Pane režisére, váš první celovečerní film Léto s gentlemanem mnozí označili, co se týče návštěvnosti, za propadák. Co si o tom myslíte vy?

„Škoda, že se nikdy nedozvím, kdo jsou ti »mnozí«, i když si některé tváře a jména umím dosadit sám. Není to sice kasovní trhák, na kterém bychom zbohatli, ale propadák to rozhodně není. To by pak propadákem musely být všechny filmy, jejichž návštěvnost se přibližuje stotisícům diváků. Co by pak byly ty snímky, jejichž návštěvnost se blíží třeba sedmi tisícům diváků? Propadák náš film rozhodně není, i když jisté limity návštěvnosti jsme znali již před začátkem jeho natáčení.“

Vážně?

„Jistě. Není to film pro všechny, a to se potvrdilo. K jeho sledování, pochopení i procítění musíte mít něco odžito, musíte mít v partnerském soužití něco za sebou. Jinak byste nevěděli, o čem je příběh Aničky a gentlemana Artura. A samozřejmě diváci s jistou nemalou životní zkušeností nezaplavují masově kina. Proto jistě vyšší návštěvnost musí mít ty filmy, kde je příběh »pro všechny«. A v mnohých případech tím pádem »pro nikoho«...“

Film jste spolufinancoval se scenáristou a představitelem hlavní role Jaromírem Hanzlíkem. Vrátí se vám vaše osobní investice, nebo vás snímek, jak se říká, přivede na buben?

„Nepočítali jsme s tím, že by se nám naše peníze měly zcela jistě vrátit, ale na buben nás vložená investice taky nepřivede. Nešli jsme na jistotu, nebyli jsme těmi producenty, kteří začnou film točit, až když osobně nic neriskují a peníze od nejrůznějších donátorů mají kompletně pohromadě. Má to své výhody, nic nemůžete prodělat, ať je film jakýkoliv. Ale také nevýhody – při výrobě zcela zabezpečeného filmu nemusíte nemyslet na ty, kteří do kina přijdou, nebo nepřijdou.“

Když se teď zpětně na Léto s gentlemanem díváte, udělal byste něco jinak?

„Ne, neudělal. Asi hlavně proto, že to jinak neumím.“

Co váš druhý celovečerní film, rýsuje se nějaký?

„Zatím ne.“

Na čem teď vůbec pracujete? Co chystáte?

„Teď se nejvíc starám o domácnost a rodinu. Ošetřuji rány, které při mém totálním vytížení v minulých letech vznikly na věcech, které vlastním a které mám rád.“

VIDEO: Adamec o Létu s gentlemanem: Hanzlík mi furt sedí za zády!

Video
Video se připravuje ...

Adamec cizeluje Léto s gentlemanem: Hanzlík mi furt sedí za zády! Petr Macek, Aleš Brunclík

A k tomu se ještě vaše žena stala mluvčí vlády. Jak tato její funkce změnila chod vaší rodiny?

„V jednom soukromém rádiu jsem o tom s notnou dávkou humorné nadsázky vyprávěl a potom jsem se dozvěděl, že se moje žena odstěhovala kvůli miliardáři Babišoviz naší společné ložnice. Ne kvůli předsedovi vlády, svému nadřízenému, ale kvůli bohatému chlapovi. A přitom fakt, že se moje žena odstěhovala z naší společné ložnice, byla v tom rádiu moje odpověď na otázku, jestli mluvčí vlády neobtěžují telefonáty i v noci. Pan Babiš je chlap, co má doma krásnou, chytrou a šikovnou manželku. Cizí ženy ho určitě nezajímají, nemá to zapotřebí.“

Takže spíte se ženou v manželské posteli, nebo nespíte?

