Václav Klaus měl ve svých kabinetech za šest let jedinou ministryni, Miloš Zeman za čtyři roky žádnou. Andrej Babiš má nyní ve vládě čtyři ženy. Poslankyň máme dvacet dvě procenta, o sedm procent víc než v roce 1996.
„Oproti roku 1996 jsme na tom v číslech lépe, ale posun nebyl lineární ani přímočaře pozitivní. Posouváme se šnečím tempem,“ vysvětluje ředitelka Fóra 50 % Veronika Šprincová, která usiluje o rovné zastoupení žen a mužů v politice.
I když je nynější premiér podle Šprincové v přístupu k ženám docela osvícen, kdyby zrovnoprávnění žen v politice myslel skutečně vážně, zavedlo by si podle ní hnutí ANO do svých stanov kvóty, ať už pro obsazování vnitrostranických orgánů či pro skladbu kandidátek ve volbách.
„Oproti předchozím vládám se mu se situací sice podařilo hnout, číslo je ale pořád úsměvné. Jsou příklady ze zahraničí, že se to dá nastavit i půl napůl, není tedy důvod, aby ženy pořád byly v menšině. Takhle zůstává otázkou, do jaké míry je přístup Andreje Babiše PR tah a do jaké skutečně chtěl dát ženám šanci. Pravda bude asi někde uprostřed,“ uvažuje Šprincová.
ČSSD kvóty pro ženy v březnu zrušila
Nerovné zastoupení žen a mužů v politice vede mimo jiné k situacím, kdy muži rozhodují o ženských tématech, třeba o fungování tuzemského porodnictví. Právě za nedodržování práva žen na přirozený porod bývá Česko často kritizováno. „V ČR stále stoupá počet porodů císařským řezem a jsou používány metody v rozporu s pravidly Světové zdravotnické organizace,“ podotýká expertka na genderovou problematiku Petra Kubálková.
Nejvíc političek je dlouhodobě v malých obcích, často však vedle správy obce ještě normálně chodí do práce. „V předchozích prezidentských volbách byly kandidátky na post prezidenta, v těch posledních již nikoliv. Není to chybějícími ambicemi, ženy nejsou politicky a společensky podporovány, naopak jsou spíše zesměšňovány a verbálně napadány,“ podotýká Kubálková. Přelomový je letošek pro Slováky, kteří si poprvé v historii země zvolili ženu do čela země.
Mají se dnes české ženy lépe než před 30 lety?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 čtvrtek 25. dubna 2019. Anketa je uzavřena.
Vnitrostranické kvóty u nás má nyní pouze Strana Zelených. Komunisté se řídí méně formálním pravidlem, kdy si třetinové zastoupení žen na kandidátkách musí odhlasovat vždy před jednotlivými volbami. ČSSD kvóty pro ženy zrušila na svém sjezdu na začátku letošního března.
„Některé strany si kvóty nechtějí zavést pro sebe, protože by si zkomplikovaly hledání lidí na kandidátku a znevýhodnily se oproti jiným stranám. Současně je však třeba prosazují jako plošné legislativní opatření, které by nastolilo všem stejné podmínky. Vláda Bohuslava Sobotky návrh na jejich zavedení předložila, ale neuspěla. A stále tu není ochota situaci řešit systémově, ať už na úrovni politických stran nebo státu,“ upozorňuje Veronika Šprincová.
Poslední předsedkyně vyšších soudů jmenoval Havel
Podle ústavní soudkyně Kateřiny Šimáčkové se situace nezlepšuje ani v soudnictví a advokacii, možná právě naopak. „Mám pocit, že ve vedení soudů či ve významných advokátních firmách bylo začátkem 90. let daleko víc žen ve vedoucích pozicích,“ srovnává.
Dvě silné předsedkyně Nejvyššího soudu, Elišku Wágnerovou a Ivu Brožovou, jmenoval do funkce ještě prezident Václav Havel. „Od té doby se předsedou žádného vyššího soudu žena nestala. Aktuálně stojí žena v čele jednoho z osmi krajských soudů, vyšším instancím už pak nepředsedá žádná,“ upozorňuje.
Podle Šimáčkové je odpovědnost na obou stranách. „Ženy se tolik neprosazují. Nemají možnost vstoupit do významných pozic, protože mají zkomplikované slaďování rodinného a pracovního života. Jmenující jsou však současně trochu selektivně slepí, a když přemýšlí o potenciálním výborném předsedovi soudu, napadají je pouze muži,“ dodává.
Je otázkou, zda Miloše Zemana žádné ženy jako vhodné kandidátky nenapadají, nebo je opomíjí záměrně. V minulosti byl v různých souvislostech označen několikrát za sexistu, před třemi lety za své sexistické výroky získal anticenu Kyselá žába, mimo jiné za slova o ženách v burkách (více čtěte zde).
Sexismus v reklamě Češi nechtějí, ukázal průzkum. Dokonce je pohoršuje |
Díky projektu Sexistické prasátečko se sexismus takřka podařilo vymýtit z reklamy. Ovlivnil nejen vnímání neetické reklamy, ale také vznik kodexů a pravidel. „Kampaň #MeToo, celosvětově poukazující na sexuální obtěžování, ještě nemůžeme hodnotit, v Česku zatím pouze otevřela společenskou diskuzi, která zatím inklinuje spíše k odmítnutí tohoto tématu. Diskuze je ale vždy počátkem společenské změny,“ podotýká Pavla Kubálková.
