Horvát tvrdí, že realita Romů je jiná, než jak ji servírují některá média. „Když jsem dokončil školu, šel jsem se zeptat na práci do firmy, kam mě poslal úřad práce. Tam mi ale řekli, že černé huby neberou. To bylo ale poprvé a snad naposledy, co jsem se setkal s otevřeným rasismem,“ přiznává mladý muzikant.

Našel jsem si na YouTube pár písniček Gipsy Bor Bandu. Popravdě neumím určit, co je to za styl. Objevují se snad všechny žánry. Umíte sám sebe zařadit? 
Já tomu říkám prostě barová hudba. Tam velice často hráváme. Romské kapely se dost liší, jinak zní kapela z Teplic, jinak z Mladé Boleslavi. My třeba máme živý saxofon, ten jiné kapely nemívají. Oproti tomu zase nepoužíváme živého bubeníka nebo basu.

Mně to přijde trochu jako pop... 
Jo, dá se to tak říct, romský pop. (úsměv)

Nemáte hudební vzdělání, kdo vás učil hrát a zpívat? 
Zpočátku můj strýc. On hrál snad na všechny nástroje a dal mi základy. No a později jsem sám navštěvoval koncerty a sledoval hudebníky, jak hrají, snažil jsem se je doma napodobit. Brácha si koupil klávesy a také se učil sám.

Neumím si představit, že pouhým sledováním jiných hudebníků se naučíte něco hrát... 
My sice neumíme noty, ale nezapomeňte, že máme mimořádný hudební sluch. Stačí nám písničku slyšet a umíme ji zahrát. Ostatně, na koncertě nezáleží na tom, jak se song naučíte, ale jestli ho umíte správně. Před čtyřmi lety jsme hráli s kapelou Yo Yo Band a po koncertě za námi přišel pan Tesařík a hrozně se divil, jak jsme zvládli hrát hodinu a půl bez jakékoliv zkoušky, nápovědy. Umíme třeba přejít z a moll do d moll plynule, takže jedna písnička navazuje na druhou bez pauzy. On musel mít všechny texty napsané na papíře.

Takže potvrzujete, že mezi Romy není hudební antitalent? Že Rom když neumí zpívat, umí alespoň tančit? 
Samozřejmě. Na cigánské zábavě, když hrajeme, cigáni nikdy nesedí. Tančí, zpívají, baví se. A to nás pak baví taky. A když hrajeme pro bílé, oni třeba dvě hodiny sedí nehnutě. Popíjí vínečko, ale neumějí se tolik odvázat. Asi se stydí. Kapele to pak připadá, že hraje jen pro sebe. Když se pak trošku opijí, tak to rozjedou, ale začátky koncertů jsou vlažné. Romové jsou zkrátka víc muzikální a bezprostřední.

Vy jste použil slovo cigán, které bych já sám neřekl. Chápu to tak, že vám nevadí, neuráží?
Záleží, s jakým tónem to řeknete. Když někdo řekne cikán s tím důrazným K uprostřed slova a z tónu hlasu poznáte pohrdlivost, tak mě to urazí. Na druhou stranu, Romové si mezi sebou běžně říkají cigáni. Takže záleží na konotaci, s jakou to vyslovíte.

Zpět k vaší hudbě. Hrát v kapele je tvrdý chleba pro každého, kdo se touto cestou vydá, jako romská kapela to možná máte ještě těžší. Živí vás to? 
Vůbec ne. Dneska máte takových kapel, že prorazit by znamenalo věnovat tomu všechen čas. A já mám práci, manželku a tři děti. Zde leží mé priority. Podobně to mají ostatní kluci v kapele. Muziku bereme jako něco, co nás baví. Měli jsme už nabídku zahrát si v Anglii, ale museli jsme to odmítnout. Bylo nemožné domluvit v pěti lidech takovou cestu.

Přesto se vám povedlo zahrát si i jinde než „doma“ v Boru. Na jakou z akcí rád vzpomínáte? 
Je fakt, že jsme hráli na mnoha festivalech, akcích nebo jen svatbách. Od Prahy přes Jablonec nad Nisou, Kolín, až po Pardubice a Děčín. Loni jsme s kolegou absolvovali školení asistentů prevence kriminality, takže jsme takto procestovali celou republiku a využil jsem toho, že jsme si s kapelou zahráli i tam, kam bychom normálně necestovali. Ale nejradši vzpomínám, když jsme loni na festivalu v Hrádku nad Nisou hráli společně s jednou romskou cimbálovkou. Obě naše kapely vystupovaly zvlášť, ale oni se k nám pak přidali a tohle spojení staré a nové hudby překvapivě fungovalo.

