Cesta: Titulní stránka > Chci si zařídit
V Mostě 19. století začalo přibývat podnikatelských aktivit, a čím více jich bylo, tím větší byla potřeba vkladů a provozních prostředků a tím citelněji chyběl vhodný peněžní ústav. Na počátku roku 1853 proto město získalo povolení místodržícího ke zřízení spořitelny. Avšak jako pokaždé se našlo mnoho kritiků a jen důsledkem energického jednání krajského hejtmana se městská rada k novému projektu přiklonila. Velcí odpůrci a jiné okolnosti však oddálili realizaci peněžního institutu bezmála o 6 let, posléze 1. ledna 1859 za úřadu starosty Antona Pocka mostecká Městská spořitelna vznikla. Jejím hlavním účelem bylo poskytnout zdejšímu obyvatelstvu, zejména podnikatelům, příležitost bez obtíží vkládat peníze k dalšímu využití a rozmnožovat úspory. To se podařilo beze zbytku naplnit, její úspěchy byly až nečekaně velké: za deset let existence se množství vkladů více než zdesetinásobilo.
Městská spořitelna byla původně umístěna ve Wassergasse (Vodní ul.). S velkými úspěchy přišla myšlenka zbudovat nový reprezentativní dům, v němž by tento peněžní ústav mohl důstojně sídlit. Architektonickou studii provedl Franz Griesbach a dle jeho návrhu byla nakonec roku 1896 impozantní budova na Basteiplatz opravdu vystavěna.
Spořitelna byla dle tehdejší módy zbudována ve zdobném secesním stylu s čelem do náměstí. Na střešní římse stály sochy andělíčků a mytických postav, okna lemovaly dekorativní portály a prvnímu patru vévodil balkón. Původně byl dům třípodlažní. V přízemí se vcházelo do prostorného foyeru se širokým schodištěm, před nímž byl na podlaze vydlážděn velký nápis SPARKASSE. V nejnižším podlaží se nacházely kanceláře, slavnostní přijímací pokoje a sklady materiálu. První patro mělo dvě oddělené části, v jedné se nacházel zasedací sál, pokladna, čekárna pro hosty a spisovna, v druhé byl čtyřpokojový byt. Další velké byty pokrývaly celé druhé patro.
Roku 1901 byla zahájena přístavba v zadní části budovy, v níž se zřídily další služební byty. Tentýž rok také byla před domem položena odstavná kolej a zřízena tramvajová zastávka na trati Most-Janov. O několik let později vznikl nápad přestavět část přízemí na kavárnu Hanse Baiera s názvem Baiers Theater – Café. Jednalo se o nádherný prostor, v němž se opět v duchu secese skvěly křišťálové lustry, malebné štuky, čalouněné boxy a další luxusní vybavení. Své místo tu měl dámský salónek, kulečníkový klub i restaurace. Za několik desítek let byla kavárna přestavěna na „moderní“ uniformní jídelnu Opera s umakartovými stoly a kovovými židlemi, kam chodili pracovníci různých provozů a úřadů na obědy.
Důkaz, že se Městské spořitelně dařilo stále dobře a mohla se rozvíjet, nacházíme i v Pamětní knize města Mostu, kde v zápisu z května roku 1934 stojí: „Městská spořitelna v Mostě trvá již 75 roků. Koncem roku 1933 měla uložených 91 000 000 Kč vkladů na 18 000 knížkách. V den spořivosti v uplynulém roce uložilo 494 stran celkem 249 000 Kč. Spořitelna docílila obratu 148 000 000 Kč, čistého zisku 691 000 Kč. Je to jeden z největších ústavů peněžních našeho kraje.“
Také za války doznala spořitelní budova změn. Roku 1944 byla část podkroví přestavěna na byty. Poválečná doba přinesla celostátní změny, ty se dotkly i Mostu, postupně se v bankovním domě kromě spořitelny zabydlovaly klubovny SSM, městské výbory a archiv národního výboru.
S likvidačním záměrem bylo Smetanovo náměstí zařazeno do 3. etapy demolic, a tak do roku 1977 nezbyl z majestátní budovy, která od svého vzniku sloužila vždy svému účelu, a vlastně, přiznejme si to, tvořila i jedno z osudových míst Mostu, ani kousek.
