Cesta: Titulní stránka > Chci si zařídit
Vyprojektováním budovy byl pověřen známý vídeňský architekt Alexander Graf. Ten navrhl secesní stavbu, která se začala stavět roku 1910 a za pouhý rok byla slavnostně otevřena.
Z průčelí byla budova ozdobena sloupovím a balkonem v prvním patře. Zdobná okna byla různého tvaru i velikosti a čelní stranu nahoře uzavírali andílci nesoucí městský znak. Tuto přílišnou zatěžkanost fasády odborníci Grafovi dlouho vyčítali. Střecha byla zakončena dvěma věžičkami. Ta zadní ukrývala výškovou jevištní techniku.
Do divadla se vstupovalo z náměstí po schodech a v přízemním foyeru se nacházely šatny pro veřejnost a toalety. Odsud se vcházelo do divadelního sálu, kde bylo umístěno 14 řad sedadel. Po schodišti se z foyer vystupovalo do předsálí 1. balkonu. Ten byl tvořen třemi řadami sedadel a 8 lóžemi. Druhý balkon měl 6 řad sedadel a ještě po každé straně jednu řadu se 14 sedadly. V každém patře byla vyhrazena místa na stání. Nové divadlo pojmulo 620 diváků a jeho vnitřní uspořádání odpovídalo nejmodernějším požadavkům té doby.
Přízemní prostory, kam běžný návštěvník divadla nemohl, skrývaly kotelnu a byt vrátného. Zákulisí tvořila tři patra. V přízemí bylo umístěno orchestřiště, za jevištěm se nacházely prostory pro osvětlovače, požárního hlídače a jevištního mistra. V prvním patře sídlil ředitel a sekretariát a dále tu byly umístěny šatny pro muzikanty a sbor, zkušebna, knihovna a sklady kostýmů. V druhém patře se nalézaly šatny a maskérna s kadeřnictvím.
Mobiliář byl velmi rozmanitý a drahý. Byl pořízen nábytek ve stylu rokoka, biedermeieru a renesance, ale i moderní soudobý nábytek nebo selská jizba. To vše tvořilo vybavení salónků, foyerů, kanceláří a dalších reprezentačních prostor. Stropy byly barevně vymalované a dřevěná zábradlí natřena zlatou barvou.
V průběhu let se výbava divadla nepatrně změnila, například roku 1930 byl na druhý balkon instalován promítací stroj, který promítal obrazy na plátno umístěné v prostoru opony.
Roku 1934 se uvažovalo o uzavření divadla v důsledku nedostatku financí během hospodářské krize. K tomu však nedošlo, neboť se návštěvnost začala v průběhu dalšího roku postupně zvyšovat. Během 2. světové války bylo divadlo uzavřeno, ale hned v roce 1945 dochází k obnovení činnosti a vzniká zde stálý český divadelní soubor. O tři roky později se divadlo přejmenovává na Divadlo pracujících.
Svému účelu sloužila budova divadla až do konce roku 1979, tehdy ji divadelní soubor opustil a přestěhoval se do nového Mostu.
Její osud byl završen přesně po 71 letech existence. V říjnu 1982 se budova divadla, jako jedna z posledních staveb ve městě, sesula k zemi, a učinila tak tečku za jednou etapou mosteckého divadelnictví.
V archivu je uložen spis z první poloviny 60. let 20. století obsahující návrh na zachování historického jádra města. Dokument počítal s vytvořením pilíře, který by nesl celé historické jádro v původním ohraničení hradbami, v reálu by to znamenalo, že by divadlo, stejně jako jiné historické stavby v centru, zůstalo zachováno. Stát by ovšem přišel o 2,7 mld. Kčs v důsledku nevytěžení onoho vzniklého pilíře, proto byl tento plán nakonec odložen a nikdy nerealizován. Muselo se tedy vyřešit, kde se nový divadelní stánek postaví a jak bude vypadat.
Divadlo se ovšem přímo ze starého Mostu nepřestěhovalo do nové budovy, ale mělo pětiletou mezihru v kulturním domě Máj, kde je dnes Divadlo rozmanitostí, určené pro nejmladší diváky.
Cesta k novému domovu múz byla poměrně dlouhá. Již roku 1967 byla vypsána celostátní a anonymní architektonická soutěž. Vítězem se stal architekt Ivo Klimeš pocházející z Ostravska. Základním požadavkem programu stavby byl návrh experimentálního divadla nového typu. Dlouhou dobu byl projekt zpochybňován a teprve v roce 1974 bylo československou vládou rozhodnuto o stavbě mosteckého divadla a za dalších pět let byl položen základní kámen celé budovy. Potíže nastaly i při zabezpečování projektové dokumentace nové stavby, takže sama stavba probíhala až v letech 1979–1985.
Dlouho očekávaný slavnostní den nastal 7. listopadu roku 1985, kdy bylo divadlo u příležitosti výročí Velké říjnové socialistické revoluce otevřeno. Ten den se hrála Čapkova Bílá nemoc a roli doktora Galéna ztvárnil Jiří Havlík, představení bylo však určeno jen pro oficiální pozvané hosty. Široká veřejnost mohla poprvé navštívit novou budovu až druhý den.
Divadlo je řešeno jako nepravidelná šestiúhelná plastika, jejíž obvodové stěny se plynule propojují a modelují hmotu hlubokým reliéfem ve tvaru rovnostranného trojúhelníku. Stěny jsou obloženy světlým istrijským mramorem, který kontrastuje s rozsáhlými okenními plochami, jež jsou zasklené nahnědlým sklem Elektrofloat.
Objekt divadla má nepravidelný půdorys a i uvnitř je velmi různorodé, můžeme ho tedy rozčlenit na několik částí. Vstupní část, kde najdeme foyer, má suterén a následně dvě podlaží, z nichž se vchází do hlediště pro 500 diváků. Nad zadní částí hlediště je umístěna rozsáhlá osvětlovací kabina. Další částí je jeviště, to má tvar zploštělého šestiúhelníku a je vybaveno dvěma točnami – velkou točnou o průměru 18 metrů a mimostřednou točnou, s průměrem 11 metrů. Prostor pod jevištěm je 6,6 metrů hluboký a maximální výška scény činí 27 metrů. V tomto nejvyšším bodě divadelního prostoru najdeme provaziště, na němž je zavěšeno 17 ručních tahů, 8 tahů elektrických a 4 bodové elektrické pohyblivé tahy. Zahlédnout aspoň část složitého mechanismu může každý divák, který vkročí na tzv. komorní scénu a zvedne hlavu. Za hlavním jevištěm najdeme ještě zadní jeviště, které má tvar lichoběžníku a jeho výška je necelých 10 metrů. Pod ním se nacházejí dva suterény. Nad touto lichoběžníkovou jevištní plochou je zkušební sál s galerií. Vpravo od hlavního jeviště se nachází také boční jeviště. Součástí divadelního zázemí je i malírna kulis, sklady dekorací, zámečna, truhlárna a jiné.
Nedílnou součástí jsou šatny a zkušebny. Ty jsou rozčleněny na čtyři běžná podlaží a jedno podlaží sestupující. Interiéry jsou doplněny svítidly Reného Roubíčka a goblény manželů Hladíkových. Před vstupem do budovy je umístěna fontána s plastikou Vladimíra Janouška. Nové divadlo se mělo stát součástí souboru staveb nového centra Mostu, mělo být dominantou prostoru náměstí. Tento záměr se myslím podařilo zcela naplnit, neboť dnes je světlá důstojná stavba chloubou nejen 1. náměstí.
09/2011 zpracovala Mgr. Karolína Tichá, historička - kronikářka města
