Nejúspěšnější, nejpřekládanější a také nejdiskutovanější český spisovatel, kterého zná celý svět.

Superlativů obestírajících jméno Milana Kundery, který už dvakrát sahal po Nobelově ceně za literaturu, je mnoho. Dnes se tento brněnský rodák a čestný občan města dožil významného životního jubilea – devadesátin.

Svou domovinu však příliš nenavštěvuje a vůbec je tu připomínán méně, než zasluhuje. Zčásti proto, že netouží po publicitě a až na výjimky nemluví s novináři. Navíc od roku 1975 žije v Paříži, své poslední knihy psal ve francouzštině a Francie se mu stala druhou vlastí.

Kundera i jeho žena by však mohli získat zpátky české občanství. Oběma jim to nabídl premiér Andrej Babiš při návštěvě jejich pařížského bytu loni v listopadu.

„Mám zážitek na celý život. Pozval jsem je k nám do Česka, kde nebyli 22 let. Myslím, že by si české občanství, o které přišli po emigraci, zasloužili,“ napsal tehdy na svém Facebooku premiér. Kunderovi na nabídku reagovali zdrženlivě, ale přijetí českého občanství nevyloučili.

Získat jej přitom mohou obratem. „Nabídka samozřejmě stále platí. Jakmile podají žádost, v urychleném procesu zajistíme udělení. Naše velvyslanectví je připravené pomoci,“ potvrzuje mluvčí vlády Jana Adamcová.

Podle jejích slov by byl premiér poctěn, kdyby spisovatel přijal jeho pozvání do Prahy na listopadové 30. výročí sametové revoluce. „Pozvání mu pošleme, jakmile budeme znát program oslav,“ uvedla.

Od Babiše také Kundera obdržel narozeninový dárek, který mu měl velvyslanec doručit v pátek. „Paní Kunderová nám poradila, že by ho potěšilo dobré víno, pan premiér mu proto poslal několik lahví moravského bílého a červeného vína,“ přiblížila Adamcová.

Raději mu nepřeji, nechce to, říká přítel Uhde

To Kunderův přítel, dramatik a někdejší politik Milan Uhde, oslavenci nehodlá ke kulatinám ani gratulovat.

„On byl od mládí toho názoru, že slavit narozeniny a blahopřát někomu k narozeninám je už vlastně takový úvod ke smutečnímu rozloučení s tím člověkem. Řekl mi to po jednom pokusu, který proběhl, tuším, k jeho třicetinám, takže já si to pamatuju a já mu neblahopřeju,“ říká Uhde spolu s tím, že Kunderovy narozeniny nechá v klidu odplynout a v půlce dubna mu zavolá.

Osobně se viděli naposledy před dvěma lety, když ho Uhde navštívil v Paříži. A setkání hodlá zopakovat. „To je lepší než všechno telefonování a dopisování. Dobré věci se mají opakovat,“ dodal.

Kdo naopak slaví, je Kunderovo rodiště. Moravská zemská knihovna dnes v Brně otevřela výstavu věnovanou překladům jeho díla. Návštěvníkům nejenže představí některá z těchto vydání, ale i bezprostřední ohlasy na Kunderovo dílo z recenzí z různých světových médií. Nechybí ani pasáže z románů, které zatím nebyly do češtiny přeloženy.

„Převodu do české verze se proto ujal sám autor. Na místě si návštěvníci mohou prolistovat všechna první vydání překládaných knih i kompletní řadu českých vydání tak, jak postupně od 90. let vycházejí,“ zvou organizátoři.

Současně startuje i výstava v rámci cyklu Oči Brna, která představí méně známou část Kunderovy tvorby – jeho příspěvky do časopisů a novin, včetně esejů. Obě expozice budou přístupné do 17. května a jejich součástí je zajímavý kulturní program.

Výstavu od 3. dubna připravilo na Biskupském dvoře i Moravské zemské muzeum, o den dříve se v pět hodin odpoledne koná v přednáškovém sále Dietrichsteinského paláce vernisáž.

Další román nejspíš nebude

Podkladů k výstavám je dost – sedmnáct Kunderových románů se dočkalo překladů do 44 jazyků. A Brno má to privilegium, že nakladatelská značka Atlantis je jediná, která smí v tuzemsku vydávat Kunderovy knihy v češtině. Měsíčník o literatuře Host zase jako jediné periodikum mohl přetisknout některé spisovatelovy eseje.

To vše díky přátelským vazbám k lidem z města, kde se Kundera na apríla roku 1929 narodil. Ti také zpravidla respektují jeho přání a o setkání s ním diplomaticky mlčí. Kundera se do veřejného života v Česku nezapojuje a nevyjadřuje se k němu, podle přátel ho však události v rodné vlasti a rodném městě nikdy nepřestaly zajímat.

„On i jeho manželka ale žijí v Paříži a jejich pohled je pochopitelně pařížský. My je neškolíme, protože to by bylo hloupé. Ale musím říct, že jeho zájem nikdy neutuchl a některé situace ho dokonce zaujaly natolik, že mi zatelefonoval a ptal se mě, co to je, co si o tom myslím a tak dále,“ okomentoval to Uhde, podle nějž se Kundera netají tím, že nyní nepíše a ani to neplánuje.

Do světa literatury se nesmazatelně zapsal zejména románem Žert (1967), který patří k hlavním dílům české poválečné literatury. Ve Francii pokračoval díly jako Nesnesitelná lehkost bytí (1984) či Nesmrtelnost (1990), což byla jeho poslední kniha psaná česky.