Ze secesní stavby mostecké spořitelny se peněžní ústav přestěhoval do novomosteckého Domu peněžnictví, který byl dle návrhu Jiřího Fojta vystavěn mezi lety 1970-73. Dnes je v těchto prostorách restaurace Gate. Jestliže si tam stoupnete k baru, budete vlastně stát u spořitelních přepážek, a když se posadíte na sedačku do proskleného rohu, můžete se cítit jako vrcholný vedoucí pracovník, neboť spočíváte v ředitelně.
Rok 1989 přinesl mnohé změny. Kromě těch politických třeba i přístup k výstavbě nového Mostu. Již nebylo důležité stavět dle požadavků politiků a ideologických zásad, ale podstatným se stala potřeba konkrétního investora. Příkladem může být právě stavba Československé (později České) spořitelny, o níž se dá říci, že je mezi bankovními domy raritou. Spořitelna byla totiž stavěna „na klíč“, tedy na přímou zakázku a dle přesných požadavků banky, což u nás není běžné.
Nová stavba byla situována do prostoru mezi divadlem a ulicí J. Průchy. V červnu roku 1992 byl položen základní kámen budovy. Ten je dodnes označen pamětním nápisem, ale mohou ho spatřit jen zaměstnanci a povolané osoby, neboť je umístěn v přízemí zaměstnanecké části spořitelny. Nový bankovní dům vystavěly dle návrhu Václava Krejčího, Josefa Burdy a Míti Hejduka Vojenské stavby, a. s., které zajišťovaly i zkoušky pevnosti betonu dle normy pro zabezpeční nové stavby. Kolaudační rozhodnutí bylo vydáno v říjnu roku 1993. Stavba tak trvala vlastně jen necelý rok a půl. Vzpomeňme na budovu mosteckých národních výborů, která se stavěla šest let, a je jasné, co se po roce 1989 také změnilo.
Jedná se o železobetonovou monolitickou stavbu se třemi nadzemními a dvěma podzemními podlažími. Obvodový plášť je tvořen cihlovým zdivem, které je pokryto mramorovým plastickým obkladem. Ve třetím podlaží je fasáda řešena jako kombinace proskleného povrchu FEAL a mramorového obkladu. Okna jsou hliníková a podlahy z mramoru, keramiky a teracu.
V podzemních částech se ukrývají garáže, strojovny a sklady, dále trezory, archiv a šatny zaměstnanců. Zajímavostí je byt určený původně pro domovníka, který má vchod ze zadní části budovy a díky umístění spořitelny do malého svahu vlastně působí, jako by byl v přízemí. Skoro nikdy nesloužil původnímu účelu a roku 1997 byl definitivně přestavěn na archiv.
V prvním a druhém nadzemním podlaží najdeme hlavní jádro celé spořitelny – jsou tu prostory pro styk se zákazníky, které mohou klienti vidět při návštěvě banky. Tvoří ho volně uspořádané přepážky a pokladny. V zadní části najdeme kancelář ředitele pobočky a další administrativní zázemí. Ve třetím patře byly původně umístěné kanceláře, zasedací místnost, telefonní ústředna a sociální zařízení. Chodby jsou nezvykle úzké a často i šikmo zkosené. Dnes je z toho všeho funkční jen zasedací místnost. Ostatní prostory jsou nevyužité, protože pobočka už není tak administrativně zatížená a navíc došlo k zeštíhlení provozu. Pronájem prostor však nepřichází v úvahu právě kvůli kompaktnímu uspořádání celé stavby a bezpečnosti.
V kanceláři ředitele a zasedací místnosti najdeme dva hodnotné poklady. Jsou to velkoformátové obrazy mosteckého výtvarníka Jaromíra Čičatky, které zdobí jinak strohé prostory.
V průběhu let se vnější vzhled změnil jen velmi málo, větší přeměnou byla hned roku 1994 výstavba rampy podél opěrné zdi s nerezovým madlem určené pro handicapované osoby. Vnitřní uspořádání se měnilo častěji, a to dle potřeb spořitelny.
Budova dnešní České spořitelny se stala nedílnou součástí Prvního náměstí, doplňuje pomyslný vrchol trojúhelníku a společně s divadlem je zdejší dominantou.
07/2011 zpracovala Mgr. Karolína Tichá, historička - kronikářka města
