Devadesátiletý klasik českého umění Václav Cigler vetkává do skla duchovní dimenzi
Ač před týdnem oslavil devadesátku, je společně se svým spolupracovníkem Michalem Motyčkou stále umělecky aktivní. V Olomouci právě otevřel expozici uměleckých intervencí v Arcidiecézním muzeu a v nedalekém Muzeu moderního umění, jehož ředitel byl čerstvě odvolán, vystavuje velkolepou expozici svých kreseb.
Kdyby se narodil v Americe, patřil by pravděpodobně mezi průkopníky land-artu. Žánr, který pracuje s uměleckým dílem zasazeným přímo do krajiny, vznikl za oceánem v šedesátých letech. Tedy v době, kdy Václav Cigler už několik let věděl, že duchovní a fyzické soužití s krajinou je zásadní i pro něj. A kdy začal kreslit první návrhy minimalistických instalací, podobné právě konceptu land-artu.
Skici rýh naplněných vodou nebo vodních nádrží inspirovaných principem odlesku hladiny se v reálné objekty bohužel nikdy nepřeměnily. Další tvorbou už se ale Cigler mezi nejslavnější umělce svého oboru zapsal. Ať už jde o plastiky z broušeného skla s využitím optiky, jejíž potenciál pro umělecký svět na konci padesátých let objevil, nebo návrhy instalací do veřejného prostoru, vždy osobitě propojoval pozemské s nadpozemským.
Cesta vzhůru
„Ve vnímání umění je Václav jedinečný, protože naplňuje celý jeho život. Má obří šíři záběru, zabývá se kresbou, architekturou, šperkem i poezií,“ říká jeho dlouholetý spolupracovník a spoluautor veškerých výstav, architekt a umělec Michal Motyčka. „Všechno, co dělá, má pro něj stejnou důležitost. V práci si hledá cestu k sobě, k Bohu. Je to pro něj zkrátka metoda sebeuvědomění. Cesta k universu,“ dodává.
Ciglera zná díky své rodině od dětství, pracovně se ale setkali až na přelomu 90. a nultých let při rekonstrukci Musea Kampa. Michal Motyčka, tehdejší čerstvý absolvent architektury na ČVUT a ateliéru Sklo v architektuře na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, se na stavbě podílel jako architekt, Václav Cigler připravoval dnes již proslulou
