Výsledkům se budeme věnovat až s odstupem času, dnes vám nabídneme zpověď jednoho víceméně pravidelného účastníka, který se s námi podělil o své pocity a dojmy.

3000 km za den, píše ve svém nadpisu Vít Martinovský, pravidelný účastník snad všech zatím odjetých ročníků a pokračuje: …ano, tolik asi najela celkem všechna auta během sobotního posledního závodu ARS. Tyto závody jezdím se vším možným úplně od počátku tedy od roku 2012. Tentokrát jsem vyjel s obvyklým startovním číslem 555 se statečným Subaru Impreza WRX STi Ver. II. Sports Wagon z roku 1995, který toho má se mnou už hodně za sebou. Výhody čtyřkolky tentokrát za úplného sucha neměly, jak vyniknout, a tak jsme se celý den pohybovali víceméně v polovině výsledkové listiny.

Navíc jsem vzal kamaráda, který tuto akci nikdy nejel a při jízdě jsem ho po očku sledoval, jak to zvládá. Zvládal. Ono i to 24 let staré Subo letí po šotolinové rovince celkem zvesela. Za celý den jsem si odpustil obvyklé chyby jako zbytečné drifty v loužích, či nahlížení do bažiny uprostřed šotolinové části a jel vcelku čistě skoro bez žádných sestřelů retardérů.

Takže celkově 52. a v nevyhlášené kategorii „Nejvyšší součet věku auta a jezdce" jsme asi zvítězili !

Stačil jsem i jako divák vybíhat na most sledovat výkony ostatních a mým hrdinou dne je pilot červenomodrobílého kartcrossu s číslem 161, který v ostrém pravém vracáku kolem kluzné plochy dostal auto hodně rychle na dvě kola a bouda už byla hodně blízko. Naštěstí zkušeným kontra to podtrhl zpět na všechna čtyři kola a odlétl dál k celkovému 9. (!!!) místu.

Už při prvním závodě jsem byl překvapen, jak skvěle funguje systém seznamovacího a měřeného tréninku a následně pak jednotlivých rozjížděk. A šel jsem se šéfa zeptat, kolik těch časoměřičů na věži je? A on mě uzemnil odpovědí, že jen jeden! K tomu sledování výsledků online na velké obrazovce a vyhlášení výsledků prakticky okamžitě po dojezdu posledního auta. Jen nesmí někdo zapomenout při střídání v autě prohodit startovní čísla…

Systém funguje stále perfektně a dokáže zvládnout i přes 100 aut za den, kde všichni odjezdí svých necelých 30 km. Neznám jinou akci tohoto typu! Navíc startovní pořadí podle výkonnosti znamená, že za normálních okolností prostě nedojedu toho rychlejšího přede mnou, a naopak nebrzdím někoho za mnou. To mi umožnilo si zde v klidu zkusit stroje, ve kterých jsem v životě před tím neseděl, jako třeba vyrámovaný Lancer EVO 9, nebo kart Yamaha R6.

Ano, trať je vždy namotaná ve stejném areálu ale variant je téměř nekonečně mnoho. Navíc většina závodů během zimního období má zcela proměnlivé podmínky od mrazivého a mokrého rána k suššímu odpoledni. Jen teď, poslední závod byl na konec března naprosto netypický, v 17 stupních skoro tropický.

Škoda jen, že už neplatí můj oblíbený bod Pravidel / 1.14 – povrch: 99% asfalt 1% dřevo. Tedy v překladu dřevěný most, který už pár sezon není v provozu.

Tak se těším na sezonu 2019/2020!