Za titul slíbil kabriolet. Oceláři podruhé slavili v autobusu bez střechy

  16:30
Hokejoví mistři republiky, třinečtí Oceláři, vyrazili dnes na spanilou jízdu Třincem a Třineckými železárnami. S mistrovským pohárem jeli autobusem bez střechy stejně jako před osmi lety. I řidič byl týž – někdejší třinecký starosta Igor Petrov. Leč autobus byl jiný.

Třinečtí hokejisté při triumfální jízdě městem v autobusu bez střechy. | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

„Ten starý je někde rozpálený ve vysoké peci,“ podotkl Petrov. „Vše vzniklo tak, že když jsme v roce 1998 prohráli finále se Vsetínem, tak jsem řekl: Hoši, až budete mistři, budete po Třinci jezdit kabrioletem. No a tak jsme v roce 2011 upravili první autobus a letos jsme to zopakovali.“

„Bylo to hezké překvapení,“ usmíval se útočník Vladimír Svačina. „Jel bych tím autobusem i do Varů, přestože v něm byla zima.“

David Cienciala si také jízdu pochvaloval. „Akorát mě štípou oči, jak nám foukal vítr do obličeje. A to byl šofér ještě ohleduplný, jel s námi pomalu,“ řekl útočník, který z Třince odchází do Mladé Boleslavi. „Ten autobus je skvělý. To jsem ještě nezažil,“ smál se Petr Vrána.

Jak se vůbec z autobusu dělá „kabriolet“? „Použijeme autobus, který je už na vyřazení. Je to ale velice složité mimo jiné kvůli technické kontrole,“ odpověděl Petrov.

Připustili, že museli předvídat titul s takovým dvoutýdenním předstihem, aby přestavbu stihli. „To koupíte autobuse a mlčíte. Nikdo to nesmí vědět. Stejně jako když se připravují čepice a trička s mistrovským motivem, abychom nepokoušeli Boha. A když to vyjde, radost je o to větší. Ale je to fuška dát vše dohromady.“

Petrov je hokejový nadšenec. A také někdejší politik. „Kdysi jsem dělal šéfa ČSAD, pak starostu města, poté senátora, ale moje srdíčko je do dneška za volantem a miluju třinecký hokej.“

Oceláři tentokrát mohli s upraveným autobusem projet i městem. To v roce 2011 nešlo. „Letos jsme to s policisty projednali, ale je to samozřejmě hodně na hraně,“ připustil Igor Petrov. „Je to však výjimečná situace a svět je o tom, že se mají dělat i výjimečné věci, pokud nic nehrozí. A tady to je hodně v klidu.“

Kapitán Martin Adamský, který oslavy titulu zažil i před osmi roky, netušil, že autobus je jiný. „Bavili jsme se s klukama a říkali si, kde ho měl těch osm let schovaný,“ usmál se Adamský. „Rozdíl jsme vůbec nepoznali.“

Svačina: Hlas jsem ztratil hned po posledním zápase

Adamský přiznal, že zažíval déja vu. „Řekl bych, že všechno je stejné jako před těmi osmi roky. I počasí. Tehdy také bylo chladno.“

V železárnách se hokejisté sešli se zaměstnanci. Bavili se o cestě za titulem, podepisovali se. Lidé jim tleskali. Viceprezident klubu a generální ředitel Třineckých železáren Jan Czudek říkal hokejistům v zasedací místnosti firmy, že v ní pravidelně sedají mistři – ale ti z továrny. A nyní i ti hokejoví...

„Je hezké, když lidi za námi přijdou, kouknou na pohár,“ chraptěl Vladimír Svačina. Přiznal, že od nedělního vítězného duelu s Libercem byl poprvé celý den doma až ve středu. „Teď jsme tady v železárnách, večer jdeme na večeři s vedením a až do soboty máme nějaké povinnosti. Je to náročné, ale oslavit se to musí. Jen hlas pořád nemám.“ Kdy ho ztratil? „Hned po posledním zápase. Ten první večer byl nejintenzivnější...“ přiznal.

Autor: