Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Historik Zubov: Putin přičichnul k nacistické ideologii u piva během své služby v NDR

Profesor Andrej Zubov je jedním z mála představitelů ruské demokratické inteligence, který chce žít doma, v Rusku. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
Profesor Andrej Zubov je jedním z mála představitelů ruské demokratické inteligence, který chce žít doma, v Rusku. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Generál Vlasov je mu jako osobnost nesympatický. Prezidenta Putina pokládá spíš za neonacistu než za stalinistu. Historik Andrej Zubov, profesor Moskevské státní univerzity mezinárodních vztahů, odkud ho vyhodili za přílišnou prostořekost, má v pohledu na dějiny Ruska jasno: je třeba je pravdivě obnažovat za každou cenu. I když je to obnažování zločinů vlastních předků někdy hodně bolestné. A dokonce i nebezpečné. I za to, že se nebojí bořit řadu mýtů a tabu o ruských dějinách, získal čestný doktorát na Masarykově univerzitě v Brně.

V Rusku vám zdaleka ne všichni blahopřáli. Máte mnoho odpůrců i mezi odbornou veřejností. Tvrdí o vás například, že vlastně ani nejste historik, a už vůbec ne expert na dějiny 20. století, o kterých jste napsal některými vašimi ruskými kolegy tak kritizovanou knihu…

Jsem historik. Moje diplomová práce je skutečně na téma parlamentarismus Thajska. Ale proč! Když jsem se v roce 1968 hlásil na MGIMO, prestižní vysokou školu v SSSR, chybělo mi u přijímaček půl bodu. Stal jsem se náhradníkem. Na zajímavé evropské jazyky mne pak už nepustili, takže jsem si nakonec zvolil thajštinu – velmi složitý jazyk, který vyžaduje hudební sluch, jejž nemám. Těch jejich pět tónů jsem nikdy neslyšel. Ale naučil jsem se dobře číst. Když jsem si vybíral téma diplomové práce, za každou cenu jsem se chtěl vyhnout třídním bojům, marxismu, leninismu…, a tak jsem sáhnul po vývoji Thajska od 18. století. Byl to můj únikový manévr před sovětským výkladem historie.

A unikl jste?

Byl jsme tvrdě přesvědčen, že nevstoupím do komunistické strany, takže jsem ani nepomyslel na kariéru diplomata, na což mne ovšem MGIMO připravovalo. Asi i díky vašemu pražskému jaru jsem se stal zarytým antikomunistou. Mým cílem byl nějaký tichý akademický institut. Ne že bych byl odhodlán bojovat na barikádách, to tedy nikoliv…

Spíš pasivní rezistence?

Přesně tak. To je v takových situacích postoj nepříliš statečných, ale slušných lidí.

V tom vám rozumí většina Čechů…

Ano, vztahem k barikádám se odlišujete vy od svých severních sousedů Poláků. To je kolosální rozdíl. Kulturně jste si tak blízcí! Ale mentalitou nikoliv. Poláci se vždy snažili bojovat za svou svobodu, proti Rusům, proti Němcům, proti všem. Češi si naopak zvykli, že patří do velkých celků, řekněme impérií. Poláci tak zůstali jediným slovanským národem, který nikdy nikdo zcela neovládnul.

Jsou vám proto bojovní Poláci sympatičtější než my?

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Historie

Rusko

Česko, Svět

V tomto okamžiku nejčtenější