Že jsou šperky, které pocházejí z pozůstalosti Ulriky von Levetzow, vzácné, se vědělo, že mají ale tak mimořádnou hodnotu, odhalila teprve poslední gemologická analýza. Ta prokázala, že všech 469 českých granátů, které tvoří tyto klenoty, pochází z Třebívlicka. Souprava šperků navíc obsahuje největší známý český granát. Také ostatní kameny patří svojí velikostí mezi největší známou kolekci českého granátu na světě, což soupravu povýšilo mezi deset nejvzácnějších klenotů v zemi. Soupravu tvoří víceřadý náhrdelník, dva párové náramky, zlatá spona k textilnímu pásu, zlatý prsten a pár zlatých náušnic.

Kdo šperky vyrobil a kdy přesně, nevíme. Ale souprava pravděpodobně vznikala v průběhu třiceti let a vedle českých granátů na ni bylo použito vysokoryzostní zlato zřejmě ze starých mincí. I některé z kamenů jsou starší než souprava samotná, takže před její výrobou byly nejspíš rozebrány starší rodové šperky. Kameny tak musely být sbírány po celé generace, a šperk byl i proto unikátní už v době svého vzniku. Odborníci se shodují, že co do finanční a historické hodnoty si nezadá s poklady jako je Relikviář sv. Maura či některé součásti královského korunovačního pokladu. Šperky patří k jedné z nejkrásnějších ukázek středoevropské šperkařské práce první poloviny 19. století. Jejich hodnota se odhaduje na desítky milionů korun, historická hodnota je ovšem nevyčíslitelná. Restaurování šperků, které probíhalo vloni a trvalo zhruba půl roku, a kterému předcházela intenzivní roční příprava, stálo půl milionu korun.

Zajímavá je i historie šperku a jeho osud. Jeho objednavatelem byl František Josef, hrabě z Klebelsbergu, který jej nechal vyrobit pro svou ženu Amalii. Šperk je ale nejvíce spjat s osobností jeho nevlastní dcery Ulriky von Levetzow.  Ta se stala poslední, byť nenaplněnou láskou básníka J. W. von Goethe. Básník a dramatik se do mladičké Ulriky zamiloval ve svých dvaasedmdesáti letech a smutek z jejího odmítnutí sňatku ho vedl k tvorbě Mariánskolázeňských elegií, jednoho z jeho nejkrásnějších pozdních básnických děl. Ulrika sama ale byla také fascinující osobností, společně se svým nevlastním otcem patřila do okruhu zakladatelů a podporovatelů Vlasteneckého, později Národního muzea. Po smrti své matky a nevlastního otce zdědila třebívlické panství a po Ulričině smrti pak zdědil majetek včetně soupravy šperků její synovec. Protože byl silně zadlužen, prodal v roce 1900 panství a většinu pozůstalosti městu Mostu. To potom předalo pozůstalost do tehdejšího městského muzea. Ve sbírkách muzea se nachází unikátní souprava šperků dodnes.

Šperk neunikl ani pozornosti lupičů. V roce 1988 jej odcizili zloději, kteří si jej vytipovali na základě kratičké zmínky o šperku v anglicky psané encyklopedii. Lupiči byli dopadeni po 172 dnech pátrání. I jim bylo jasné, že šperk je tak drahý a unikátní, že by museli hledat speciálního kupce, a proto jej zakopali do železničního náspu, kde byl také kriminalisty objeven. Pikantní na celé historce je skutečnost, že jeden z odsouzených zlodějů nikdy nenastoupil do vězení a je stále na útěku.   

Oblastní muzeum v Mostě nyní chystá novou expozici o baronce Ulrice von Levetzow, jejíž část bude věnována šperku, návštěvníci tam najdou informace o jeho původu nebo o jeho restaurování. Otevřena bude v listopadu a šperk bude vystaven ve speciální bezpečnostní vitríně vyrobené v Čechách, která je nejbezpečnější výstavní vitrínou v zemi. Nová expozice, která bude otevřena u příležitosti 120 let od úmrtí hraběnky Ulriky von Levetzow, vzniká ve spolupráci s Národním muzeem. (sed)