Jak bydlí designéři: Dokonalý pracovní stůl, fotookna a dekorace z dovolené

„Doma se nejlépe cítím v blízkosti fotookna, takže v posteli. Je to klidový prostor, který mi umožňuje vypnout, uvolnit se a zasnít se. Fotookno mi nabízí překrásný výhled na Paříž a já se bavím hledáním různých detailů (jako například: co mají Pařížané za okny, nebo sleduji různé stavební detaily). Asi slůvko fotookno slyšíte poprvé. Je to nový originální designový produkt, na kterém jsem pracoval více jak 2 roky a kombinuje špičkovou 3D grafiku zvětšující prostor s fotografií ve vysokém rozlišení,“ vysvětluje designér. 

A dodává, že obrovskou výhodou fotookna je možnost barevně a tematicky individualizovat pomoci unikátního konfigurátoru. „Byt, ve kterém žiji, mým potřebám nevyhovuje. Chybí mi oddělená ložnice, velká koupelna, prostorná kuchyně. Je to provizorní bydlení, kde si hojím uštědřené podnikatelské rány a sním o dokonalém domě a interiérech, které bych si rád jednou dopřál. Má to ale výhodu v tom, že jsem nebývale kreativní u klientů,“ říká. 

Doplňky do bytu často nenakupuje, a když už ano, tak nejčastěji na dovolené, aby měl dekoraci spojenou s hezkým zážitkem či vzpomínkou. „Stejně jako u designu, kde mám rád funkčnost a ne jen design pro design, tak doplňky by také měly mít vždy nějakou přidanou hodnotu, příběh. Není dobré je kupovat jen proto, aby v interiéru nějaké byly. Protože pak si k nim nevytvoříte vztah a je to jen další „pracholap“,“ usmívá se. 

U popelnice ho prý ale nikdy nic nezaujalo. „Nikdy jsem u popelnice něco, co by mě zaujalo, neviděl. To spíš častěji něco ucítím a příjemné to rozhodně není. Doma žádný hodnotný (a nemyslím tím jen finance) kus nábytku nemám. Je to prostě provizórium, ale můj autorský nábytek a svítidla u klientů mám rád. Doufám, že si je k sobě domů také jednou pořídím,“ říká na závěr.