K ženám je prý docela vstřícná česká legislativa, zejména deset let platný antidiskriminační zákon. Podle ústavní soudkyně však reálně nepřinesl nic. „Možná měl vliv na jiné agendy, ale kvůli diskriminaci žen v zaměstnání se vede jen velmi málo sporů,“ mírní nadšení Šimáčková.
Poukazuje přitom na skutečnost, že Ústavní soud sice na podkladu antidiskriminačního zákona již několika stížnostem vyhověl, paradoxně se v nich však vždy cítili diskriminováni muži. „Pán byl třeba v dětském domově, kde byly jinak samé ženy. Ženám zpravidla připadá neracionální soudit se. Spor trvá i roky a ony potřebují své problémy řešit tady a teď,“ podotýká.
Z hlediska genderové rovnosti považuje za nejvýznamnější soubor opatření proti domácímu násilí. Na jejich základě má policie od roku 2007 právo například vykázat násilníka na deset dní z domu. „Je to však snad jediné pozitivum za posledních třicet let, kterého jsem si v právu vědoma,“ dodává.
Platy nižší o pětinu
Podle historičky Dany Musilové chápe nynější společnost ženskou práci úplně stejně jako před sto lety, a sice jako doplněk mužské práce. „Přestože tyto názory byly mnohokrát vyvráceny, stále se reprodukují. Společnost chápe jako primární roli žen mateřství a pečovatelství. Mnohem více než dříve jim hrozí chudoba a sociální vyloučení. Je to obecný problém týkajících se západních zemí,“ vysvětluje.
Podle loňské zprávy Světového ekonomického fóra (WEF) s titulem The Global Gender Gap Report jsme na tom v rozdílu mezi postavením žen a mužů hůř než třeba Ekvádor, Kolumbie či Kamerun. Ze 149 srovnávaných zemí světa se Česká republika umístila na 82. příčce.
Rozdíly v odměňování žen a mužů v Evropské unii
Češky berou podle Českého statistického úřadu průměrně asi o dvacet dvě procenta nižší mzdy než muži, v roce 1988 byl podle analýzy Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí průměrný rozdíl mezi hrubými mzdami obou pohlaví skoro třicet procent. Příjmová propast je největší u lidí mezi 35. a 39. rokem života, kdy se ženy vracejí do práce po rodičovské dovolené. Po 44. roce života se propast sice zmenšuje,ale muže, kteří budovali kariéru bez přerušení, však už ženy nedoženou.
„Mzdová a platová rovnost při stejné práci byla u nás zavedena v červenci 1945. Přesto nebyla nikdy dodržována. Myslím, že platová propast se naopak zvyšuje a řadí nás na jedno z posledních míst v Evropské unii (více třeba zde),“ dodává Dana Musilová.
Příkladem by měl jít stát
Přestože by stát měl jít v rovném přístupu k ženám příkladem, jelikož snáz než soukromý sektor podléhá regulaci, snaha je v tuzemsku patrnější u firem. „Společnosti podstupují genderové audity a snaží se nastavit pracovní prostředí stejně vstřícné k mužům a ženám a to skrze různé benefity, kariérní programy, firemní školky, flexibilní pracovní úvazky, odmítnutí obtěžování na pracovišti a další,“ vyjmenovává genderová expertka Petra Kubálková.
Iniciativa Byznys pro společnost pravidelně zpracovává Index žen ve vedení, podle něhož je v představenstvech českých TOP 250 firem jen něco přes sedm procent žen, přestože ženy tvoří čtyřicet šest procent absolventů vysokých škol. Český trh práce tak přichází o velký potenciál. „Firmy ale motivuje maximalizace zisku a řada z nich už přišla na to, že bez diverzity v představenstvech se jim daří méně,“ upozorňuje Veronika Šprincová z Fóra 50 %.
Například společnost Vodafone má ambici mít třicetiprocentní zastoupení žen ve vyšším vedení do roku 2020. „Abychom tohoto dosáhli, představili jsme celou řadu programů. Počínaje možností návratu do práce po mateřské na zkrácený úvazek za plnou mzdu, program Reconnect, který pomáhá ženám nastartovat kariéru po delší pauze, flexibilní uspořádání práce, až třeba po rozvojové programy šité na míru,“ vyjmenovává za společnost Jana Vychroňová.
Podle Petry Kubálkové by stát mohl v budoucnu dávat genderovou vyváženost jako podmínku pro účast na státních zakázkách. Každá společnost, která by chtěla obchodovat se státem, by musela splňovat stanovené kritérium. Jiní odborníci však oponují, že spravedlivé zastoupení a odměňování by měl nejprve zavést právě sám stát, než začne tlačit na firmy.
Projekty neziskovek, které u nás za rovnost pohlaví bojují, často financuje EU. „Ačkoliv nás trápí stále spoustu společenských problémů, udržujeme tempo s ostatními zeměmi EU, a to převážně a hlavně díky našemu angažmá v Unii. Obávám se, že bez finanční a legislativní podpory by česká společnost postupovala výrazně pomaleji než doposud,“ uzavírá Petra Kubálková.