„Myslím, že jsem už téma náležitě vysvětlil. Pokud moje žena spí v jiné ložnici, než kde máme společnou postel, není to určitě kvůli premiérovi. Ten v noci nevolá. A že v naší společné manželské posteli spí naše děti? Zase to není kvůli ničemu jinému než v jiných rodinách, kde děti také milují spát v posteli rodičů od svého narození. A že to trvá už dost let, není prý nic mimořádného. Jednoho dne to určitě samo od sebe přestane. Moje žena tvrdí, že to bude neradostná chvíle.“

Takže nespíte v jedné posteli. Kolik hodin denně se vídáte s manželkou? Snídáte spolu, večeříte?

„Ano, některé věci se s nástupem mé ženy do funkce mluvčí české vlády změnily. Nesnídáme spolu. Jana většinou odchází z domova první, někdy i hodně brzy, ale večeříme spolu, většinou ano. Všechno je to teď u nás doma trochu jinak, protože moje žena se pracovně ocitla vedle chlapa, který pracuje tak, že těžko hledat ve světě druhého podobného. Jeho pracovní tempo je šílené, říká moje žena, a stačit mu je prý úkol jen pro ty nejsilnější. Celý úřad vlády se podle manželky snaží tempo šéfa stíhat s vytřeštěnýma očima.“

Na vražedné tempo byla ale vaše žena ze soužití s vámi trénovaná.

„To jistě. I já jsem pracoval osmnáct hodin denně tři sta padesát dní v roce. Ale v posledních dvou, třech letech už mé pracovní tempo bylo kvůli personálním změnám v televizích poněkud zpomaleno, takže pozapomněla. Práce s Andrejem Babišem jí ale ukázala, že moje pracovní tempo bylo pro ni a naši rodinu příjemnou rekreací.“

Radila se s vámi Jana Adamcová, zda má vzít post na vládě? Anebo se rozhodla bez vás?

„Nemohu říci, že radila. Moje žena je intelektuálně dost samostatná a své věci si ráda rozhoduje sama. Já jí tu šanci neberu, v tomto případě jsem se za pana Babiše pouze přimluvil a slíbil, že jí budeme všichni – děti, já, babička i děda – pomáhat. Myslím, že nabídka je to zcela výjimečná a většinou se neopakuje.“

Nežárlíte na to, že je teď manželka všude vidět a slyšet?

„Ani se mi nezdá, že je všude vidět a slyšet. Jí by jistě nevadilo, kdyby mohla svou moderátorskou zkušenost prezentovat i více. A nežárlím na svoji ženu. Ona si zaslouží plnou důvěru svého muže.“

Má její práce pro vás a vaše děti nějaká pozitiva?

„O žádných nevím. Spolužáky a kamarády dětí to vůbec nezajímá. Většinou ani nevědí, jakou práci jejich maminka teď dělá. A i kdyby to věděli, je jim to opravdu zcela fuk. Těžko se s prací mé ženy smiřovali jen někteří naši rodinní kamarádi, kteří nejsou přívrženci pana premiéra – byť většinou na otázku PROČ? nemají odpověď...“

Jak vy se znáte s Andrejem Babišem?

„S panem Babišem jsme se i s Janou poprvé potkali v Divadle Bez zábradlí. Jsou to možná tři, čtyři roky zpátky, už opravdu nevím, kdy se nám dvěma přišel představit. V tom okamžiku jsme nevycházeli z údivu. To byla doba, kdy už ho znali všichni. A několikrát jsme spolu potom i mluvili, Jana u toho byla, myslím, jen jednou a jen jako tichý přísedící.“

A dochází také někdy k osobním schůzkám? Třeba u vás doma?