Proč se romská hudba veřejně moc nehraje? 
Tak v rádiu romskou hudbu asi nikdy nezahrajou, to je pravda, ale jinak se romská hudba hraje. Zeptejte se Romů, ti vám to potvrdí. Většinová společnost to možná nevidí, ale je ohromné množství romských kapel. Mám rád třeba Gipsy Kubo z Mladé Boleslavi, to je vyhlášená čardášová kapela. Na Šlágr TV je populární Duo Aramis. Legendami jsou třeba Gipsy Koro nebo Mário Bihári. Mám rád i tvorbu již zesnulého Milana Tancoše.

Ale druhou Věru Bílou mezi nimi nevidím... 
To je možná od přírody danou nedůvěrou a malou snahou Romů se prosadit. Věra Bílá byla jen jedna a nikdy tu nebude nikdo další jako ona. Ale podívejme se také na to, jak dopadla – propadla automatům a dožila kdesi v ubytovně. Pro nás Romy to ale navždycky bude „Paní zpěvačka“.

Vy jste se s nějakými ústrky proto, že jste Romové, nesetkal? 
Ne. Když hrajeme festivaly, tak většinou předem bývá taková atmosféra „jé, cikáni“. Ale potom to rozbalíme a chodí nás lidi plácat po zádech: „Kluci, to bylo dobrý“. Ale s rasismem jsem se téměř nesetkal.

Češi tedy nejsou rasisté? 
Nejsou. V časech mačetového útoku, kdy tady v Novém Boru pochodovali těžkooděnci, to bylo jiné. Ráno cestou do práce nás stavěli policajti a třeba čtyřikrát za den jsme jim museli ukazovat občanku. Hledali pachatele. Chápal jsem to... Přiznám se ale, že nám to nebylo příjemné. Přicházeli jsme vždycky pozdě do práce. Ale dnes je situace klidná. Rasismus vnímám jinde.

Kde? 
Já učil půl roku na Slovensku, tam žijí na východě Romové v chatrčích. Tam je rasismus, to byste se divil. Nastoupil jsem třeba do autobusu a u šoféra se mačkali všichni bílí lidi. Vzadu byla volná místa, ale seděl tam jeden Rom. Jsou tam osady, kde je třeba pět tisíc Romů. V maringotce žije třeba 10 lidí, ve 13 letech jsou tam dívky těhotné. A oni takhle žijí už 50 let. Furt stejným způsobem. Neumějí číst a psát. Chlap se jmenuje třeba Červený, udělá Č a k tomu klikyhák. Ty osady jsou ztracené. Všechno to způsobili komunisti, kteří zakázali kočování a vrazili cigány do paneláků. Tím vznikl problém.

Jaká je teď situace v Boru? 
Je tu klid. Tady je maximálně problém s nezaměstnaností Romů a s bydlením. Hodně jich žije na ubytovně, to je špatně. Já, když jsem se vyučil malířem skla, tak jsem se šel zeptat na práci do firmy, kam mě poslal úřad práce. Tam mi ale řekli, že černé huby neberou. Takhle doslova. To bylo poprvé a snad i naposledy, co jsem se setkal s otevřeným rasismem.

Umíte romsky? 
Jistě. Doma mluvíme jen romsky, včetně našich dětí. V kapele střídáme romštinu s češtinou, protože někteří posluchači chtějí slyšet česky zpívané písničky.

Sledoval jste seriál Most? Tam byl herec Zdeněk Godla, který se díky své roli dostal do médií a stala se z něj jakási celebrita. Přitom sám prošel kriminálem. 
Ten seriál naší komunitě hodně pomohl. Godla byl kriminálník a dostal se nahoru. Je frajer.

Neurážel vás místy dost drsný humor toho seriálu? 
Vůbec ne. Takhle se tam žije, navíc to byl komediální seriál. Urazil mě spíš film Bastardi. Já učím děti ve zdejší škole ve výtvarném a hudebním kroužku a vím tedy, že to, co ukazoval ten film, nemá s realitou nic společného. Ten film Romy jen ponižoval. Most si ze stereotypů dělal srandu, ale Bastardi je jen posilovali.

Jako preventista kriminality vídáte zdejší romské děti. Co potřebují slyšet? 
Dnešní romské děti budou úplně jiné, než jsme byli my. Věřím, že se zlepší jejich vzdělání. To jim nejvíc vtloukáme do hlav, že si musí udělat školu. Jak člověk nemá vzdělání, má těžký život. Já se divím, že spousta Romů jde po základce hned na pracák, ani se nevyučí.

Co by majorita měla změnit na svém přístupu k Romům? 
Hlavně nám dát víc své důvěry. Třeba když se jde Rom zeptat na práci, nevezmou ho kvůli barvě pleti. To mě hodně mrzí.