Snažím se být ve svých recenzích komiksů pro Reflex aspoň trochu vtipný, ale tady se to úplně nehodí. Nakladatelství Argo vydalo krátce po sobě pornografický komiks podle de Sadovy novely Justina a Julietta a naučný komiks Neohrožené ženy: Sto padesát let boje za volnost, rovnost a sesterství. K vaší smůle vám teď něco řeknu o tom druhém z nich.
Kniha je přeložená z norštiny, napsala ji Marta Breenová, která titul přijela osobně do Prahy představit, a ilustrovala ji Jenny Jordahlová. Je to takový naučný komiks bez příběhu, trochu se svým pojetím podobá již zaniklé edici nakladatelství Portál, kde byly různé složité koncepty také vysvětlovány formou kresleného seriálu.
Žena, tvor méněcenný
Není tu v pravém slova smyslu děj, jsou to spíše ilustrace určitých historických okamžiků. A tahle kniha je podstatná. Zajímalo by mě, jestli by se lidé otírali o současný feminismus nebo hnutí #MeToo, kdyby věděli, kolika mrtvými a trpícími je současná, pro někoho možná až příliš velká, svoboda vykoupena. Hnutí za ženská práva, o ně totiž v této knize jde, to nebylo jen nějaké pálení podprsenek a sepisování rozhořčených pamfletů, ale to byly i ženy mrtvé a mučené, to byly pumové atentáty či léta věznění.
Péče o manželův komín
Pokud o celé věci nevíte skoro nic, asi vás překvapí, že ještě koncem 19. století neměly ženy nikde na světě volební právo. To znamená, že na ně bylo pohlíženo jako na méněcenné tvory, kteří politice nemohou rozumět a případný zájem o ni bude v protikladu s jejich přirozeností – tedy s plozením dětí a péčí o rodinný krb, jakož i o manželův komín.
Druhým šokem je, že zatímco historie je plná slavných mužských jmen, v historii ženského hnutí nenajdete snad jediné jméno, které by dnes bylo skutečně všeobecně známé. A přitom, jak se zde dozvíme, to byly zcela konkrétní hrdinky, které pomohly vybojovat takové výdobytky jako zrušení otroctví (k němu přispělo vydání knihy Chaloupka strýčka Toma napsané ženou), právo žen na vzdělání, volební právo pro ženy (Československo bylo jednou z prvních zemí), právo na antikoncepci a vůbec právo žen rozhodovat o svém těle, právo na potrat (překvapivě poprvé v přelomovém rozsudku udělené alkoholičce s problémy se zákonem), možnost ženy stanout v čele státu a tak dále.
Levicový sever měl vliv
Mimochodem první zemí na světě, kde bylo zavedeno všeobecné volební právo žen, byl Nový Zéland. Ano, ta země, co se dnes pyšní odvážnou premiérkou Jacindou Ardernovou, která dokázala docílit kontroly zbraní během několika dní po tragické střelbě v muslimské mešitě. Tedy něčeho, k čemu se politici jinde rozhoupávají celá desetiletí. Nejmladší premiérkou v dějinách se stala ve svých 37 letech.
Na to, že komiks vznikal na spíše levicově orientovaném severu, nás upozorní kapitola o boji za práva žen mezi německými socialistkami, které se zastávaly také práv dělníků a stály proti kapitalismu i válce. Rosa Luxemburgová byla zastřelena vojáky. Clara Zetkinová dožila s velkými poctami v sovětském exilu. Nedovedu si podobnou kapitolu představit v knize napsané třeba českým autorem.
Pomalu ale jistě se posouváme vpřed
Některé epizody jsou spíše tragikomické (sufražetky v Anglii rozkopávající golfové hřiště coby symbol mužského panství), jiné dost tragické, jako vypalování amerických potratových klinik a vraždy jejich zaměstnanců.
Kniha končí téměř náborovým provoláním: „Pomalu ale jistě se posouváme vpřed. Jen někdo se odváží kráčet v čele.“ Lehká, silně stylizovaná kresba bez větších detailů se dobře hodí k tomuto tématu, detaily by sváděly k tomu, soustředit se na výtvarnou stránku a ne na obsah. Nemohu říci, že je ta kniha nadprůměrná jako komiks. Ale jako povinnou četbu na střední školy bych ji doporučil bez váhání.