„Jestli se ptáte na to, jestli jsme kamarádi, kteří se s rodinami navštěvují, tak to opravdu ne. Ale rád vyprávím příhodu, u které jsem byl. Stalo se to pouze jedenkrát, pan Babiš se mnou před volbami, které vyhrál a po nichž se stal premiérem, chtěl mluvit. Sešli jsme se u oběda na Čapím hnízdě. Seděli jsme u stolu, jedli a povídali si, když vtom se otevřely dveře do restaurace a taková teta z Moravy v lidovém kroji volala – Tato, pojď sem, je tu Babiš! A on položil příbor, zvedl se, s laskavým úsměvem hosty přivítal a osobně je předal vrchnímu, aby se o ně postaral. To se opakovalo, už bez kroje z Moravy, ale za podobných okolností, za čas oběda asi desetkrát. A vždy stejně, ministr financí a budoucí premiér své hosty pokorně osobně přivítal a do restaurace uvedl. Nevím, který bohatý muž s vysokým společenským postavením, ministr vlády, by tohle udělal.“

A co vaše děti? Kolik jim už je let?

„Daník, křtěný Daniel, je třináctiletý chlap, co už dorostl maminku, a Jasmine Anna, které říkáme Jasmínka, je desetiletá slečna beznadějně zamilovaná do divadla. Miluje muzikál, hraje, tančí, zpívá. Jasmínka ještě chodí na základku u nás na Hanspaulce. Daník miluje a je pyšný na své Open Gate gymnázium v Babicích u Říčan, kam denně dojíždí školním autobusem.“

Tohle víceleté gymnázium není zrovna laciná záležitost!

„To není. Ale určitě není v Česku ani nejdražší. S Janou jsme oba přesvědčeni, že nejrozumnější investice je do vzdělání dětí.“

Inklinují děti k profesi rodičů?

„Ani nás to neobešlo! Ano, inklinují. Děti lékařů obvykle nejraději operují. Daník je po mně, čte, píše, fotí, organizuje, navštěvuje v Praze filmařské kroužky, moje práce ho zajímá. A Jasmínka, jak už jsem řekl, je zamilovaná do divadla.“

Už máte jasno, co budete dělat v létě? Kam máte namířeno? Na vaši »chatu« v Miami?

„Ano, opět poletíme na Floridu. Máme tam druhý domov, který jsme si vypiplali a který máme velmi rádi. Navíc děti tam mají kamarády, s nimiž i během roku z Prahy komunikují. V angličtině. To je velmi cenné. Navíc obě děti podstatnou část léta tráví v místním divadle na hereckém kempu. Takový »pionýrský tábor«, kde se zkouší divadelní muzikálové představení. A na konci toho měsíce pilné práce se představení hraje před velkým auditoriem v profesionálním divadle. Děti hrají, zpívají, tančí, v kulisách, v kostýmech, anglicky. Myslíme, že je to rozumná investice do jejich životů. Jen dnes nevíme, jestli letos poprvé neodletíme bez maminky a jestli si maminka letos Miami vůbec užije. Není totiž jasné, jak dá svému týmu premiér dovolenou. A jestli vůbec.“

VIDEO: Režisér Jiří Adamec: Jsem jen náhradník své manželky!

Video
Video se připravuje ...

Režisér Jiří Adamec: Jsem jen náhradník své manželky! Petr Macek, Aleš Brunclík

Co byste si chtěl v životě ještě splnit?

„Chtěl bych být ještě pár let zdravý a v plné síle. Na světě se mi dost líbí...“

Jak vznikal rozhovor?

Pohodový chlápek. Takový režisér Adamec vždycky byl a takovým i zůstal. Sešli jsme se v jedné pražské kavárně, a než jsme zapnuli magnetofon, posteskli jsme si nad tím, jak nám teď ti naši herci odcházejí jako na běžícím pásu. A režisér se okamžitě pustil do debaty, jak je některých lidí, myslím všeobecně, škoda a jak některých vůbec ne. „Je škoda těch, kteří dokážou druhým lidem něco dát, třeba i chvilkovou radost. A není opravdu škoda těch, kteří těm druhým život programově ničí. S tím, že je škoda všech lidí, naprosto nesouhlasím,“ má jasno Adamec.

 

Fotogalerie
31 fotografií