako hospodský i jeho otec, který později po svém bratrovi vedl hospodu U Tří sedláků.
„Alžír jsem poznal až jako větší kluk. Několikrát jsem v něm zažil vystoupení tamburašů,“ zasnil se Cisler.
Definitivně zchátral Alžír po roce 1948, kdy živnost stát znárodnil. Hospoda ještě vydržela do konce 60. let minulého století, nakonec nechal městský národní výbor v objektu zřídit sklady podniku Zelenina. Budova v secesním stylu dostala tehdy „osvědčený“ cementový nástřik.
Po „starém“ Alžíru zbyly jen obvodové zdi
Naděje na oživení místa se objevily znovu po roce 1990, když dům získali zpět restituenti. Zdevastovaný Alžír chtěli jeho noví majitelé v prvních letech 21. století nechat zbourat, ale zabránil jim v tom jeho zápis na seznamu kulturních památek v srpnu 2008. Inicioval ho předseda Klubu přátel Českých Budějovic, architekt Vladimír Musil. Podle něj by bylo škoda budovu s tak významným příběhem odstranit.
Nepomohlo ani odvolání majitelů proti zápisu do seznamu. Přesto z Alžíru po statickém zabezpečení zůstaly jen obvodové zdi a nový nápis na štítu sousedního domu, který má stejného majitele. Podle zástupce vlastníka, architekta Zdeňka Urbance, by taková připomínka mohla stačit. „Krovy, stropy i podlahy byly zasažené dřevomorkou,“ namítá Urbanec.
Majitel podle něj zahájil celkovou rekonstrukci pod dohledem památkářů. Z Alžíru má opět být dům s byty v patře a komerčními prostory v přízemí. Uvažuje se i o kavárně nebo restauraci. Místní historii budou připomínat fotografie na stěnách.
S postupem prací není ale Vladimír Musil zcela spokojený. Upozorňuje, že například zmizel štukový nápis hostinec, který stavebníci odstranili i s omítkou, a celkově je budova okleštěna víc, než bylo zapotřebí. Vnitřek je už bez klenutých stropů a černé kuchyně. Okolní zástavbou zanikly prostory pro zahradní slavnosti a místo, kde byl divadelní sál. Celkově památku poškodila dlouhá doba, kdy do střechy teklo.
